Kronika orgasmu na iVysílání ukazuje vývoj československé společnosti nejen „přes postel“

Dokumentární seriál Kronika orgasmu ukazuje prostřednictvím výpovědí expertek a expertů, především pak průvodkyně socioložky Kateřiny Liškové, animovaných pasáží a archivních záběrů z nejrůznějších pořadů České televize, jakým způsobem probíhalo poznávání sexuality ve druhé polovině dvacátého století v Československu. Přestože je určený především mladému publiku, zaujmout může takřka jakoukoli věkovou skupinu. Nabízí totiž řadu zajímavých faktů, přičemž řada z nich bude pro spoustu divaček a diváků úplně nových.

Každý z dílů se zabývá nejen specifickou dekádou v historii, ale také samostatným tématem, uvozeným přesně formulovanou vědeckou otázkou. Publikum se tak dozví, proč mají ženy orgasmus, zda se dá homosexualita léčit, kdo jsou to translidé, jak skloubit péči o děti a chození do práce, zda se dá sex naučit pomocí odbornic a odborníků, jak se o sexu mluvilo a psalo, jak si užít sex a nemít děti a jak si orgasmus koupit, tedy jak a proč využít služeb sexuálních pracovnic.

Kateřina Lišková se tématem sexuologie v někdejším Československu zabývá ve svém výzkumu. Publikovala knihu Sexual Liberation, Socialist Style, která vyjde v příštím roce v českém překladu s titulem Politika touhy. Kromě ní se v seriálu k jednotlivým tématům vyjadřuje řada odbornic a odborníků. Patří mezi ně například sexuoložky Růžena Hajnová a Lucie Krejčová, amerikanistka Jamie Rose, antropolog Jan Seidl, fotografka Libuše Jarcovjáková, spisovatelka Alena Wagnerová, sociolog Ivan Vodochodský a další.

Kronika orgasmu začíná v padesátých letech, které dnes lidé – a učebnice dějepisu, jak seriál upozorňuje – spojují hlavně se stalinizací, politickými procesy a kolektivizací. „Mnoho lidí se domnívá, že komunistické režimy zajímala hlavně ženská plodnost, nicméně u nás se protnul s výzkumem ženského orgasmu. Aby lidé podporovali politické uspořádání, v němž žili, museli být spokojení, což souviselo i s jejich prožíváním sexuality," uvádí Kateřina Lišková.

Československo se má na poli výzkumu sexuality skutečně čím chlubit. V Praze vznikl první akademický sexuologický ústav na světě, a to v roce 1921. Od třicátých let ho vedl významný vědec Josef Hynie, jenž přizval k výzkumu ženského orgasmu i sexuložky, takže se v tomto oboru poměrně záhy etablovaly i ženy. Důležité byly rovněž výzkumy homosexuality nebo kroměřížské psychiatrické centrum, které se zabývalo sexuální terapií, takže se v něm v sedmdesátých letech takzvaně „souložilo na neschopenku“.

Tyto vědecké výzkumy umožnily přijmout řadu důležitých opatření, například dekriminalizaci homosexuality v roce 1961. Ostatně bývalé Československo bylo průkopníkem v ustavování rovných práv pro ženy a muže. Podporoval ho především první prezident Tomáš Garrigue Masaryk a volební právo pro ženy stejně jako rovnost před zákonem jsme měli již v roce 1920.

O narovnání práv mezi ženami a muži se zasloužily političky Františka Plamínková a Milada Horáková, které dbaly o to, aby ženy nemusely volit mezi domácností a kariérou. Nový zákon o rodině z roku 1950 narovnával práva mužů a žen. „Oba museli jak pracovat, tak se starat o děti, o kterých rozhodovali rovným dílem,“ uvedla Kateřina Lišková.

Emancipace žen ovšem nebyla tak snadná. Čtvrtý díl s titulem Jak rodit a chodit do práce? například ukazuje, jak umisťování dětí do jeslí přispívalo k jejich psychické deprivaci a jak do některých modelů vstupovalo tradiční rozvržení prací pro muže a ženy, kdy se pro ženy stále víc počítalo s péčí o děti a domácnost jako s něčím „přirozeným“, což většinou znamenalo tzv. druhou směnu.

Unavené a nespokojené ženy často neměly chuť na sex, tady proto opět nastupují na scénu vědecké výzkumy a bádání. „Jako socioložce mi připadá podnětné zkoumat věci veřejné prostřednictvím záležitostí soukromých. O organizaci státu a společnosti mi mnohem víc než dokumenty politbyra řeknou soukromé a intimní záležitosti,“ říká Kateřina Lišková. Její slova potvrzuje režisérka Kateřina Kořínková Sobotková. „Úspěšný sexuální život vnímáme jako metaforu spokojeného společenského života. Slovo orgasmus v názvu může být trochu zavádějící, protože se zdaleka nezabýváme pouze jím. Ale byla bych ráda, aby se ho lidi u nás naučili víc říkat veřejně,“ dodává.

Veškeré informace a fakta jsou v krátkých dokumentárních epizodách podané jasně a srozumitelně, čemuž napomáhá vtipná infografika a vybrané ilustrace z publicistických a fikčních pořadů České televize, což obnášelo hodiny a hodiny práce v archivu. A některá zjištění můžou být pro řadu diváků a divaček šokující. Proč například z učebnice biologie pro sedmé třídy zmizel poštěváček? Proč musí být lidé procházející tranzicí sterilizováni a rozvést se? A proč podle některých teorií slouží ženský orgasmus jenom mužům a „zdravé“ reprodukci?

Na to vše odpoví Kronika orgasmu, která se v budoucnu může stát rovněž celovečerním dokumentem. „To je náš cíl. Chceme se zaměřit na některá další témata, která jsme zatím musely vynechat, například na sexuální výchovu,“ slibuje režisérka.

Nemají nejvíce cen, ani je nevidělo nejvíc lidí. Ale Sedmikrásky (1966) Věry Chytilové mají nejvíc záznamů v odborné filmové literatuře. Nyní přichází do kin v restaurované verzi a mají jedinou chybu…