Recenze: Favoritka - když ženský souboj o přízeň královny překročí únosnou mez

Yorgos Lanthimos natočil poněkud překvapivě černohumorné historické drama situované na britský královský dvůr do prvních let 18. století. Vladařka Anna Stuartovna (Olivia Colman) je vyobrazena jako tragikomická a rezignovaná panovnice libující si ve spánku, jídle, chovu králíků (mají symbolizovat její nenarozené nebo tragicky zesnuvší potomky) a lesbických romancích s lady Sarah (Rachel Weisz). Když se na scéně objeví její sestřenice Abigail (Emma Stone), která jde žádat o práci služebné, začne se Sarah strachovat o svůj vliv a oddanost panovnice. Nelítostná, důmyslná a postupně kulminující bitva dvou žen ucházejících se o důvěru Anny Stuartovny začíná.

Dvouhodinová (sneslo by to "nůžky") Favoritka je rozdělena do jednotlivých kapitol (dialogové věty vytržené z kontextu, čímž nabývají jiného významu), čímž připomíná třeba historický opus magnum Stanleyho Kubricka Barry Lyndon (1975). Ten byl nicméně o dost výpravnější a obsáhl delší časové období. Největšími trumfy Favoritky jsou jednoznačně kamera (Robbie Ryan využívá neobvyklých úhlů a perspektiv, rybího oka a halucinativně působivých jízd), trojice titulních hereček, výprava a hudební doprovod.

Co se dialogů a děje týče, na Lanthimose (tentokrát se nepodílel na scénáři) není skoro vůbec "ulítlý" a divný, když si odmyslíme tu a tam pronesenou sexuálně laděnou peprnost, která jako kdyby vypadla z děl Markýze de Sade nebo Lady Fuckingman připisované Oscaru Wildeovi. Ano, i na dvoře se po zhasnutí lamp souložilo. Dvořané vedli mocenské boje a cynicky si přitom mysleli své. Nic nového pod sluncem.

Přelévání pozornosti královny z lady Sarah (Rachel Weisz) na Abigail (Emma Stone) a opačně nicméně funguje a ty dvě mocichtivé ženy působí vskutku odhodlaným dojmem. Rachel Weisz hrající s kamennou tváří, odsekávající dialogy a předkládající symbolická gesta ale přece jenom budí větší strach a "majestátnost" než o poznání hysteričtější Abigail, z níž se po prvních scénách vyklube opravdová (ne)stvůra.

Nejtragičtější postavou filmu je nicméně panovnice Anna Stuartovna, zlomená žena bez potomků, závislá na lady Sarah a vlastně na dámské společnici obecně. Její osud vystihl režisér Lanthimos dokonale ve scénách, kdy zavalena peřinami přijímá válečné delegace a za asistence Sarah, případně Abigail jen tak mimoděk rozhoduje o pokračujících bojích, zvýšení daní a podobně. Co si ale z prvotřídně natočeného filmu vzít pro současnost? Snad to, že ženy jdou ve svých osobních válkách přes mrtvoly (věděli jsme už předtím), muži tu jsou od toho, jak se jejich manipulací dostat k moci, a dobro a zlo si velmi často podává ruku. Není toho ale na Lanthimose málo?

Hodnocení: 70%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE