KVIFF: Blažiny lekce jsou nekompromisní. A nástrahy moderního světa nepředstavitelné

Důvěřovat komukoli, jehož osobně neznáte, navíc když se řídíte pouze podle instrukcí po telefonu, je dnes už absurdní. Zprávy překypují případy zejména postarších lidí, na něž podvodníci tímto způsobem vyvinuli tak sofistikovaný nátlak, že jim kořist předložili v podstatě na stříbrném podnosu. Nezáleží na tom, jak je napadená osoba vzdělaná či duchaplná, důvěřiví a většinou osamělí lidé se mohou nechat nachytat v okamžiku.

Blaža (Eli Skorcheva) je respektovaná učitelka, která po manželově smrti žije sama v panelákovém bytu. Podvodný hovor ji připraví o všechny peníze, které nutně potřebuje zpátky. Začíná dokonce znovu pracovat a shodou okolností poznává špinavé kšefty a podfuky také z druhé strany.

Blažiny lekce jsou především o světě, v němž poklidné stáří rozhodně nemá štítek „zaručeno“. Režisér a scenárista Stephan Komanderev nás k hrdince přibližuje prostřednictvím jejího kousavého humoru, ale většinou se publiku chce spíš vztekat. Možná i nad naivitou podvedené hrdinky, ačkoli její telefonní přepadení působí realisticky a intenzivně nejen pro ni, ale i pro sledující.

Pochopíme, že pro sedmdesátiletou ženu jako by v tomto světě už nebylo místo. Okolí ji vykořisťuje i nechtěně ztrapňuje. A za maskou laskavého gesta „dám vám pár dní navíc“ ze strany majitele pohřebního ústavu vidíme finanční vypočítavost a lhostejnost. A na kase v obchodě, kde Blaža nemá dost peněz na zaplacení, se odehraje scéna podobná sekvenci z americké Ceny za něžnost.

Film se ostatně netváří jako nezkrášlený realismus a má snadno rozpoznatelné aranžmá podobné hollywoodským filmům, tvůrci si publikum nejprve připraví a v závěru vypointují všechny linie. V motivacích se neztrácíme a jsou křišťálově jasné, čímž se možná paradoxně podrývá pocit naléhavosti. Finále nás přesto uzemní a můžeme přemýšlet nad volbami Blaži, která si v průběhu děje projde sérií nezáviděníhodných zkušeností.