Rodina na baterky zaručeně pobaví všechny členy domácnosti

Mitchellovi jsou klasická americká rodina moderní doby. Otec Rick je morous ve středních letech, který by nejraději trávil veškerý volný čas s rodinou v přírodě a povypínal všechna elektronická zařízení v okruhu několika kilometrů. Jeho žena Linda je učitelkou na základní škole a je tmelící silou celé rodiny, která všechny miluje a podporuje. Starší dcera Katie, má namířeno na vysokou školu a mladší třináctiletý Aaron miluje dinosaury. Ačkoli se rodiče snaží ze všech sil být svým dětem oporou, příliš se jim to nedaří a není divu, Katie ani Aaron nejsou úplně typické děti.

Katie od malička miluje film a neustále natáčí zábavná krátká vida a pro ostatní vrstevníky byla vždy mimoň. Když ji přijmou na vysněnou filmovou akademii v Kalifornii, těší se, až vypadne z domu, protože ji unavují věčné hádky s tátou, který jí v tomto ohledu nepodporuje. Má totiž strach, že se těmi potrhlostmi, co natáčí, neuživí a Katie to bolí. Odjezd sestry na vysokou, ale špatně snáší i bráška Aaron, který kromě sestry nemá žádné kamarády. Miluje dinosaury a přijde mu, že nikdy nenajde nikoho, koho by zajímali také a komu by nepřipadal "divnej". Linda se tak snaží problémy mezi otcem a dcerou urovnat a Aaron jí v tom nadšeně asistuje. Oba si totiž uvědomují, že pokud se Katie s tátou neusmíří, nebude chtít jezdit domů a třeba už se nikdy do rodného Kansasu nevrátí. Rick musí vše napravit a Katie si získat. A udělá to svým osobitým způsobem - zruší jí letenku do Kalifornie, všechny její věci naloží do jejich stařičkého auta, kam nacpe i šilhajícího obtloustlého mopse a zbytek rodiny s tím, že pojedou společně a pořádně si to užijí jako dlouhý rodinný výlet.

Ovšem nikdo z nich nečekal, že se z jízdy na vysokou vyklube jízda o přežití. Všechny mobilní telefony spravuje technologická společnost Pal Labs, která před několika lety vyvinula osobní asistentku Pal (něco jako Siri či Alexa) a umístila chytré čipy snad do všech elektronických zařízení, která se pak mohou spárovat s mobilním telefonem a následně pomocí něj ovládat. Podle majitele společnosti a hlavního vývojáře už je ale Pal zastaralá a vyvine novou verzi osobního asistenta – chytrého robota Maxe, který se má stát nepostradatelnou součástí každé domácnosti, neboť mobilní telefon díky Maxovi získal ruce a nohy, které budou uživatele poslouchat na slovo. Jenže Pal to pěkně namíchne, všechny Maxe hackne a rozhodne se, že pomocí nich lidstvo zničí. Roboti po celém světě tak začnou lidi unášet ve speciálních kapslích, které je mají spolu se speciální vesmírnou lodí vystřelit do vesmíru. Roboti si pak stvoří svůj vlastní svět bez lidí. Jenže jsou tu ještě Mitchellovi, kterým se podařilo robotům uniknout. Navíc dva porouchané roboty získali na svou stranu a společně hodlají povstání robotů zastavit.

Rodina na baterky přináší úžasnou rodinnou podívanou, která má téměř dvě hodiny (přesně 113 minut), ale díky neustálé akci, povedeným vtípkům a geniální animaci se nebudete ani chvilku nudit. Na své si navíc přijdou všechny věkové kategorie. Rodiče se poznají v manželském páru Ricka a Lindy, kteří mají s běžným, unaveným a ustaraným rodičem mnoho společného, puberťáci se poznají v mimoňce Katie, menší děti zabaví Aaron a jeho dinosauři a šilhající a slintající pes Monchi vše jen dokonale doplní. Mitchellovi jsou ale hlavně úplně obyčejní lidé, do dokonalosti mají daleko a jejich snaha vypadat alespoň trochu normálně je k popukání.

Po dlouhé době jsem se u filmu jen nesmála, ale řehtala na celé kolo. Co na tom, že příběh je okopírovaný jak z Croodsových, že roboti vypadají jak drony z Iron Mana 2 nebo jako Black Manta z Aquamana, nebo že Pal chce po lidech jediný důvod, proč by měla lidstvo zachránit (Pátý element)? Není to originální, ale je to zábavné a akční, což ocení i tatínkové. Rodina na baterky si dělá legraci ze všeho, z rodiny, z domácích mazlíčků, z naší posedlosti moderními technologii, z naší závislosti na wi-fi, smajlíků a filtrů na sociálních sítích a mnoha dalších věcí. Díky tomu se samozřejmě nutný americký patos o tom, že rodina je nejdůležitější věc na světě, úplně ztrácí a nepůsobí tak násilně a uměle. Vždyť i z toho, jak ve všech amerických filmech neustále zní: "miluju tě" a "já tebe taky" dokázali autoři (režiséři a scenáristé v jedné osobě Michael Rianda a Jeff Rowe) zlehčit. A to vše za zvuků elektronické hudby jak z Tron: Legacy nebo nejnovějšího Mortal Kombat.

Snímek Rodina na baterky se nebere ani trošku vážně, a to je skvělé. Je to zábava, která neztrácí tempo a vtipy jsou skutečně originální a velmi trefné. Naprosto úžasná je ale každopádně již zmíněná animace. Animátoři zvolili styl plastické kresby, která dodává malovaným obrázkům úžasný vystínovaný efekt, který se musí líbit každému, kdo raději klasickou než počítačovou animaci (ostatně jsme již měli možnost tento druh animace obdivovat ve snímku Spider-Man: Paralelní světy). Obrázky působí jako malované pastelkami, ale mají třetí rozměr, který vyniká v akčních scénách. Jelikož jde ale stále o počítačovou animaci, mohou animátoři používat i vyspělejší efekty, na které už jsme v současné době zvyklí jako povlávající vlasy ve větru nebo pyrotechnické efekty, díky danému stylu ale mohou i chytře využít klasickou 2D animaci která perfektně slouží jako titulky ke klipům Katie, či k zobrazování jejích myšlenek ve stylu komiksových bublin. Na řadu ale přišla i reálná videa nebo fotky z YouTube (na kterém je hrdinka každou chvíli), či zobrazování sociálních sítí či messengerů, které odpovídají skutečnosti, včetně smajlíků a nálepek. Skutečně povedená kombinace animovaného filmu s naší realitou, což přesně sedí námětu snímku, který pod vší tou zábavou nese poselství. V tomto případě jde hlavně skutečně o přílišnou závislost naší společnosti na mobilních telefonech a snaze z nich udělat umělou inteligenci, která za nás za chvíli bude řídit auto nebo nám doma uklízet a vařit.

Rodina na baterky se povedla ve všech směrech. Samozřejmě je to typický americký snímek a zápletka nepřinese nic překvapivého nebo šokujícího, ale vše zapadá do sebe a já se konečně dočkala animovaného filmu, ze kterého nemám depresi.

Hodnocení: 90 %