Porno jako nástroj emancipace. Festival Mezipatra uvede odvážný dokument o etické pornografii

Pornografii se v posledních letech dostává čím dál soustředěnějšího zájmu. Ten vždy nemusí být spojený s voyeurskou podstatou žánru zaměřenou na rychlé potěšení. I v Česku se tak snímky pro dospělé začínají ve větší míře stávat tématem kritické diskuse a akademického zkoumání.

V českém jazyce si lze přečíst několik prvních diplomových prací z oboru porn studies, který v sobě kombinuje nástroje několika humanitních a společenskovědních disciplín. Není to tak dávno, co pár velkých deníků vydalo investigativní reportáže o neetickém zacházení s herečkami během natáčení erotických scén v některých pražských produkcích porna. Karlovarský festival pak minulý rok uvedl v jedné ze sekcí hraný snímek Rozkoš (2021) o spletité cestě Švédky, jež se chce stát americkou pornohvězdou, za nímž stála debutantka Ninja Thyberg.

Do tohoto podhoubí nově vstupuje další debutant, Patrick Muroni. Ve svém dokumentu se zaměřuje na konkrétní produkční společnost zabývající se etickým, feministickým a opozičním pornem, švýcarskou Oil Production a její členky. Z nich dostává největší prostor sýrařka a spoluzakladatelka společnosti Melánie spatřující erotický potenciál téměř ve všem, včetně sýru, který prodává.

Povětšinou queer ženy z Oil Production mají ke své tvorbě na hranici experimentu, performance a porna dvojí motivaci soustředěnou jak dovnitř, k nim samým, tak ven směrem k působení na publikum. Natáčení jim umožňuje manifestovat přijetí a lásku k vlastnímu tělu i normalizovat a učinit samozřejmými jejich nejniternější fantazie. Zároveň však usilují o proměnu erotické imaginace obecenstva, zejména mladého. Mainstreamové porno totiž kromě zkreslených představ o lidském těle a sexu deformuje i mocenskou dynamiku v rámci milostných vztahů v neprospěch žen.

Ač část snímku sestává z otevřených rozhovorů mezi jednotlivými členkami kolektivu, o pornu se zde pouze nemluví, jeho natáčení film neméně otevřeně zobrazuje. Možná domněnka, že feministické či etické porno nutně implikuje „měkkost“ natočeného materiálu, se ukazuje jako mylná. Naopak, většina videí vytvořená Oil Production se vymyká nejběžnějším sexuálním preferencím a zahrnuje praktiky jako bondage, pissing či foot fetish. Etická pornografie se od té běžné neliší zobrazenými praktikami, ale atmosférou a prací se všemi zúčastněnými.

Její základy tvoří nepředstíraná intimita, jíž protagonistky a protagonisti můžou docílit díky vzájemné důvěře a komunikaci. Když si masturbující herec potřebuje dát pauzu, jednoduše to režisérce řekne. Ta ho ujistí, že není třeba spěchat, a zabředne s ním do hovoru o hudbě, rodné vlasti i manželce. Vysoká míra důvěry a intimity tak často způsobuje, že se z předváděné soulože stává až magický rituál.

Mezi nedílné součásti intimity patří bezesporu i trapnost. Být před někým trapný či stát se svědkem trapnosti druhého lze považovat za vrcholně intimní, byť často nepříjemný zážitek. Tuto nutnost trapnosti reflektuje v jedné z nejzábavnějších scén snímku i režisér Muroni. Filmařky zrovna natáčejí venkovní scénu, při níž technikou shibari svázaná herečka visí hlavou dolů ze stromu kdesi na poli, zatímco druhá ji všemožně hýčká. Scéna pomalu vrcholí, když tu se štáb začíná vyděšeně otáčet kamsi za kameramana a krýt vlastními těly nahé herečky. Místní pejskaři si totiž vyšli na procházku.

Síla dokumentu v každém případě netkví pouze v pozvánce do zákulisí natáčení specifického druhu videí pro dospělé. Poslouží též coby feel good film a energetická vzpruha. Muroni totiž za zvuků svižného popu předkládá obrazy poměrně prvoplánového, avšak sympatického rebelství a svobody; nelegální vylepování plakátů po městě, opíjení se v MHD či demonstrace za ženská práva nahoře bez. Ke konci může dokonce dobře naladěné publikum dovést až k menší extázi.

A v tom zároveň spočívá jeden z největších problémů Porno revoluce. Už její název inherentně obsahuje snahu vymezit se proti někomu či něčemu a revoltovat. Jakýkoli větší konflikt ale chybí. Hlavní hrdinky sice hovoří o tom, že váhaly s informováním svých rodičů a známých o zkušenosti s erotickou produkcí, zároveň přiznávají, že nikdo mimo internetových trollů je nikdy nekonfrontoval. Jsme přenesení do idylického světa, kde je nevyhovující status quo sice předpokládaný, ale při svém překonávání neklade odpor. Že existují lidé, co odsuzují porno a neholdují feminismu, či ženy zneužívané během natáčení, si musíme domyslet na základě vlastní zkušenosti, dokument nabízí pouze růžovou alternativu.

K této drobné výhradě lze ještě doplnit poznámku o jisté ztrátě tempa v prostřední části snímku a 97 minut dlouhé stopáži, jíž by desetiminutové zkrácení nijak neuškodilo. Přesto však Porno revoluce působí jako sebevědomý debut spojující do jednoho celku dynamiku, svěžest, otevřenost a odvahu. Může sloužit jako vstupenka k novým obzorům i bezstarostná zábava zanechávající po zhlédnutí alespoň na pár minut příjemný pocit svobody.

Česká televize ukrývá jeden ze svých nejlepších dokumentárně vzdělávacích pořadů jen na webu a nevysílá ho celoplošně. Osmidílná Kronika orgasmu o dějinách sexuologie v Československu bude bavit mladší i starší publikum.