Recenze: Přes prsty dostal v téhle komedii hlavně autor Okresního přeboru

Katalyzátorem zápletky se stane nový správce volejbalového hřiště Jíra (Jiří Langmajer), který je sexy motherfucker, má tajemnou minulost, chtěl by obě děvčata osouložit (nikoliv současně), ale myslí to s nimi vlastně dobře.

Musím uznat, že plodný scenárista Petr Kolečko (Masaryk, Okresní přebor) napsal scénář, který mě docela zaujal a pravděpodobně byl lepší než scénář většiny českých komedií. Postavy v něm pravděpodobně byly nějak slušně definované, záplatka byla originální a přitom ne zcela vycucaná z prstu, vtípky byly originální a dialogy byly břitké.

Píšu "pravděpodobně", protože Petr Kolečko tímto filmem také debutoval jako režisér, což nebylo dobré rozhodnutí. Režie filmu Přes prsty má totiž k dokonalosti daleko. Vlastně, několik dalších aspektů tohoto filmu má k dokonalosti daleko, ale těžko se dá určit, do jaké míry za to může režisér. Proto se v následujícím textu bude pravděpodobně nezdravě často vyskytovat slovo "pravděpodobně".

Do nějaké míry za to určitě může také casting, což je nejkřiklavější u postavy Jíry. Podle scénáře pravděpodobně měl být něco jako Nicholsonův Daryl v Čarodějkách z Eastwicku, tj. zkušený svůdce, který svými kecy dokáže sbalit jakoukoliv ženu a zůstává neustále extrémně cool. V Langmajerově podání je jeho postava naprosto mimo, působí jako polodementní zhulený slizoun, a nedává nejmenší smysl, že se mu postupně bez problémů podaří sbalit obě hlavní hrdinky (oops, spoiler pro ty, kteří nekoukají na české komedie). Není to jen castingem, pravděpodobně za to může i způsob, kterým Kolečko Langmajera režíroval.

Bohužel, i dvě hlavní hrdinky působí spíše jako vypatlané modelky, které si z mola náhodou odskočily mezi plebs, k volejbalu. A zdůrazňuji, že mluvím o filmových postavách, ne o jejich představitelkách. I když má jít o filmovou blbinku a nezávaznou komedii, tři hlavní postavy pronášejí své repliky tak nepřesvědčivě, a chovají se přitom tak nekonzistentně a chaoticky, že jakákoliv atmosféra, která se pravděpodobně skrývala ve scénáři, ve výsledném produktu chybí.

Často je velmi jasné, o co se scenárista a režisér snaží (např. "zpocená volejbalistka přijde do luxusní restaurace, nóbl hosté i číšník jí opovrhují"), ale scéna je natočena tak strašně nevydařeně, až z toho bolí.

Navíc má film značné problémy v dalších oblastech. Ze střihu místy vyloženě bolí oči (a celá hlava), když je stříháno mezi dvěma úhly, zabírajícími stejné postavy, a v každém z úhlů zaujímají tyto postavy zcela jiné pózy (což se děje i několikrát během jedné scény). Na několika místech je vystřiženo pár vteřin z prostředka dlouhého záběru (jak to mívají ve zvyku třeba tvůrci držící se manifestu Dogma 95) a na jednom místě je tento střih zamaskován vložením nesouvisejícího záběru, který se ve filmu už objevil o 20 vteřin dříve. Je možné, že byl strihač zcela neschopný, ale pravděpodobnější verze bude, že režisér nenatočil dostatek materiálu a nebylo tudíž z čeho stříhat.

Podobně nevydařená je hudba. Nikoliv její noty a hudební přednes, ale střih hudby a její umístění do filmových scén. Což je také pravděpodobně prohřešek režiséra a nikoliv skladatele. Například není dobrý nápad, když se (stále v jedné scéně) rozezní nový teskný motiv tři sekundy poté, co skončil předchozí teskný motiv.

Když se stominutový film překulil do své šedesáté minuty, bylo pro mě už dost nepříjemné se na plátno dívat a poslouchat, co se ozývá z reproduktorů. Říkal jsem si, že by už už už mohl být konec, ale pak jsem si uvědomil, že pravděpodobně ještě proběhne ZÁVĚREČNÉ UTKÁNÍ, VE KTERÉM PŮJDE O VŠECHNO, což mě předem naplnilo zoufalstvím. A závěrečným utkáním film neskončil...

Vzpomněl jsem si, jak jsem opakovaně kritizoval Hřebejka za to, že dává svůj režisérský talent do služeb hrozných scénářů Jarchovského. Tenhle Kolečkův scénář měl režírovat Hřebejk, a mohla z něj vzniknout fakt vydařená komedie. Pravděpodobně.

Hodnocení: 30%

Poznáváte žhavé srpnové kinopremiéry?