Čung_E je kyberpunková sci-fi z videopůjčovny. Režisér Vlaku do Pusanu na Netflixu vykolejil

Pokud se na Netflixu zajímáte o sci-fi nebo o východoasijské filmy, mohli byste si Čung_E snadno zařadit mezi vysokorozpočtové spektákly z Číny nebo Koreje, které ve streamovací službě našly svého globálního distributora. Jenže Yeonův film je přeci jenom od začátku jiná liga. Například čínský kosmický katastrofický velkofilm Země na scestí sice najdeme na Netflixu, ale stál v přepočtu zhruba 50 milionů dolarů. A v čínských kinech je to momentálně pátý nejvýdělečnější film všech dob.

Podobně nedávno uvedený hongkongský Boj o budoucnost má také hlavičku Netflix Original, ale dostal ji až po úspěšném uvedení v hongkongských a čínských kinech a jeho rozpočet díky několik let vlekoucí se postprodukci dokonce padesátimilionovou hranici přesáhl. Také korejská space opera Čističi vesmíru byla plánovaná jako potenciální hit v domácích kinech, ale kvůli koronavirové pandemii skončila nakonec jen na streamu.

Naproti tomu rozpočet snímku Čung_E podle dostupných údajů činí rozhodně ne skromných, ale přeci jen znatelně víc omezujících 16 milionů dolarů (20 miliard korejských wonů). Navíc je to film, který korejské studio Climax od začátku točilo na zakázku Netflixu a výhradně pro uvedení na streamu. Díky tomu má blíž k filmům jako Jsem matka nebo Utajený pasažér. Takže by nám nemělo připadat tak divné, proč místo očekávaného kyberpunkového spektáklu sledujeme komorní melodrama o ženě, jež se velmi neobvyklým způsobem vyrovnává se smrtí vlastní matky.

Jestliže mnoho lidí popisuje Netflix jako videopůjčovnu jednadvacátého století, tak Čung_E patří mezi novodobá sci-fi béčka. Dokonce používá stejný starý základní béčkařský trik, jak nalákat publikum. Je v něm jen tolik nákladnějších trikových scén, kolik se jich vejde do traileru. A v něm se také všechny objeví. Většinu děje jsme ale zavření s malou skupinkou postav ve strohých kulisách vědecké laboratoře, kde sledujeme spíš dialogové výměny než akci. Co do výpravy je snímek pořád o několik řádů výš než osmdesátková nebo devadesátková sci-fi béčka, ale princip zůstává stejný.

Navíc tvůrcům a tvůrkyním všemožných akčních a hororových sci-fi z videopůjčoven bylo alespoň jasné, že většina jejich publika bude (přinejmenším mentálně) náctiletá, takže tomu přizpůsobili celkový tón filmů. Čung_E se naproti tomu tváří střídavě jako psychologické drama o rodinném traumatu nebo jako dystopie o budoucím světě, z nějž se spolu s nástupem umělé inteligence vytrácí empatie vůči cítícím bytostem. Příběh o vědcích, kteří pro válečné účely testují umělou inteligenci založenou na osobnosti mrtvé válečné hrdinky Čung_E, je většinu času přehnaně zádumčivý a o nadsázku se (celkem rozpačitě) pokouší vlastně jenom s postavou manicky snaživého ředitele laboratoře.

Těch pár výjevů futuristické civilizace čelící klimatickému kolapsu a hrstka akčních scén, na něž pořádně dojde až v samotném závěru, má samo o sobě velmi slušnou úroveň. Na druhou stranu za to, abychom si na ně při sledování filmu počkali, určitě nestojí. Celému filmu dominují tmavě modré odstíny a prostředí zatemnělých strojoven nebo ruin. Několik exteriérových záběrů polozatopeného velkoměsta, kde se supermoderní technologie potkávají s rozpadajícími se mrakodrapy, přináší sice detailní a svým způsobem majestátní, ale také dost generický pohled na rozpadající se civilizaci.

Není tu nic, co bychom neviděli na stovkách ilustrací či filmových výjevů na téma environmentálního kolapsu. Navíc je škoda, že jakmile se ocitneme v prostoru laboratoře, všechny stopy úpadku z obrazu najednou zmizí. Jako bychom se ocitli v trochu jiném prostředí, které je uchráněné od veškeré disfunkčnosti, již vnímáme ve venkovních záběrech.

Jako dystopie i coby tragické melodrama totiž film totálně selhává. Na začátku nás děj sice uvádí do světa, kde hrají roli klimatická změna, umělá inteligence a občanská válka, ale jakmile se ocitneme v prostředí laboratoře, začne být většina těchto témat prakticky neviditelná. Občanská válka je důležitá jen jako vágní zdůvodnění, proč experiment s mrtvou Čung_E vůbec probíhá, a umělá inteligence tu slouží vlastně jen jako nepromyšlený, magický činitel, jak „oživit“ mrtvou a využívat její vědomí jako komoditu.

Hlavní hrdinka je navíc příliš nenápadná a nečitelná postava na to, abychom s ní mohli prožívat drama posmrtného vykořisťování její matky. Je to škoda, protože jde o poslední roli herečky Kang Soo-yeon, která byla známá především z filmů z přelomu osmdesátých a devadesátých let (The Surrogate Woman, Berlínská zpráva). Ve filmu a v televizi se nicméně objevovala po celá devadesátá a nultá léta a od roku 2015 se podílela i na organizaci filmového festivalu v Pusanu.

K herectví se v Čung_E vrátila po deseti letech (předtím se naposledy v roce 2013 vyskytla v krátkém filmu Juri). Krátce po dotočení Čung_E byla odvezená do nemocnice kvůli nitrolebnímu krvácení a krátce nato zemřela. Pro domácí publikum může mít fakt, že se herečka objevuje posmrtně v novém filmu, který se navíc také výrazně zabývá umíráním, přízračný nádech. Samotný její výkon se ale nemá v povahově dost neurčité hrdince o co opřít.

Čung_E ale není nijak osobitý film ani vizuálně. Naopak, u většiny toho, co v něm vidíme, si hned můžeme vzpomenout na vše, co už známe odjinud – a většinou lépe. Oživují se tu mrtví pěšáci, z nichž mají být neporazitelné biologické zbraně jako v Univerzálním vojákovi, kyborg se testuje opakováním téže bojové situace ve stylu Na hraně zítřka, některé záběry kybernetického těla Čung_E připomenou Motoko Kusanagi z Ghost in the Shell, dělá se tu etický test, který má rozlišit člověka od androida podobně jako v Blade Runnerovi. Vypůjčené motivy a odkazy se tu na sebe lepí tak mechanicky, až to vypadá, jako by celý scénář také vygenerovala nějaká umělá inteligence podle předem nadefinovaných dat a poměrů.

Čung_E potvrzuje, že režisér Yeon Sang-ho je spíš autorem jednoho hitu než výraznější osobností. Před Vlakem do Pusanu ostatně natáčel podivínské animované filmy pro dospělé jako Král čuňat a po něm se snažil vybudovat si kariéru hitmakera s „prvním superhrdinským filmem z Jižní Koreje“, což byla snadno zapomenutelná Psychokinesis, a s nenáročně brakovým Vlakem do Busanu 2. Jeho nové projekty pro Netflix, tedy kromě Čung_E také seriál Peklo, ho umisťují do pozice tvůrce, který má sice globální dosah, ale jen v rámci hodně pochybné značky Netflix Originals.

Korejcům se v posledních letech povedlo na Netflixu bodovat s historickým zombie seriálem Království zombie a s megahitem Hra na oliheň, díky čemuž také v posledních letech věnují větší pozornost vyrábění prestižních sérií než filmům. Čung_E by dost možná zapadnul i v nabídce korejských kin. Na streamu ale momentálně jen naplňuje potřebu internetové videopůjčovny Netflix nabízet ve svých předních poličkách stále nové a nové tituly, které se po pár týdnech naopak propadnou do jeho nejzapadlejších zákoutí.

Jeden z nejoblíbenějších vánočních filmů obsahuje devět hlavních příběhů. Každý je problematický trochu jiným způsobem. Tento videorozbor neberte jako projev nenávisti, ale spíš jako pobavené pozorování věcí, co jsou pod povrchem.