Recenze: Loupeže mapují neuvěřitelné příběhy obřích krádeží, které spáchali zcela obyčejní lidé.

Ruku na srdce - kdo si někdy alespoň na krátký okamžik nepředstavil, jak by jeho život vypadal po úspěšném provedení perfektní milionové krádeže? Protagonisté seriálu Loupeže přešli od zasněných představ k pečlivě naplánovaným činům a povedlo se jim obalamutit bezpečnostní složky natolik, že dlouhou dobu unikali spravedlnosti s obrovským balíkem peněz v kapsách. Série od Netflixu představuje v rozmezí čtyř hodin tři skutečné příběhy s reálnými (anti)hrdiny, kteří ve své době plnili mediální zpravodajství ve Spojených státech a kteří zažili vrcholy i pády spojené s ilegálním obohacením. Tři atraktivní a vzájemně odlišné případy, které spojuje touha po finanční nezávislosti a rafinované zneužití obchodních či bezpečnostních systémů, ale také shodné dokumentaristické uchopení s důrazem na stylizaci a vzrušující divácký prožitek.

Každý z těchto příběhů zabírá v rámci seriálu přibližně osmdesát minut a je vždy rozdělen do dvou epizod. Ta první seznamuje sledujícího s aktéry, vysvětluje jejich motivace k nelegální akci a po provedení loupeže přivádí na scénu rovněž vyšetřující policejní zástupce. Druhá část pak sleduje různorodé snahy pachatelů o zametení stop a úniku před spravedlností, respektive probíhající detektivní vyšetřování a utahování smyčky kolem zdánlivě nedostižných zločinců.

A každý ze tří případů je skutečně úplně jiný, ať už v charakteru krádeže nebo ve vztazích mezi skupinou pachatelů, které se za hranami zákona pochopitelně vyostřují. První případ tedy sleduje třímilionovou loupež v obrněném voze, spáchanou okultně zaměřenou mileneckou dvojicí, druhý vypovídá o sedmimilionovém lupu na mezinárodním letišti, který má na svědomí početnější mužská parta, a třetí se zaměřuje na krádež obrovského množství bourbonu z proslulé palírny v Kentucky, za níž stojí rozsáhlejší síť podvodníků a distributorů.

Trojice dokumentaristů ve složení Derek Doneen, Nick Frew a Martin

Desmond Roe na projektu evidentně úzce spolupracovala a každá epizoda má totožné formální znaky. Začátek a směřování k velkému lupu se v jejich podání nesou ve znamení vzrušujícího dobrodružství a přijímají hlediska pachatelů, kteří o událostech vypráví v tradičním dokumentárním stylu 'mluvících vzpomínajících hlav'. A s tím souvisí také zvolená forma Dannyho parťáků, kdy se často užívají rychle sestříhané koláže a veškeré záběry vypadají stylizovaně. Místy si ani nepřipadáme jako u faktického dokumentu, ale jako u zrychleného převyprávění komplexního filmového příběhu.

To souvisí jednak s pozoruhodnou náturou příběhů, jimž by tradiční filmové zpracování opravdu slušelo, jednak s uměle inscenovanými scénami, které často nahrazují chybějící dobové záběry. Archivní materiál tvoří především sestřihy tehdejších zpravodajských relací či s případy nesouvisející záběry, které ustavují charaktery prostředí - první loupež se odehrává v polovině devadesátých let v Las Vegas, druhá o dekádu později v Miami a poslední o další dekádu později ve zmíněném Kentucky, byť pro detailnější seznámení s okolnostmi a protagonisty se dokumentaristé vracejí vždy dále do minulosti.

Tvůrčí záměr je přitom jasný už během první epizody a až do konce se nemění. Režiséři se pokouší znázornit, co může obyčejného člověka s čistým trestním rejstříkem přinutit k činům, za které v budoucnu zcela jistě ponese zodpovědnost. V prvním případě jde o mladou a naivní dívku, již svede a zmanipuluje charismatický násilník. Dále pak o pracujícího a milujícího manžela, jenž se s ženou svého života marně snaží počít dítě a který nemá peníze na adopci. A nakonec o muže s dlouholetou pověstí šikovného distributora zboží, jenž coby zaměstnanec palírny podléhá neustálým přáním o tajné dovážky a nachází stále větší skuliny a možnosti k sebeobohacení.

Zajímavé ovšem je, že takto nastavené a rozumné schéma není až tak zajímavé sledovat. Filmová 'cool' vizáž totiž rychle omrzí a přípravy velkých loupeží, které diváka přitahují asi nejvíce, jsou nejméně propracovaným aspektem seriálu. Ten se chce věnovat primárně svým rozporuplným protagonistům, což mu ale znesnadňuje jeho manipulativní forma a rychle průhledné schéma. Na osmdesáti minutách se vždy musí popsat přehršel souvislostí mezi aktéry, prostředími a vyšetřováním, tudíž nějak nezbývá prostor pro psychologická vodítka a naturalismus. Nejlépe vše funguje u druhé poloviny prvního případu, kdy sledujeme únik stále zlomenější pachatelky, jejíž násilný komplic jí začal dělat ze života peklo a byl to nakonec on, před nímž se mladá žena primárně ukrývala.

Zbylé dva případy a především ten prostřední, v němž protagonisté nejvíce připomínají povědomý mexický gang, nezapřou svou umělou filmovou náturu - až černohumorné peripetie pachatelů z Miami, jejichž kápo načerpal loupežné zkušenosti ze sledování filmů a televizních pořadů, by například skvěle zrežíroval Martin Scorsese ve svém devadesátkovém období. Dokumentaristům se stále daří vytvářet zvědavost, co se lupičům nakonec zvrtlo a jak byli dopadeni, ale chybí jim stabilní pozorovací perspektiva - místy je seriál až kajícnou zpovědí obyčejných lidí, kteří učinili nerozvážná rozhodnutí, jindy investigativním sběrem informací a někdy pro změnu ironickým komentářem amerických institucí a podniků. A to vše zabaleno do stylizované formy, která má své opodstatnění jako připomínka filmových 'heist' příběhů, ale strhává příliš pozornosti na sebe a od distribuce faktických informací.

Loupeže jsou každopádně originální a celkem zábavnou dokumentární hříčkou, která nachází vlastní tvář a odkrývá atraktivní témata. Jen je škoda, že tolik pozornosti bylo zaměřeno na okázalé schéma, za kterým se vytrácela síla jinak velmi zajímavých příběhů. Tvůrci vytváří dojem, že milionové krádeže jsou velkým dobrodružstvím - to sice druhé části jednotlivých příběhů vyvrací, ale divákům na jazyku přesto zůstane chuť rychle sestříhané a manipulativní filmové jízdy. A to není u dokumentu, jakkoli informačně vyčerpávajícího a snaživého, úplně správné.

Hodnocení: 60%