Tenhle film chce být českým Sexem ve městě. Jak přežít svého muže je však k nepřežití

„Každý jsme trochu zoufalec, obzvlášť když je člověk sám,“ filosofuje Lucie a vyjadřuje tak převládající světonázor tuzemských romantických komedií, že pouze díky partnerskému vztahu se člověk může cítit šťastný a naplněný. Dozvídáme se, že Lucie se čerstvě rozešla s partnerem Tomášem (Roman Zach), s nímž má malou holčičku. Přestože se prý herečka v minulosti dočkala nominace na divadelní cenu Thálie, po konci mateřské se jí nedaří najít smysluplnou práci. Obráží obskurní castingy včetně reklamy na kondomy, čímž připomíná hrdinku podobně marného romcomu Casting na lásku.

„Prosím tě, uber, nehrajem žádný sociální drama,“ okřikuje Lucii režisér spotřebního televizního seriálu, v němž nakonec odmítaná herečka zakotví. Takové doporučení by zároveň mohlo platit pro celý film, jelikož Jana Bernášková si v přehnaně expresivním projevu a divadelním deklamování libuje napříč celou stopáží. Zároveň též stojí za zdvižení obočí, že podle tvůrců je právě sociální drama žánrem, pro nějž je exaltovanost a teatrálnost typická.

„Proč jste si objednala Caesar salát, když nejíte ančovičky?“ čelí Lucie na jedné ze schůzek velmi zvláštní otázce. „Jiný salát totiž neumím vyslovit,“ dočká se tazatel ještě bizarnější odpovědi, na což reaguje: „Já vlastně taky ne.“ Hlavně v první, odbržděnější polovině se s podobně dadaistickými dialogy rozhodně nešetří a divák nestačí žasnout, co přesně do jeho očí a uší proniká. A obvykle tato penetrace rozhodně není příjemná, jelikož v těch méně otravných scénách se nestane nic zajímavého, vtipného či příběh posouvajícího; a těch otravnějších je bohužel ještě víc.

„Jednu nadpozemskou zapečenou buchtičku budu mít i pro vás,“ láká Lucie scenáristu Karla na své pečicí schopnosti, zároveň si je však i dobře vědomá dvojsmyslnosti takového svádění. To vše poté, co s ním už důkladně prozkoumala archaickou funkci Facebooku umožňující do druhého člověka „šťouchnout“, z čehož rovněž v jedné scéně vyplyne laškovný dvojsmysl.

„Musíte na mě pomalu, já jsem strašně dlouho s nikým nespala,“ Lucie varuje na druhém rande jednoho ze svých nápadníků a vzápětí s ním vášnivě souloží. Není pochyb o tom, že se snímek snaží být odvážnější a progresivnější než většina tuzemských romcomů, v nichž se lidé středního věku snaží znovu najít spřízněnou duši. Výsledek chce nejen ochotou Jany Bernáškové ukazovat své obnažené tělo, ale i tematizováním menstruace, počtu sexuálních partnerů či dialogy o orgasmu zjevně působit jako česká variace na Sex ve městě, což podtrhuje i Luciino nezřízené pití vína se skupinou kamarádek (v čele se „šlapkou ve výslužbě“ v podání Ivy Pazderkové).

„Dáš si ještě víno?“ „Dám si tebe!“ Zhruba v polovině devadesátiminutové stopáže Lucie začne s Karlem chodit, a je tudíž jasné, že se ještě musejí objevit nějaké mráčky na jinak idylicky modré vztahové obloze. A to se skutečně stane, není však vůbec jasné, jak vzniknou a posléze ani co s nimi. Karel prostě detaily nesděluje a z toho zde plyne drama. Jedná se o narativní vzorec, který v podobných filmech musí být, a tak je i tady – a publikum o něm rozhodně nemá nijak přemýšlet.

„Jsem jedno velké fuj,“ zaláteří si Lucie od plic poté, co se opět zklame v lásce. Zdá se, že ji ve vztahových patáliích nepomohlo ani zhmotnění vnitřního hlasu, jemuž po letech zase začala naslouchat. Proč se však vnitřní hlas nazývá Šedivka, proč má tvář Ivany Chýlkové a proč s ním má komplikovaný vztah, to je nám už utajeno. Ačkoli se zpočátku zdá, že právě díky Šedivce by znovuobjevování vztahu se sebou samou mohlo být hlavním tématem snímku, není tomu tak. Jak přežít svého muže má holt do Klubu rváčů (i v tomto ohledu) hodně daleko.  

„Ty ale nemůžeš spát s každým chlapem, kterej ti řekne, že je režisér!“ Mocenská nerovnováha mezi herečkami, které jsou ochotné brát jakoukoli roli, aby se uživily, a režiséry/producenty/scenáristy (tedy muži u moci) je všemi stranami přijímaná a zcela neproblematizovaná. Námět snímku pochází od Bernáškové, která napsala i stejnojmennou knižní předlohu, a její příběh do podoby scénáře zpracoval její manžel, nyní též režisér Rudolf Merkner.

Možná proto tedy nikomu ve snímku nepřijde navazování milostných vztahů mezi herečkami a filmaři jako něco špatného, přesto se jedná o další příklad toho, jak pokřivený obrázek o společnosti tuzemské romcomy vytvářejí. Mimochodem, Bernášková je autorkou i dvou dalších knih o životních patáliích herečky Lucie a jejich názvy Coura a Koloušek prozrazují, že s velkou dávkou smůly bychom se mohli dočkat i pokračování…

Podívejte se na žebříček nejlepších českých filmů podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.