Za vším hledej ženu je asi tak přesvědčivé, jako že žena pod padesát slintá po Vašutovi

Alex (Hana Vagnerová) je mladá a perspektivní žena, jež ve velké stavební firmě připravuje rozpočty pro multimilionové projekty. Zvažuje svatbu se svým uťápnutým přítelem, ta myšlenka ji však opouští okamžitě, když se na obzoru objeví bohatý byznysmen Albert (Marek Vašut), kterého má přesvědčit ke schválení jednoho ze svých rozpočtů. Ale to není všechno, k čemu ho chce zlanařit, protože je „jinej a charismatickej“. No prostě Vašut.

Nedělá jí sice problém dostat Alberta do postele, ten dá ale záhy najevo, že o hlubší vztah nestojí. Uražená a z absolutně nepochopitelného důvodu stále zamilovaná Alex tedy s pomocí svých kamarádek (Tereza Rychlá a Alžbeta Stanková) vymyslí plán, jak ho zmanipulovat tak, aby jí posloužil alespoň k sexu. Taktika spočívá ve vyvolání iluze, že Alex je enormně záletná a Alberta na nic nepotřebuje, což má vyvolat jeho zvýšený zájem. Protože jsme ve zvráceném světě českých veseloher, plán funguje.

Pozor, recenzi dojde k vyzrazení konce. Je příliš „explozivní“, aby šlo odolat.

Obvyklý mustr mainstreamové romantické komedie tak, jak je dělají Američané, obsahuje protagonistu či protagonistku, kteří buď musí napravit nějakou svou morální chybu, anebo pochopit své touhy. Klasický want/need princip, kdy pointou příběhu je, že někdy potřebujeme něco jiného, než co chceme. Na českých komediích je fascinující, že tento mustr co do struktury vyprávění do puntíku následují, ale chybí jim morální jádro – tedy hodnoty, které tvůrci označují za správné oproti těm, vůči nimž se vymezují.

Není pro teď důležité, o jaké hodnoty jde ani jestli s nimi souhlasíme (mnohé milované romantické komedie mají velmi pochybné etické jádro). Jde o jejich přítomnost. Mít vytyčené tyto body totiž umožňuje nastolit směr, odkud a kam se postavy dostávají, co získávají a co nechávají za sebou. Tehdy je možné nabídnout plynulý, gradující a emocionálně uspokojivý mainstreamový příběh. A právě to české komedie postrádají.

Hrdinové a hrdinky usilují o to nejpovrchnější naplnění a je zcela jedno, jak ho dosáhnou. Kladné a záporné postavy mnohdy reprezentují tytéž hodnoty a svých cílů dosahují stejným způsobem. Rozdíl je pouze v tom, že o jedné nám režisér řekne, abychom jí fandili, zatímco druhou nemáme mít rádi. Nejde se zaklínat tím, že takhle to chodí v životě, protože postavy jsou nastavené jako enormní karikatury, nějaký realismus tedy dáno vyletěl oknem. Zůstává prázdná žánrovka, která však nenabízí žánrové uspokojení.

Za vším hledej ženu je toho dokonalou ilustrací. Alex se zamiluje do Alberta ve chvíli, kdy se projevuje jako absolutní hajzl. Po prvním sexu ji vyprovodí ze svého domu se slovy: „Já mám takovou hloupou zásadu. Kdyby mě k sobě chtěla nějaká žena připoutat, uvidí pouze zadní světla mého vozu. Víš, to je citát. Ale jinak to bylo moc fajn a já ti děkuju za krásnej večer.“ Tesat do kamene! Napůl zoufalý a napůl škodolibý způsob, jakým ho pak Alex k sobě chce připoutat, je však rovněž morálně nepřípustný – založený na lhaní, přetvářce a popření sebe sama. V normální komedii by Alex buď musela pochopit, jaká chyba byla zamilovat se do Alberta, nebo by se oba dva postupně zásadně změnili. Jenže zde rozjetý absurdní plán do puntíku vyjde a z Vašuta se navíc odhalením nových informací stane zlomený muž, který je před láskou uzavřený kvůli tomu, že mu před lety utekla manželka i se synem. To má jeho přístup k ženám dostatečně vysvětlit a omluvit.

Jinými slovy obě postavy se chovají extrémně špatně, ale obě dostanou vše, co chtějí. Což se shodou okolností promění také v to, co potřebují. Jejich toxický vztah se může stát láskou, Alex se však nemusí kát za své bizarní nahánění a Albert za roky záletnictví, kdy své vysoké postavení využíval k mámení podstatně mladších žen. Film sám přitom chápe, že šlo v obou případech o nevhodné jednání, jednoznačně ho tak rámuje. Jenže všechno dopadlo, jak mělo, nikdo tedy nemá důvod se zastavit a zamyslet.

Aby toho nebylo málo, Albert se nakonec zabije při autonehodě (opět zcela nahodilá, nemotivovaná událost mimo kauzalitu příběhu). Alex, jež ještě stihne porodit jeho dítě, může nyní v náznaku začít randit s Albertovým synem z prvního manželství. Ten je jejího věku, takže se nuluje i jediná dokola opakovaná překážka ústředního vztahu – Vašutův věk. Hrdinka tedy skončí s možností ideálního partnera, pro nějž nemusela vůbec nic udělat. Jestli tohle není šťastný konec, tak jím není nic!

Vážně není nutné zabředávat do samotné morálky. Stejně tak můžeme ponechat stranou stupiditu a nezodpovědnost chování postav, které by měly být velmi schopné a inteligentní. Problém je, že tento konflikt je dramaticky neuspokojivý, nenabízí vývoj, nepředkládá nutnost rozhodnutí ani nevybízí k reflexi. Zkrátka to je nuda!

Dagmar Šťastná, jež není podepsaná pod jiným scénářem, rozhodně nemá dost vybroušený jazyk na to, aby nabídla zajímavé situace či repliky a udržela naši pozornost alespoň na okamžik. O režii profesionálního rutinéra Miloslava Šmídmajera asi rovněž netřeba zvlášť mluvit. Sice zaručuje, že výsledek nedosahuje úplného řemeslného dna, ale během sta minut stopáže se neobjevuje nic, co by šlo nazvat „filmařským nápadem“. Celý film se audiovizuálně odehrává v typickém katalogově reklamním bezčasí, kde je vše podivně čisté a mrtvé.

Zbylé dvě ženské postavy a jejich mikropříběhy jsou sice v propagačních materiálech zmíněné jako rovnocenná část triptychu, ve filmu nicméně zabírají velmi málo místa. Nepřekvapí, že v obou případech bychom mohli úplně stejně poukázat, jak jejich anekdoty odklání zrak od pojmenovávání nedostatků a brání se sebereflexi. Mihnou se tu i Zlata Adamovská a Daniela Kolářová, aby prohodily nějaké to facebookové moudro.

Ano, americké mainstreamové komedie mají tendenci být nechutně sentimentální a povrchně moralizovat, čemuž stěží zatleskáme. Alternativou však není český marast špatně napsaných postav a jejich ještě hůř nastavených konfliktů, kde se všichni chovají jako desetileté sobecké děti. Jediná otázka, kterou film nabízí, je: Jak dlouho ještě budou čeští filmaři ochotní předstírat, že ženy pod padesát slintají po Marku Vašutovi? Začíná to vypadat trochu legračně.