Namyšlený padouch Amundsen dobývá severní pól. Psí polárnice Titina zaujme hlavně zvídavé děti

Asociace českých filmových klubů se poslední dobou ve svých distribučních aktivitách stále výrazněji zaměřuje na dětské publikum. Začátkem loňského roku uvedla rodinné drama Hranice odvahy, v němž bratr a sestra během druhé světové války pomáhali dvojici židovských dětí překročit švédskou hranici, následně mohli diváci a divačky v kinech vidět i animáky Belle a Kvík. Po angažovaném retro dramatu Velká svoboda zkraje letošního roku přichází další dílo určené primárně pro nedospělé publikum, avšak díky svým kvalitám má potenciál zaujmout všechny věkové kategorie.

Titina, psí polárnice měla premiéru v norských kinech v říjnu a okamžitě se dočkala extrémně nadšených reakcí. Dokonce takových, že se objevila přirovnání k Velké ceně zapadákova, nejnavštěvovanějšímu norskému filmu všech dob. Klasika stop motion animace z poloviny 70. let se stala tamější vánoční klasikou a Titina ji může následovat.

Úvod nás zavede do Říma roku 1978, kdy si slavný konstruktér a objevitel Umberto Nobile na sklonku života promítne záběry ze svých polárních expedic. Společnost mu dělá obdobně věkovitá fenka Titina, jež se tehdejších výprav rovněž účastnila. Společně sledují černobílé obrázky a klipy, pocházející skutečně z 20. let minulého století. Těmito dobovými momentkami je následně proloženo celé vyprávění, které se (samozřejmě s výjimkou psí dlouhověkosti) poměrně věrně drží historických reálií.

Většina děje se tedy odehrává v polovině 20. let. Padesátník Roald Amundsen by si mohl užívat zasloužené slávy plynoucí z dobytí jižního pólu, jeho dobyvatelské srdce to ale táhne ještě na pól severní. Zdá se však, že toho je možné dosáhnout jen pomocí vzducholodi, a tak Amundsen kontaktuje vyhlášeného Umberta Nobileho. Výsledkem jejich spolupráce je vzducholoď s názvem Norge, které se skutečně podaří doletět na severní točnu a následně až na Aljašku.

Během cesty se však uctivá náklonnost mezi zapáleným Nobilem a arogantním Amundsenem začne přetvářet ve vzájemnou nevraživost, jejímž vrcholem se stane Norovo přivlastnění téměř všech zásluh. Zhrzený Nobile proto tlačí na italského diktátora Mussoliniho, aby zaplatil další výpravu, tentokrát ve vzducholodi nazvané Italia.

To nezní jako děj běžného animáku pro děti, že? Režisérka Kajsa Næss a její spoluscenárista Per Schreiner se však zjevně nevydali cestou lákavě spotřebního obsahu pro děti. Podle materiálů AČFK je snímek vhodný pro publikum od 4 let, reálně jej však docení spíše dvakrát starší diváci a divačky. Kombinace hravého dobrodružství, občasných poetických výjevů a hlavně přehledného převyprávění skutečných událostí vyžaduje větší trpělivost než většina současných disneyovek a pixarovek.

Připomíná tak spíše díla vzniklá ve studiu Laika jako Hledá se Yetti nebo Koralína a svět za tajnými dveřmi a ve svých nejlepších momentech se přibližuje poetičnosti irské Písně moře či nápaditosti španělského vánočního hitu Klaus. Tomu odpovídá i dvourozměrná, ručně kreslená animace. Leckteré obrazy se pyšní velkou hloubkou pole a barevné filtry napomáhají odlišení různých lokalit a dotváření atmosféry.

Patrná je i snaha o realistické kulisy, v nichž se pohybují figury s téměř komiksově zdůrazněnými rysy. Výsledná animace je však spíše zdrženlivá, nezahlcuje publikum podněty a raději občas nabídne poetické momenty padajícího listí či až dojemného setkání Titiny s velrybou. I fanoušci druhého Avatara si tedy u norského animáku přijdou na své…

„My, Norové, víme, že když vezmete do polární oblasti psy, musejí pracovat, anebo byste měli mít možnost je sníst. Arktida není místo pro malé domácí pejsky. Proč byste brali svého mazlíčka na takové místo?“ vysvětlovala režisérka svou fascinaci příběhem. Titina však Nobileho skutečně doprovázela až na severní pól a slavný vzduchoplavec se s ní nechával zvěčnit tak často, že z fenky foxteriéra učinil mediální hvězdu 20. let.

Pro Næss se jedná o celovečerní debut, přestože už má za sebou více než dvě dekády práce na animácích krátké stopáže. V případě bezmála 90minutového snímku kladla důraz na to, aby nešlo jen o převyprávění tehdejšího hrdinství dvou slavných mužů, ale i o popis jejich vztahu zahrnující zklamání, marnivost a uraženou ješitnost. K tomu se pohled malého pejska, který o polární dobrodružství pranic nestojí, velmi hodí. Zatímco se totiž Amundsen a Nobile hašteří, Titina zkoumá dosud zcela neznámou krajinu, a kdyby paličatí dobyvatelé jen trochu dávali pozor, mohli by se od němé tváře leccos přiučit.

Snímek vzniklý ve studiu Mikrofilm, které v roce 2007 získalo Oscara za animovaný kraťas Dánský básník, jde do kin opatřený dabingem. Distributor připravil i pedagogické materiály, díky nimž mohou učitelé a učitelky systematicky využít předkládaný příběh k rozboru dějinných událostí i k lepšímu pochopení některých principů filmového média.

Během závěrečných titulků se dočkáme výzvy k odmítnutí ropných aktivit v Arktidě, jejichž důsledkem je tání ledovců. Po všech stránkách citlivý a oduševnělý snímek se navíc může pochlubit sympaticky karikaturním vykreslením Benita Mussoliniho jakožto afektovaného narcistního skrčka. A to v animácích rozhodně nevídáme každý den.

Herec Brendan Fraser si v životě prošel těžkými krizemi. Nyní se vrací v roli o tlustém učiteli literatury, který se snaží usmířit s odcizenou dcerou. Jak jsou dnes ve filmech zobrazovaní tlustí lidé a jaká klišé se k tomu vážou?