Muzikálový spektákl Vivo české publikum asi příliš neosloví. Stromový medvídek sice pěkně zpívá, ale jinak nemá moc co nabídnout

Vivo nás zavede na současnou Kubu, kde žije starý pouliční hudebník Andrés Hernandés se svou stromovou šelmičkou kynkažu (neboli medvídkem potosem) jménem Vivo. Tito dva spolu každý den vystupují na jednom z havanských náměstí. Celý jejich život je prostoupen radostí prýštící z nádhery hudby a tance. Andrés kdysi miloval svou kolegyni – talentovanou zpěvačku Martu, která s ním vystupovala po hudebních klubech na Kubě. Svou lásku jí ale nikdy nevyznal a když odletěla do Ameriky splnit si svůj sen, zůstal sám se svou hudbou a všechnu svou lásku i žal ze ztráty milované ženy vložil do jediné písně, kterou jí věnoval. Nyní po šedesáti letech se Marta ozvala, chystá ukončit svou hudební kariéru a ráda by si na svém posledním koncertě s Andrésem zazpívala. Pro muže tak přichází druhá šance, aby jí své city svěřil a píseň jí předal. Jenže zasáhne osud, Andrés krátce před odletem ve spánku zemře a Vivo zůstává sám a ztracený. Svého lidského opatrovníka miloval, a tak se rozhodne, že Andrésovu píseň Martě předá. Nečekaným spojencem se mu stane Andrésova asi dvanáctiletá praneteř Gabi, která žije se svou matkou na Floridě a přijede na strýcův pohřeb. S její pomocí se vydá Vivo na dobrodružnou cestu za Martou do Miami, kde se má konat její poslední vystoupení.

Lin-Manuel Miranda se těší poměrně velké popularitě a oblíbenosti, zvláště ze strany studia Walt Disney, se kterým spolupracoval na snímcích Marry Poppins se vrací, byl spoluautorem písní k Odvážné Vaianě a studio nakonec zakoupilo i práva na jeho nejúspěšnější muzikál Hamilton, který si dokonce došel pro nominaci na Oscara. O jeho úspěších jako autora muzikálů, herce a zpěváka ostatně hovoří množství cen, mezi kterými jsou i Pulitzerova cena za drama (Hamilton), tři ceny Emmy, tři ceny Tony a jedna cena Grammy. I proto je Vivo, pod kterým je Miranda hudebně autorsky podepsán, poměrně velkým lákadlem, minimálně pro americký trh (ten náš to zatím moc nebere). Ale je to animovaná pohádka pro děti, což znamená, že sledovanost na Netflixu bude vysoká a že dětské publikum si ho určitě pustí. Stojí ale Vivo za pozornost?

Co se týče výtvarné stránky snímku určitě ano. Té se u Viva nedá nic vytknout, studio Sony Pictures drží svou kvalitu. Navíc si během písní hezky hraje s přechody mezi 3D a 2D animací. Různé animační styly odpovídají i stylu písně. Kubánské rytmy pracují s nádhernými kubánskými 2D kreslenými motivy jako ze starých pohlednic nebo smaltovaných tabulek a barevnými klávesami klavíru, zatímco taneční hudbu v podání Gabi doprovází světélkující neonové techno kostky, zpívající hlavy bez těla nebo disko koule. A různou barevnou paletu zvolil tvůrci i pro jednotlivé exteriéry, ve kterých se Vivo odehrává. Kuba a Gabin floridský domov Key West je topí v sytých tradičních barvách, floridské přílivové oblasti tonou v černé, tmavě modré a temně zelené a Miami pak hýří duhovými barvami. Jelikož se ale jisté společné prvky mezi těmito přechody prolínají (například světélkující kresba a oči na těle hada), působí animace i přes všechny tyto změny uceleně a soudržně.

Zvířátka ve filmu jsou kouzelná, roztomilá a odpovídají prostředí, ve kterém se odehrává děj filmu – postupně se dětem představí nemotorní kolpíci, zlověstní kajmani, hraví delfíni, plaší ještěři, nerudné žáby a zrádná nebezpečná krajta. Velkou pozornost animátoři věnovali i kulisám, ve kterých se příběh odvíjí. Kuba je zobrazená skutečně věrně a nechybí v ní nic, čím je tato karibská země (i s ohledem na turistické stereotypy) tolik proslavená – stará auta, rytmus v ulicích, architektura, styl života a oblékání, šátky ve vlasech, velké náušnice v uších, kypré tvary tamních žen... A u Floridy je tomu podobně, nechybí tu růžoví plastoví plameňáci v zahradách, zálesačky prodávající sušenky, dřevěné doby na předměstí atd.

Problémy ale přicházejí spolu s příběhem celého snímku. Vivo je v první řadě muzikál a nic víc. Žádný velký děj nebo poutavý příběh proto nečekejte. Vivo se totiž drží přesně určené muzikálové osnovy, včetně tanečních čísel. Postavy skrze své písně vypráví svůj příběh a své pocity. Hudba jim ukazuje cestu a na jejím konci přijde velké hudební finále. Navíc je příběh tradičním americkým "slaďákem", ve kterém láska, přátelství a v tomto případě i hudba vítězí. To by samo o sobě nebylo problémem, ostatně kvůli veselým barvám, roztomilým zvířátkům a šťastným koncům většina z nás na animované snímky kouká, jenže tento příběh o plnění posledního přání je už poměrně obehraný a pracuje s motivy, které už tu byly předtím.

Vivo totiž až příliš připomíná kombinaci Princezny a žabáka (a to včetně hudebních čísel v latinskoamerických rytmech i přechodů do 2D animace) a Odvážné Vaiany, se kterou má mnoho společných námětů (zpěv na přídi lodi, boj s rozbouřeným vodním živlem). Vivo zkrátka nepřináší nic nového a ani písně nejsou něčím, co už bychom neslyšeli dříve. Skladby jsou povedené a v originále například postavě Marty propůjčila hlas legendární zpěvačka Gloria Estefan, ale nejsou takové, aby se vám dostaly pod kůži, jako kdysi Najednou z Ledového království nebo titulní hity z legendárních snímků jako Lví král, Tarzan, Aladin nebo Shrek.

Snímek Coco od studia Pixar je tak pro mě například o dost povedenější, hudba možná není tak muzikálově vyumělkovaná a precizní s ohledem na zpěv, protože Miranda postavu Viva i namluvil a nazpíval (v češtině ho zastoupil Ondřej Ruml), kdežto Pixar vsadil "pouze" na herce, příběh je ale mnohem hezčí, poučnější a originálnější.

I díky tomu, že děj snímku Vivo není nijak komplikovaný, zabere hrdinům jen několik dní (celkově asi tři nebo čtyři) a nám ho předloží v osmdesáti pěti minutách. Sice uběhnou poměrně rychle a jedná se o pěknou barevnou pastvu pro oči, podruhé už si ho nejspíše nepustím. A ani děti nebyly příliš odvázané, příběh pro ně byl spíše smutný a písničky si moc nenotovaly, to už se jim víc líbí i sklady z muzikálového speciálu Dračí záchranáři: Tajemství křídlozpěvů.

Hodnocení: 55 %