Videorecenze: Tajemství a smysl života je film, jaký tady ještě nebyl. Ale je to vůbec film?

Principiálně se jedná o mix dokumentu, hraného a animovaného filmu. Téměř šedesát mluvicích hlav se promítá na listí, kameny, kaluže, kapoty aut (i všemožně jinde). Říkají nám, co je život, pravda, láska, smysl (i ledacos dalšího). Vedle toho mají herci a herečky trochu prostoru vyměnit si pár základních frází na téma láska, nevěra, nemoc a smrt a okolo krouží obří digitální čmelák, který vše glosuje, trhá „oponou přeludů“ a je poměrně strašidelný. Má obličej Petra Vachlera – režiséra, scenáristy a spoluautora dětí hrajících ve filmu.

Celkový zážitek je obtížně popsatelný a vymyká se víceméně všemu, co bylo letos, loni i před sto lety v kinech. Vzhledem k tomu, že Česko patří k zemím, kde je velmi málo věřících hlásících se k nějaké oficiální církvi, a v lidech je uložená hluboká touha po posvátnu, stoupá tu neustále počet vyznavačů „něcismu“, tedy lidí věřících v „něco nad námi“. Do tohoho širokého eklektického proudu se slévá Ježíš i Buddha, hinduismus, Toltékové, havajská technika odpuštění ho'oponopono nebo olizování žab.

Snímek Tajemství a smysl života vychází vstříct potřebám říkat „velké pravdy“ a zároveň nebýt odpovědný žádnému systému. Proto tu vystupují i „vědci“, bývalí vědci nebo vědci, jimž jejich vlastní alma mater řekly, aby přestali používat oficiální vědecké tituly. Tito lidé pak tvrdí věci, které sice znějí zdánlivě vědecky, ale nejsou nijak ověřené a oni to odmítají dokázat standardní cestou „dvojitě zaslepeného testu“.

Tajemství a smysl života promlouvá k těm, kdo již nastoupili některou z alternativních duchovních cest a také k publiku, které je zhola nepřipravené oponovat náloži informací, jež se na nás valí dvě a půl hodiny bez nejmenšího oddychu nebo poetické přestávky.

Videorecenze nemá šanci zachytit množství témat ani způsoby, jakým jsou pojednané. Je pouhou předehrou k velkému rozhovoru s Petrem Vachlerem, který přinášíme zde.