Myška a medvěd na cestách bojují proti totalitě hudbou a nastavují zrcadlo rodičům

Roku 2012 vyšlo filmové zpracování literárních příběhů belgické autorky Gabrielle Vincent z 80. let, jejíž výtvarné estetiky se tvůrci drželi. Animace těžící z výrazných kontur, autorské imaginace a zjednodušeného ztvárnění prostoru tehdy uhranula publikum v Cannes a utržila nominaci na Oscara a Césara pro nejlepší animovaný film. Na její úspěch navázal seriál větvící epizodická dobrodružství ústřední dvojice a středometrážní Ernest et Célestine en hiver, složený ze čtyř seriálových částí, jenž sleduje dvojici připravující se na zimní spánek. O deset let později přichází plnohodnotné filmové pokračování.

Ernest se probouzí z hibernace a zjišťuje, že s Celestine nemají žádné jídlo ani peníze. Jako umělci si moc nevydělají, a když myška omylem rozbije medvědovi housle, Ernest znovu ulehne do peřin. Odvážná Celestine bere housle a vydává se na cestu do Breptánie, odkud Ernest pochází a kde žije jediný medvěd, který nástroj dokáže opravit. Nabručený i starostlivý Ernest se k Celestince velmi záhy připojí a společně doputují do města, které bývalo omamným místem radosti a muziky. Nic však není tak, jak si Ernest pamatuje. Musí čelit komplikovaným rodinným vztahům, před kterými se rozhodl utéct.

Svět Breptánie je pro malé diváctvo ideálním seznámením se se zákonitostmi totalitního režimu. Heslo autoritářského města „Je to tak, a ne jinak“ je argumentem všem medvědům, kteří se snaží pochopit starostova nařízení. Zrcadlí i lehkou zneužitelnost, neb dříve heslo sloužilo jako volnomyšlenkářský slogan nemající pro obyvatele negativní nádech. Co dříve bylo bezstarostným krédem, je nyní symbolem autokracie, kde jsou obyvatelé trestaní a bedlivě hlídaní.

V zemi je zakázána hudba, vyjma tónu C, který slouží k udržení iluze, že občané mají na muziku právo. Revoltující medvědi zakládají undergroundový klub, kde potají pořádají hudební večery. Policie stíhá každého muzikanta, zatím však nedokázala chytit maskovaného hrdinu Mifasola, který v ulicích vyhrává na saxofon a hbitě balancuje na střechách a prádelních šňůrách. Připomenout nám může legendárního českého Péráka, čímž vytváří další paralelu k fašistické totalitě. Zpívat nemohou ani ptáčci v barvách ukrajinské vlajky a strážci pořádku je ženou z města.

Veškerá nařízení plynou z osobních komplexů soudce, jenž tak moc chce, aby syn Ernest kráčel v jeho profesních šlépějích, že když se tak nestalo, zahořkl. A protože si Ernest vybral housle, vydal zákaz hudby a nařídil, aby každé dítě nosilo stejné oblečení jako rodiče, kvůli očekáváním od vlastního syna. Snímek s tímto v dětských filmech nepříliš reflektovaným tematem zdatně pracuje a vykresluje Ernestovo rozpolcení, když se s otcem znovu setkává.

Medvěd stojí před těžkou volbou. Může se buď vrátit a ukončit všechna nařízení, nebo si stát za svým. Ačkoli děj vrcholí zjednodušeným rozuzlením, kdy se všechny problémy vyřeší příliš náhle a během jediné události, nese důležité poselství. Veškeré motivy tvůrci předkládají nenásilně a zaobalují je dobrodružnou podívanou, kde má síla přátelství možnost změnit chod celé země.

Stejně jako v prvním filmu i tady tvůrci mísí snové prvky se skutečností, ačkoli v menší míře. Úvodní sekvence líčí Ernestův sen měnící se v noční můru, která předznamenává další události a reflektuje problémy s nedořešenou minulostí. Scenáristé Guillaume Mautalent a Sébastien Oursel nám udělují lekci filmového vyprávění, kde žádný prvek není zbytečný a dočká se vlastní katarze. 

Dynamika ústřední dvojice využívá ustálených postupů z prvního filmu, který však není potřeba vidět jej předem. Dobrosrdečný pesimista Ernest je opakem impulzivní optimistické Celestine. Medvěd dokáže být sobecký a zároveň se obětovat, myška pak nerozvážným chováním často i přes dobré úmysly spíš škodí. Vždy však jedná s vidinou pomoci ostatním, takže zapomíná sama na sebe.

Tvůrci často střídají prostředí a postavy jsou stále v pohybu, což budí touhu poznávat nové věci. Ačkoli v poslední době jdou mnozí tvůrci dětské tvorby cestou epizodického vyprávění, Myška a medvěd na cestách se drží klasické narace. Ta se ozvláštňují novými podněty a škálou vedlejších postav, díky vizáži či specifickým vlastnostem snadno zapamatovatelných. 

Plně těží ze zkratkovitých možností kreslené animace, kde dávají prostor dětské představivosti a hledají nové způsoby, jak ztvárnit známé situace či pocity. V problematickém závěru bohužel sklouzávají k doslovnosti a upřednostňují popisné dialogy, což je problém většiny dětských filmů.

To však nijak nesnižuje inspirativní zážitek z pastelových barev a stylizace v duchu knižních ilustrací, které jsou provázané s rytmickým soundtrackem. Ačkoli v Breptánii je hudba zakázaná, mimoobrazová muzika oplývá svižnými tóny jazzu, dotvářejícími atmosféru dění na plátně. Chytlavé hudební motivy jsou propojené s jednotlivými postavami a barvité skladby s vámi zůstanou i po skončení filmu.

Snímek dokazuje, že na dětské filmy by se nemělo hledět jako na jednoduchý útvar zabíjející volný čas. Rodiče a učitelé by měli filmům také věnovat pozornost, aby se zhlédnutým materiálem mohli dále pracovat. Samozřejmě, že každý nemusí nutně diskutovat o totalitě, nicméně je důležité, že tady taková možnost je.

Výtvarná stránka vychází z tradičních animovaných technik, které z kin již delší dobu mizí, a přináší významotvorné obrazové prvky, jež v balastu nenápaditých 3D počítačových animací vyniknou. O to smutnější je vidět, kolik (ne)pozornosti se hodnotným filmům pro mládež dostává. Nic není v distribuci tolik omezené jako právě snímky pro děti, protože vyžadují český dabing. Obdobně podnětných titulů se k nám ročně dostane jen pár. Trh se soustředí na vysokorozpočtové digitální omalovánky, které nemusí být nutně špatné, ale ani nepřinášejí žádnou alternativu.

Myška a medvěd na cestách aktuálně s Titinou, psí polárnicí v kinech představují nejlepší možnou volbu filmů pro dětské publikum. Až budete plánovat víkendovou návštěvu kina, dejte jim přednost před Super Mario Bros. ve filmu, který se v sálech bude držet ještě dlouho, raději přednost něčemu neotřelému, co rozšíří obzory a možnosti tvorby pro děti oboum táborům.