„Láska je velká hybná síla tohoto světa,“ říká režisér filmu Ženy v běhu

Obdivuji ženy, kolik toho dokážou ve svém životě zvládat, péči o rodinu, zaměstnání a mnoho dalších věcí. Jsou vlastně v neustálém běhu, stejně jako naše hrdinky, které si k tomu přibraly ještě běh maratonský. Název Ženy v běhu tedy v sobě nese dva významy. Přičemž běh životní je pro mě pochopitelně důležitější. Ženy v běhu jsou komedie, stejně jako předchozí filmy, které jste napsal.

Hrozně rád dělám lidem radost. Slyšet diváky, jak se smějí v kině, je neuvěřitelně krásný pocit.

To tedy rozhodně ne! Je to komedie pro všechny, kdo mají rádi dobrou náladu a chtějí se v kině nabít pořádnou dávkou pozitivní energie a silných emocí. Ženy se určitě nemusí bát vzít své partnery do kina!

Ženy v běhu mě napadly pochopitelně při běhu! Takže doporučuji všem, pokud chcete být napadeni nápady, jděte si zaběhat. Běh je výborný prostředek k utřídění myšlenek, budete překvapeni, co vše Vás při něm napadne.

Někdy nečekaně. Když jsem přišel za Ondrou Vetchým domů, abych mu nabídl roli, stěhovali jsme při tom sušičku. Pracovat s Ondrou je radost, ať je to práce filmová nebo stěhování sušičky. Je to výborný herec, ale především výborný člověk, kterého si nesmírně vážím. Od začátku jsem věděl, že pro roli Karla bych nikoho lepšího nenašel.

Vytvořili spolu úžasný komediální pár vychovávající tři syny. Při natáčení jejich scén jsem se u monitoru několikrát nahlas rozesmál. Byli neuvěřitelní, Ondra si k napsanému textu dodával ještě další svoje nápady a hlášky, což byla jedna perla za druhou a Tereza na to skvěle reagovala. Diváci se mají na co těšit.

Ne. Musím se přiznat, že když jsem šel na schůzku s paní Adamovskou, byl jsem trochu nervózní. Měli jsme se sejít v restauraci, která je u Lennonovy zdi v Praze. Koukal jsem tam na fotící se turisty a v duchu si nervózně zpíval písničku od Beatles „Help! I need somebody! Help! Not just anybody!“ V tu chvíli se objevila Zlata Adamovská, herečka, kterou jsem obdivoval už jako malej kluk. Byla milá, příjemná a má nervozita byla rázem pryč. Roli maminky, která je hnacím motorem rodiny, zahrála s neuvěřitelnou energií. Pro nejstarší dceru Marcelu, kterou hraje Tereza Kostková, jsem hledal herečku, která dokáže komediálně zvládnout ženu uprostřed mužského světa. Marcela má s Karlem (Ondřej Vetchý) tři syny a náplní jejího života je neustálá péče o ně. Tereza mi hned na první schůzce vyprávěla své zkušenosti s životem v mužském světě a přidávala i zkušenosti svých kamarádek, bylo na ní vidět, že se v té roli poznává a plně jí rozumí, což se pak potvrdilo i při natáčení. Prostřední dceru, která touží po miminku a nedaří se jí najít toho správného tatínka, hraje Veronika Khek Kubařová. Přečetla si scénář s tím, že pořádně nevěděla, na jakou roli ji chci a když jsem jí pak volal, prohlásila, že se jí nejvíc líbí postava Báry. Přesně ta role, kterou jsem jí chtěl nabídnout. Nejmladší dceru Kačku hraje Jenovéfa Boková. Jenovéfa má velký dar komediálnosti, zároveň ale dokáže skvěle odehrát dramatické scény. Je přirozená a má v sobě úžasnou energii. Koukat se na ni je radost a její nakažlivý smích pozitivně naladí všechny minimálně v okruhu jednoho kilometru. S Vláďou Polívkou vytvořili ideální pár – romantický a zároveň zábavný.

To se říká, ale když si dobře vyberete, tak to neplatí. A my navíc měli velké štěstí. Na roli malého Péti, nejmladšího syna Ondry Vetchého a Terezy Kostkové, jsme dlouho hledali šikovného kluka ve věku šest až sedm let. A ne, a ne ho najít. Nakonec jsme se dohodli s Ondrou, že vyzkoušíme jeho syna Árona. Chlapcům Vetchým to společně tak šlo, že bylo hned jasné, kdo bude Péťu hrát. Lepší volbu jsme nemohli udělat. A to není vše - prostředního syna Kubu hraje Tonda Kracik, syn Terezy Kostkové. Tonda přišel na casting, kde jsme vybírali dětské role, pouze jako doprovod Terezy. Ptali jsme se ho, jestli si to taky nechce vyzkoušet a on rezolutně odmítl. Když už casting skončil a my pořád neměli vhodného kluka na průšviháře Kubu, který domů nosí jednu poznámku za druhou, znovu jsme oslovili Tondu, jestli to přeci jenom nezkusí. Zkusil a bylo to výborný, byl jediný, který nás rozesmál. Scéna, kdy přináší domů poznámku, byla v podání Tondy a Terezy tak věrohodná, že v tom určitě musely být zkušenosti z reálného života. V rámci castingu se nám podařilo objevit moc šikovnou osmiletou holčičku Míšu Sodomkovou, která hraje Rozárku - kamarádku Báry (Veronika Khek Kubařová), výborně jim to spolu klapalo, jak při natáčení, tak i mimo něj.

Ve filmu se objeví několik psů. Hlavními psími hvězdami jsou Fanynka, fenka Kačky (Jenovéfa Boková) a Kolík, pes Vojty (Vladimír Polívka). Oba psi zvládli své role výborně, i když někdy to bylo o velké trpělivosti. Paradoxně nejkritičtější situace nastala během volného dne, kdy se nenatáčelo a Kolík se doma nešťastně zranil. Musel na operaci, šlo mu o život, měli jsme o něj velký strach. Naštěstí vše dobře dopadlo, Kolík se uzdravil a mohl s námi odjet na natáčení k moři.

Láska je velká hybná síla tohoto světa, a proto se v mých příbězích objevuje v různých podobách. Všichni ji chceme a potřebujeme.

Každý natáčecí den Vás něco překvapí. Ráno vstáváte s tím, že úplně přesně nevíte, co Vás čeká. Je to určitý druh adrenalinu, který mě baví. Snažil jsem se být na každý den co nejlépe připravený, aby ta překvapení byla, pokud možno, jen pozitivní a byly co nejvíce eliminovány případné problémy. Jsou věci, které neovlivníte, jako třeba počasí, ale i to při nás stálo. Ve scénáři jsem si vymyslel scénu, ve které holky vyběhnou s Vojtou na vysoký kopec s výhledem na Prahu a zažijí tam krásný východ slunce. Na ráno, kdy se měla scéna natáčet, hlásila předpověď zataženo a déšť. Když se pak na obzoru objevilo nádherné vycházející slunce, byl to pocit velkého štěstí. Pocit, že tam někde nahoře Vás má někdo hodně rád a drží našemu filmu palce. Tu krásu jsme prostě měli natočit, aby ji každý divák mohl vidět.

Na co se mají těšit? Na komedii, která je pobaví, potěší a nabije pozitivní energií až do jara… ideálně toho příštího.