Nejdražší indický film RRR je úžasnou podívanou, kde nezničitelný hrdina přepere tygra a pokoří britské impérium

S .S. Rajamouli je takový mix Michaela Baye, Jamese Camerona a Stevena Spielberga, kdybychom ho chtěli k někomu přirovnávat. V mnoha ohledech to ale nemá za potřebí, v domácí Indii jde o jednoho z nejpopulárnější filmařů – je tak slavný, že jeho RRR, nejdražší indický film všech dob, se jmenuje přímo po něm.

To z jeho vlastního jména a také jmen dvou hvězd Rama Charana a N. T. Rama Rao jr. pochází tři titulní R, jež byla původně zamýšlena jako pracovní název. Veřejnost se ale ve zkratce odkazující na tři národní ikony zhlédla a producenti se nakonec rozhodli, že film pojmenují Raudraṁ Raṇaṁ Rudhiraṁ, Rattam Raṇam Rauttiram, Raudra Raṇa Rudhira, Rise Roar Revolt a tak dále, což v různých jazycích Indie znamená různé věci, ale důležité je, že pokaždé zůstává RRR. Už to je samo o sobě svou bezelstnou přímočarostí nesmírně sympatické. A to je jenom začátek.

Jde o příběh dvou mužů žijících na začátku 20. století, kteří jsou nadpozemsky dobří ve všem, co dělají. Stojí však na opačné straně barikády – jeden bojuje proti britské nadvládě, druhý Britům slouží. Aniž by to o sobě věděli, stanou se nejlepšími přáteli. Pravda nakonec samozřejmě vyjde najevo a my se dočkáme souboje epických rozměrů, který rozhodne nejen o osudu našich hrdinů, ale i Indie.

Je velmi lákavé začít vyjmenovávat kusé šílenosti, kterých jsme svědky. S jedním z hrdinů se setkáme ve chvíli, kdy v pouhé bederní roušce holýma rukama bojuje s tygrem a vlkem zároveň – pro něj jde o obyčejné úterní ráno. RRR se rozhodně nedrží zkrátka. Výbuchy, zpomalovačky, zrychlovačky. Když slova nestačí, přejde se plynule v píseň. Každá událost a emoce musí dosáhnout maxima svého potenciálu, jak se na nejdražší národní film sluší.

S tím také souvisí, že britské impérium je stylizováno způsobem, jakým jsou v Indiana Jonesovi představeni nacisté – zákeřní sadisté nelidského rozměru. Guvernérova žena u sobe nosí bič pobitý hřebíky, který může v případě nutnosti poskytnout k zmrskání našeho zajatého hrdiny. Ten během bičování místo pokleknutí zazpívá tak drásavý song, že vyvolá povstání celého Dilí!

Příběh je velmi jednoduchý, ale ústřední konflikt dvou přátel, kteří stanou proti sobě, má potřebný emocionální rozsah. Ram Charan a N. T. Rama Rao jr. patří mezi největší indické filmové hvězdy, většina z nás k nim ale jistě přistupuje jako tabula rasa. To by mohl být problém, snímek je vystavěný okolo střetu těchto velikánů a divácký zážitek indického publika plyne z rozpoznání oněch dvou hvězd v jednom obraze. Naštěstí jde o charismatické herce, kteří můžou oslovit i nás.

Čistě na papíře mezi jejich hrdiny vlastně není velký rozdíl – oba jsou nejlepší ve všem, co dělají, a je nemožné, že by měli jiné než nejlepší úmysly. Mají rozdílné způsoby dosažení svých cílů, proto se octli na opačné straně barikády, ale jsou to stejní správňáci. Díky svým hercům přesto působí jedinečně. Když je Rao jr. oblečený, vypadá jako roztomilý méďa a trochu nekňuba, ale jakmile sundá triko, je z něj řecký bůh války. Charan má naopak na první pohled vzezření playboye a vyzařuje přirozenou autoritu alfa samce. Víc není potřeba.

Asijská kinematografie obecně v porovnání se západem pracuje se zvýšenou expresivitou. Platí to víceméně pro celou indickou produkci, přestože jinak ji při jejích dvou tisícovkách natočených filmů ročně rozhodně nemůžeme vnímat jako monolit. (RRR například není dílem Bollywoodu produkujícím v hindštině, ale Tollywoodu vznikajícím v jazyce telugu.)

Když tedy přistupujeme k tak bohatému, a přitom od nás oddělenému systému, potřebujeme v první řadě kus pokory a trpělivosti. Je pravděpodobné, že když si člověk pustí svůj první indický film, nebude mu tak úplně rozumět. A sebelepší titulky mu nebudou nic platné. Přijde mu divné, jakým způsobem jsou v něm řazeny informace, jak se odvíjí příběh, jak tvůrci pracují s kamerou, střihem, zvukem.

Při sledování indických filmů laického diváka jako první zaujme jejich pestrobarevná a opulentní audiovizuální stránka, hned potom expresivní herecké výkony. Jejich specifika ale sahají dál, k věcem, o nichž většinou nepřemýšlíme. Západní filmové příběhy se často skládají z tříaktového vyprávění rozděleného do dvou hodin. V mnoha ohledech nejde o něco, o co by tvůrci usilovali – tvořit takto filmy je zkrátka automatické. RRR je tříhodinový velkofilm s přestávkou uprostřed, kde se tituleks názvem objeví ve čtyřicáté minutě. Celý film je zkrátka sestavený trochu jinak, než jsme zvyklí, což může vyžadovat větší soustředěnost a pozornost.

Často máme tendenci přistupovat k „exotickým“ produkcím s dávkou povýšené dobrosrdečnosti. Jako by šlo o něco roztomilého, co poplácáme po zádech, ale nebereme to vážně – jako by šlo o guilty pleasure titul z Festivalu otrlého diváka. Takový přístup si ale RRR a indická kinematografie obecně nezaslouží. Jde o velmi profesionální produkci, která následuje pravidla a zvyklosti odpovídající kulturním normám svého prostředí. Dějí se v něm sice absurdní nesmysly, které působí nepochopitelně, když na člověka vyskočí coby izolované klipy na TikToku, v kontextu filmu ale mají svůj řád a gradaci. Není potřeba vidět příliš mnoho indických filmů, aby publikum začalo vnímat, co je u tamní produkce normální, a dříve nevysvětlitelné výjevy najednou dávají smysl a působí vlastně přirozeně.

Ne že bychom mohli po zhlédnutí pár filmů plně proniknout do indické kultury. Mnoho aspektů nemůžeme zcela posoudit – například diskuzi o politické propagandě, která se okolo RRR rozhořela. Cizinec bez znalosti indické politiky jistě rozezná silný domácí nacionalismus, ale stěží jeho konkrétní podobu. Stejně tak bez pročtení Wikipedie nevíme, kolik toho má snímek společného s historií. (Ačkoliv oba hrdinové mají předobrazy, v realitě se ani nepotkali.)

Přesto RRR coby nejdražší indický film historie s rozpočtem přes 70 milionů dolarů vznikal s myšlenkou, že bude nějakým způsobem distribuovaný v zahraničí. I vy si ho můžete pustit na Netflixu, pokud si u platformy zapnete anglickou jazykovou verzi. Stejně jako v případě jihokorejského Parazita se sešel přirozeně rostoucí mezinárodní zájem s rozhodnutím producentů najít produkt, do jehož zahraničního marketingu má smysl vkládat čas a peníze. RRR sice nemůže pomýšlet na opanování Oscarů, na to je příliš brzy, jeho přítomnost není zase tak patrná a snímek je méně konformní vůči západnímu standardu. Ušlapává ale cestičku svým nástupcům.

Proto jde o skvělý iniciační rituál. Je to stále autentický indický film, který nevznikl primárně pro mezinárodní publikum, přesto byli tvůrci o kus milosrdnější. Stačí se podívat na Baahubali, předchozí velký projekt režiséra Rajamouliho, kde vstupujeme do dlouhých flashbacků a stejný herec ztvárňuje dvě různé postavy.

RRR je tedy profesionálně odvedený blockbuster, který je radost sledovat a užívat si jeho úžasné atrakce a bezostyšně upřímné emoce. Nenajdeme v něm špetku cynismu. Jde o zábavnou podívanou, která se ale nijak neshazuje. Akční a taneční scény jsou nápadité, promyšlené a přes bohaté užití digitálních efektů si film ve správnou chvíli zachovává hmotnost.

Kdybych si měl na něco stěžovat, řeknu, že bych možná potřeboval delší část, kdy jsou hrdinové přáteli, než se znesváří. Možná by se dalo lépe pracovat s ženskými postavami – Rajamouli rozhodně umí aktivní hrdinky, když chce, a zde nechává ladem několik příležitostí. Ale zvlášť pokud jde pro vás o neprobádanou půdu, není co řešit. RRR je film, který potřebujete vidět, protože Šiva ví, že Američané nám tohle nenabídnou.