Wes Anderson kraluje bizarním krátkým filmům podle Dahla

Oba letošní Andersonovy projekty se skvěle doplňují. Asteroid City je jeho dost možná nejvíc komplikovaným filmem, v němž se vzdaluje tradičnímu vyprávění příběhů a primárně experimentuje s hranicemi vlastního stylu a možnostmi filmové formy.

Nově uvedená čtveřice kraťasů je v porovnání s ním ukázněná, snímky se odevzdávají svému vypravěči a hledají způsob, jak dahlovské anekdoty prezentovat tím nejlepším způsobem. Zatímco v Asteroid City jsme svědky Andersonovy snahy testovat hranice možného, dahlovská série je především precizní aplikací jeho trademarků.

Samozřejmě nás čeká hyperhvězdné obsazení. Ve čtveřici filmů vystupují opakovaně Ralph Fiennes, Dev Patel, Benedict Cumberbatch, Ben Kingsley a Richard Ayoade. Žijí v symetrických světech statických kompozic vyvedených v pastelových barvách. Jako vždy se pod zdáním uhlazenosti a dětské naivity skrývá nepojmenovaná vrstva potlačených emocí a skrytých tajemství. Andersonovy světy budí dojem, jako by byly důsledkem kolektivní snahy obklopit se řadou arbitrárních rituálů a zvyklostí, aby jejich obyvatelé nemuseli čelit realitě.

To skvěle doplňuje květnatý a mírně sarkastický jazyk Roalda Dahla záměrně zachovaný v nepřirozené míře. Jedna z postav ve scéně je vždy zároveň vypravěčem a přeříká původní Dahlův text, zatímco děj se zastavuje a poslušně čeká. Anderson k tomu směřoval už dlouho a plně to deklaroval už v Asteroid City, i tato série je tedy zcela zcizeným dílem, jež publikum neustále upozorňuje na svou umělost.

Před našima očima se mění kulisy, míhají se členové štábu, postavy vystupují z rolí. Ne v dokumentárním slova smyslu, všechny tyto akty jsou andersonovsky stylizované a neodpovídají skutečným filmařským postupům. Neslouží k tomu, aby nám ukázaly, jak vzniká film, pouze nám připomínají všudypřítomný konstrukt. Tato tendence se však s příběhy skvěle doplňuje.

První ze čtyř snímků je nejdelší a vypravěčsky nejvíc ambiciózní. Podivuhodný příběh Henryho Sugara má i s poměrně dlouhými titulky skoro čtyřicet minut. (Zbylá trojice přidává pokaždé po sedmnácti minutách.) Sledujeme Roalda Dahla usazeného v pohodlné židli, jak vypráví o britském gentlemanovi z padesátých let. Ten objeví knihu bangladéšského eskamotéra, jenž v jednu chvíli vypráví o svém střetu s indickým poustevníkem. Od něj se eskamotér naučil vidět bez očí, kterážto schopnost by se hodila i Henrymu k podvádění v blackjacku.

Čtyři vrstvy příběhu jsou tu vědomým gimmickem a hříčkou. Plně vyvstává výhoda krátkometrážního formátu, jenž se může plně soustředit na jeden aspekt a upozadit ostatní, takže se v něm i přes komplikovanou strukturu nikdy neztratíme a netápeme. A to přestože se někteří herci v různých rolích objevují ve více vrstvách.

Labuť je nejslabší částí kvadralogie, což je dobrá zpráva – znamená to, že celková laťka je dostatečně vysoko. Vypráví příběh šikanovaného chlapce, jenž se zas a znovu potýká s agresí dalších neurvalých dětí. Příběh se tradicím podobných krátkých historek vzpírá tím, že nemá silnou pointu – hrdina nakonec na nikoho nevyzraje, nepřechytračí své tyrany, nikomu neukáže dlouhý nos. Takový je život. Anderson přesto opět těží z krátkometrážního formátu. Absence pointy může být sama pointou, a pokud na toto zjištění čekáme čtvrthodinu, nikoli dvě hodiny, přijmeme takový záměr snáz.

Krysař je hororové vyprávění, v němž Ralph Fiennes ztvární místního krysaře, jehož služby si objednají dva obchodníci. Místo profesionálního odstranění škůdců si však musí vyslechnout sérii bizarních historek a zhlédnout podivné demonstrace krysařových netypických postupů. Nakonec litují, že si vůbec nějakého krysaře objednali, zatímco Anderson si užívá pro sebe netypickou příležitost pracovat s hororovými prvky.

Poslední povídka Otrava už se dočkala adaptace mnohokrát, jednou přímo od Alfreda Hitchcocka v jeho televizním antologickém pořadu. Woods nachází zpoceného Harryho ležet bez hnutí na posteli. Dozví se od něj, že na jeho břichu spí smrtelně jedovatý had, jehož kousnutí by bez rychlého poskytnutí protijedu jistojistě vedlo ke smrti. Woods shání místního doktora a společně hledají způsob, jak si poradit. Nakonec se ukáže, že žádný had neexistuje, místo vděku však Harry začne na bengálského doktora křičet nadávky, včetně rasových, a ohrazuje se proti tomu být nazývaný „lhářem“.

Wese Andersona to celou jeho kariéru táhne k tomu, čemu bychom zastarale řekli orientální kultury a jejich střet s kolonialismem. Zjevně ho fascinuje především dědictví britského působení na indickém subkontinentu, tento motiv se v jeho tvorbě vrací zas a znovu. Někdy na popředí jako v Darjeeling s ručením omezeným, jindy v podobě nenápadného indického sluhy v Takové zvláštní rodince. Jde o nejvíc problémový aspekt jeho tvorby.

Jeho specifický jazyk totiž ve chvíli, kdy pozoruje nějakou cizí kulturu zvenčí, nevyhnutelně vede k riziku fetišizace a banalizace. To je patrné i napříč touto sérií. Závěr Otravy s nenadálým výbuchem verbální agrese vůči snaživému doktorovi je však zatím nejlepším momentem Andersonova dekády trvajícího koketování s touto tematikou. Krutost a ošklivost lidské povahy tu vyplouvá na povrch zcela nepokrytě a povídka rezignovaně končí.

Čtveřice filmů tedy dopadla velmi dobře. Anderson v nich skvěle využívá krátký formát a je jednoduchý a přímočarý tam, kde potřebuje, aby v každém snímku vynikl jeden nápad, jedna myšlenka, jedna hříčka. Snímky jsou dostatečně uniformní, aby k sobě pasovaly. Pojí je Dahlův jazyk, stylizované kulisy poloviny dvacátého století a účast v ději přítomného vypravěče. Zároveň se však dostatečně liší, takže dává smysl, proč existují jako oddělené jednotky. Jsou rozdílné žánrově i tematicky.

Nabízí se myšlenka, že stejné ošetření by prospělo i Andersonově předposlední Francouzské depeši, která z jeho filmů nejméně drží pohromadě. Možná však není důvod se pokoušet patlat dohromady nápady jen proto, aby dosáhly celovečerní délky. Krátkometrážní formát mimo školní projekty takřka vymizel kvůli jeho obtížné distribuci, což je velká škoda. Krátké filmy mají své jedinečné kouzlo a silné stránky. Streamovací platformy jsou navíc jako dělané pro to, aby ho znovuoživily. Účast velkých jmen jako Wes Anderson tomu může jedině prospět. Hollywood zoufale baží po nových talentech a tohle je přesně ta cesta, jak je najít.

Podívejte se také na seznam nejlepších filmů z nabídky Netflixu podle databáze Kinoboxu.