Thriller Kimi od novodobého Hitchcocka vypovídá o aktuálním strachu vycházet ven z domu
Mladá IT specialistka Angela (Zoë Kravitz) žije v Seattlu a vůbec neopouští svůj byt. Brání jí v tom její psychické problémy a dosud nepřekonané trauma z nedávné minulosti. Její strach z vycházení ještě zhoršila pandemická situace a s ní související lockdown. Práce, kterou vykonává z domova, spočívá v analyzovaní zvukových záznamů za účelem zlepšování funkčnosti umělé inteligence zvané Kimi, jejímž prostřednictvím je možné snadno ovládat celou domácnost. Angela však jednou vyslechne podezřelý dialog, z něhož usoudí, že mohlo dojít k závažnému zločinu. Proto začně pátrat, k čemu skutečně došlo.
Hitchcockovu voyeurskou klasiku film připomene výchozí situací hlavní postavy, pro niž je kvůli sociální fóbii problematické opustit byt, přičemž z okna často pozoruje své sousedy, kteří bydlí naproti. Coppolův mrazivý thriller tematizující ztrátu soukromí asociuje ústřední dějová zápletka, kdy hrdinka v rámci své práce odhalí potenciální zločin. Totožnými náměty disponují i další filmové klasiky – ZvětšeninaMichelangela Antonioniho a VýstřelBriana De Palmy. Druhý jmenovaný vznikl jako pocta Antonionimu kultovnímu dílu. Stejně jako v Kimi i ve Zvětšenině hlavní protagonista pracuje se zvukovými záznamy, přičemž jeden z nich ho přivede na stopu zločinu.
Právě zvuková stopa je jedním z aspektů, jimiž Kimi dokáže zaujmout. Soderbergh je známý hračička, jenž rád zkouší nové a nezvyklé věci (třeba natočit celý film na iPhone). V tomto snímku se to nejvíc projevuje ve chvílích, kdy je zvuk klíčovou složkou. Několikrát dojde k situaci, kdy si Angela nasadí sluchátka. V tu chvíli naprosto utichnou veškeré ruchy z okolí a slyšíme pouze to, co ona. Ve scéně, kdy si vkládá do uší bezdrátové airpody, dokonce nejprve „ztichne“ levý kanál, teprve pak pravý. Nejde o nic nového (podobné hrátky s médiem předvedl už Jean-Luc Godard v Bandě pro sebe), extra sofistikovaného či pro vyznění filmu zásadního, bezesporu to ale poukazuje na Soderberghovu oblibu filmového média a zkoumání jeho možností.
Do tradičně pojatého thrilleru, v němž se z hrdinky – nepohodlné svědkyně stává štvaná zvěř, se Kimi překlopí až v poslední třetině. Film má ale naštěstí pouhých 89 minut a i díky tomu neobsahuje žádná hluchá místa. I Angelinino pronásledování je navíc natočeno nejen poutavě a napínavě, ale především podobně neokázale jako první hodina snímku, která se téměř kompletně odehrává mezi čtyřmi stěnami. S blížícím se závěrem je sice film dynamičtější a hlavně vypjatější, v žádném případě se ale z komorní podívané během chvilky nezmění v ohňostroj přepálených akčních atrakcí.
Přesto je ale Kimi filmově silnější ve své první polovině, která je věnována takřka pouze hlavní postavě v podání výborné Zoë Kravitz (Šílený Max: Zběsilá cesta, Sedmilhářky, The Batman) a vykreslení jejího složitého života. Inteligentní a sebevědomá mladá žena je sužována závažnými duševními problémy – pravděpodobně obsedantně-kompulzivní poruchou, mírným autismem a agorafóbii (ve filmu to není nijak specifikováno). Kvůli obrovskému strachu z opuštění bytu vše vykonává v něm. Zve si do něj potenciální známosti a se svými lékaři (psychoterapeutkou a zubařem) komunikuje pouze prostřednictvím videohovorů.
Přesvědčivě vystihnout úzkostlivý charakter včetně zachycení jeho denních rituálů (důkladné čistění zubů, drhnutí se ve sprše) se Soderberghovi a Kravitz povedlo na jedničku. O to víc naivně ale může působit optimisticky laděný závěr, jenž poněkud povrchně opisuje hitchcockovské vzory, v nichž hrdina nakonec dokázal svá traumata překonat (viz Rozdvojená duše a Vertigo).
Pevné zasazení do současného světa snímek stvrzuje kromě jiného i okrajovými narážkami na hnutí #MeToo. Angelin známý ji opakovaně oslovuje „hotness“ („kočko“), což Angela kritizuje jakožto nevhodné a přežité.
Vzhledem k tomu, že Kimi je v podstatě žánrová jednohubka určená převážně milovníkům variací a parafrází části Hitchcockových filmů, se Soderberghovi povedlo přijít s atraktivní a osvěžující žánrovou zábavou, která ovšem víc než v thrillerové rovině funguje jako psychologický portrét moderního člověka.