Roku 2012 vyšlo filmové zpracování literárních příběhů belgické autorky Gabrielle Vincent z 80. let, jejíž výtvarné estetiky se tvůrci drželi. Animace těžící z výrazných kontur, autorské imaginace a zjednodušeného ztvárnění prostoru tehdy uhranula publikum v Cannes a utržila nominaci na Oscara a Césara pro nejlepší animovaný film. Na její úspěch navázal seriál větvící epizodická dobrodružství ústřední dvojice a středometrážní Ernest et Célestine en hiver, složený ze čtyř seriálových částí, jenž sleduje dvojici připravující se na zimní spánek. O deset let později přichází plnohodnotné filmové pokračování.
Ernest se probouzí z hibernace a zjišťuje, že s Celestine nemají žádné jídlo ani peníze. Jako umělci si moc nevydělají, a když myška omylem rozbije medvědovi housle, Ernest znovu ulehne do peřin. Odvážná Celestine bere housle a vydává se na cestu do Breptánie, odkud Ernest pochází a kde žije jediný medvěd, který nástroj dokáže opravit. Nabručený i starostlivý Ernest se k Celestince velmi záhy připojí a společně doputují do města, které bývalo omamným místem radosti a muziky. Nic však není tak, jak si Ernest pamatuje. Musí čelit komplikovaným rodinným vztahům, před kterými se rozhodl utéct.
Totalita a tíha minulosti
Svět Breptánie je pro malé diváctvo ideálním seznámením se se zákonitostmi totalitního režimu. Heslo autoritářského města „Je to tak, a ne jinak“ je argumentem všem medvědům, kteří se snaží pochopit starostova nařízení. Zrcadlí i lehkou zneužitelnost, neb dříve heslo sloužilo jako volnomyšlenkářský slogan nemající pro obyvatele negativní nádech. Co dříve bylo bezstarostným krédem, je nyní symbolem autokracie, kde jsou obyvatelé trestaní a bedlivě hlídaní.
V zemi je zakázána hudba, vyjma tónu C, který slouží k udržení iluze, že občané mají na muziku právo. Revoltující medvědi zakládají undergroundový klub, kde potají pořádají hudební večery. Policie stíhá každého muzikanta, zatím však nedokázala chytit maskovaného hrdinu Mifasola, který v ulicích vyhrává na saxofon a hbitě balancuje na střechách a prádelních šňůrách. Připomenout nám může legendárního českého Péráka, čímž vytváří další paralelu k fašistické totalitě. Zpívat nemohou ani ptáčci v barvách ukrajinské vlajky a strážci pořádku je ženou z města.
Veškerá nařízení plynou z osobních komplexů soudce, jenž tak moc chce, aby syn Ernest kráčel v jeho profesních šlépějích, že když se tak nestalo, zahořkl. A protože si Ernest vybral housle, vydal zákaz hudby a nařídil, aby každé dítě nosilo stejné oblečení jako rodiče, kvůli očekáváním od vlastního syna. Snímek s tímto v dětských filmech nepříliš reflektovaným tematem zdatně pracuje a vykresluje Ernestovo rozpolcení, když se s otcem znovu setkává.
Medvěd stojí před těžkou volbou. Může se buď vrátit a ukončit všechna nařízení, nebo si stát za svým. Ačkoli děj vrcholí zjednodušeným rozuzlením, kdy se všechny problémy vyřeší příliš náhle a během jediné události, nese důležité poselství. Veškeré motivy tvůrci předkládají nenásilně a zaobalují je dobrodružnou podívanou, kde má síla přátelství možnost změnit chod celé země.
Dynamická jízda pastelovými barvami
Stejně jako v prvním filmu i tady tvůrci mísí snové prvky se skutečností, ačkoli v menší míře. Úvodní sekvence líčí Ernestův sen měnící se v noční můru, která předznamenává další události a reflektuje problémy s nedořešenou minulostí. Scenáristé Guillaume Mautalent a Sébastien Oursel nám udělují lekci filmového vyprávění, kde žádný prvek není zbytečný a dočká se vlastní katarze.
Dynamika ústřední dvojice využívá ustálených postupů z prvního filmu, který však není potřeba vidět jej předem. Dobrosrdečný pesimista Ernest je opakem impulzivní optimistické Celestine. Medvěd dokáže být sobecký a zároveň se obětovat, myška pak nerozvážným chováním často i přes dobré úmysly spíš škodí. Vždy však jedná s vidinou pomoci ostatním, takže zapomíná sama na sebe.
Tvůrci často střídají prostředí a postavy jsou stále v pohybu, což budí touhu poznávat nové věci. Ačkoli v poslední době jdou mnozí tvůrci dětské tvorby cestou epizodického vyprávění, Myška a medvěd na cestách se drží klasické narace. Ta se ozvláštňují novými podněty a škálou vedlejších postav, díky vizáži či specifickým vlastnostem snadno zapamatovatelných.
Plně těží ze zkratkovitých možností kreslené animace, kde dávají prostor dětské představivosti a hledají nové způsoby, jak ztvárnit známé situace či pocity. V problematickém závěru bohužel sklouzávají k doslovnosti a upřednostňují popisné dialogy, což je problém většiny dětských filmů.
To však nijak nesnižuje inspirativní zážitek z pastelových barev a stylizace v duchu knižních ilustrací, které jsou provázané s rytmickým soundtrackem. Ačkoli v Breptánii je hudba zakázaná, mimoobrazová muzika oplývá svižnými tóny jazzu, dotvářejícími atmosféru dění na plátně. Chytlavé hudební motivy jsou propojené s jednotlivými postavami a barvité skladby s vámi zůstanou i po skončení filmu.
Obtížná cesta kiny
Snímek dokazuje, že na dětské filmy by se nemělo hledět jako na jednoduchý útvar zabíjející volný čas. Rodiče a učitelé by měli filmům také věnovat pozornost, aby se zhlédnutým materiálem mohli dále pracovat. Samozřejmě, že každý nemusí nutně diskutovat o totalitě, nicméně je důležité, že tady taková možnost je.
Výtvarná stránka vychází z tradičních animovaných technik, které z kin již delší dobu mizí, a přináší významotvorné obrazové prvky, jež v balastu nenápaditých 3D počítačových animací vyniknou. O to smutnější je vidět, kolik (ne)pozornosti se hodnotným filmům pro mládež dostává. Nic není v distribuci tolik omezené jako právě snímky pro děti, protože vyžadují český dabing. Obdobně podnětných titulů se k nám ročně dostane jen pár. Trh se soustředí na vysokorozpočtové digitální omalovánky, které nemusí být nutně špatné, ale ani nepřinášejí žádnou alternativu.
Myška a medvěd na cestách aktuálně s Titinou, psí polárnicí v kinech představují nejlepší možnou volbu filmů pro dětské publikum. Až budete plánovat víkendovou návštěvu kina, dejte jim přednost před Super Mario Bros. ve filmu, který se v sálech bude držet ještě dlouho, raději přednost něčemu neotřelému, co rozšíří obzory a možnosti tvorby pro děti oboum táborům.
80%
Volné pokračování Myška a medvěd na cestách uhrane výtvarnem v pastelových barvách, dynamickým vyprávěním a důležitou tematikou, která ve vás zůstane stejně jako rytmem nabitý soundtrack. Dokonale plní funkci dětského filmu a srší vizuálními nápady, jež stimulují diváckou představivost, která dostává od mainstreamové animované produkce na frak.