Kontroverzní dokumentární série Allen vs. Farrow se snaží odhalit, zda je legendární herec a režisér pedofilní sexuální predátor

Allen vs. Farrow, dokumentární minisérie z produkce HBO, za níž stojí investigativní filmaři Kirby Dick, Amy Ziering a Amy Herdy, se pokouší najít pravdu ohledně jednoho z proslulých hollywoodských skandálů všech dob – obvinění slavného úspěšného a oceňovaného herce, scenáristy a režiséra Woodyho Allena (Annie Hallová, Hana a její sestry) ze sexuálního zneužívání jeho tehdy sedmileté nevlastní dcery Dylan, jejíž (rovněž nevlastní) matkou je Mia Farrow (Rosemary má děťátko, Smrt na Nilu), jež byla dvanáct let Allenovou partnerkou a během jejich vztahu hrála v mnoha jeho filmech (Zločiny a poklesky, Stíny a mlha aj.).

Čtyřdílný titul je poskládán z výpovědí mnoha očitých svědků (kromě samotné Farrow a Dylan také některé její další děti, kamarádky, chůvy apod.) a přímých účastníků velmi složité kauzy (včetně vyšetřovatelů či odborníků zabývajících se zneužíváním dětí). A prakticky všichni potvrzují výroky Farrow a (nyní už dospělé) Dylan, popřípadě oběma vyjadřují důvěru.

Klíčovou osoboucelého případu je právě Dylan, respektive její tehdejší výpověď a důvěryhodnost. Z dokumentu je jasně patrné, že se lidé blízcí Allenovi hodně snažili tehdy sedmiletou dívku znevěrohodnit a udělat z ní pouhou loutku, jíž její matka důkladně zmanipulovala. Dle odborníků, kteří v dokumentu vystupují, však o zmanipulování nešlo a Dylanina výpověď, kterou Farrow pořídila krátce po Allenovu údajném sexuálním útoku na videokameru, je dle nich důvěryhodná.

V případě Dylan ale nejde zdaleka jen o jeden incident z počátku 90. let, k němuž mělo dojít na půdě, když Allen s Dylan na dvacet minut zmizeli z dohledu všem ostatním přítomným v domě na venkově, kde Farrow s dětmi žila. Režisérův vztah s nevlastní dcerou byl údajně velmi zvláštní hned od doby, kdy byla adoptována. Allen ji měl prakticky neustále zahrnovat nezvykle silnou náklonností - kupoval ji všelijaké dary, mazlil se s ní a chtěl jí být pořád nablízku, dával jí hlavu do klína, nechal ji cucat svůj palec na ruce nebo s ní ležel ve spodním prádle pod peřinou. Ostatním dětem se ani zdaleka tolik nevěnoval, přestože i s nimi měl zpočátku skvělé vztahy (oblíbil si ho především již dříve adoptovaný Moses, jenž předtím otce nikdy neměl). Když ale bylo Dylan okolo pěti let, začalo na ní být stále více znát, že i když má adoptivního otce ráda, má z něj současně i trochu strach a nechce s ním být o samotě. Její chování vedlo k tomu, že ji v tomto věku Farrow začala vodit k terapeutovi, kde se dívčina narůstající obava a odpor k Allenovi v podstatě potvrdily.

Ještě než se ale začalo řešit sexuální obtěžování Dylan, Farrow byla šokována zjištěním, že má Allen (v té době stále ještě její partner) tajný intimní poměr s její starší adoptovanou dcerou Sun-Yi (Farrow to zjistila tak, že v Allenově bytu našla fotografie, na nichž byla Sun-Yi nahá). Allen Farrow nejprve tvrdil, že jde "pouze" o sexuální poměr, který považuje za chybu a chce ho ukončit. Následně však začal se Sun-Yi žít. Když pak došlo na jeho obvinění ze zneužití Dylan, začal tvrdit, že jde o zákeřnou pomstu odvržené Farrow...

Je důležité říct, že Allen se v dokumentu osobně nevyskytuje. Vidět a slyšet zde můžeme pouze (různým způsobem pořízené) audio a videonahrávky, na nichž je zaznamenán (domácí videa, oficiální reportáže, audiokniha či tajně nahrané soukromé telefonáty). Allen dosud oficiálně popírá, že by se nějakého zneužití dopustil, a přiznává pouze lásku k Sun-Yi, s níž ale dle jeho slov začal sexuálně stýkat až v její dospělosti, čemuž ovšem částečně odporují výpovědi některých vyslýchaných svědků. Se Sun-Yi jsou dosud manželé a mají dvě adoptované děti. Na žádost o vystoupení v dokumentu údajně nereagovali několik let.

Nevystupují zde ale ani jiní lidé, kteří by se Allena a jeho verze zastali. Někteří byli o účast a vyjádření požádáni, dle tvůrců ale nabídku odmítli, popřípadě se k ní nijak nevyjádřili.

Poměrně fascinující a silně znepokojivou částí čtyřhodinového díla je specifická reflexe Allenovy tvorby. Na příkladu mnoha jeho snímků je poukázáno na to, že legendární autor se ve spoustě svých děl zaměřoval na téma milostného vztahu staršího muže s výrazně mladší ženou. Obzvláště dobře vidět je to na snímku Manhattan z roku 1979, jehož hlavní hrdina, jímž je 42letý muž (ve filmu ztvárněný přímo Allenem), má milenecký poměr se 17letou dívkou. Tu ztvárnila Mariel Hemingway, kterou Allen sváděl i ve skutečnosti, ale byl jí odmítnut. K natočení filmu ho částečně inspiroval jeho skutečný poměr, jenž tehdy dlouho udržoval s dívkou, jíž bylo v době, kdy se seznámili, pouhých 16 let (dotyčná bývalá milenka to v dokumentu sama tvrdí).

Podobně znepokojivě působí i názorový obrat syna Mosese, který byl původně na straně své matky a sestry (tehdy dokonce Allena v dopisu jakožto svého otce vyloženě zavrhl), v dospělosti se však přidal k otci, přičemž začal popírat i věci, které kdysi uvedl jako svědek u výpovědi při vyšetřování domnělého zločinu. I Moses nabídku k účinkování odmítl.

Tvůrci dokumentem chtějí poukázat primárně na tyto věci:

- Sexuální predátor se může skrývat i v člověku působícím dojmem neškodného, roztomilého ňoumy, jehož by z natolik odporných praktik, jako je zneužívání malého dítěte (či dokonce dvou), zřejmě nikdo nikdy nepodezříval. A je to o to bolestivější (a pro spoustu lidí ještě hůře uvěřitelné), když jde o celosvětově uznávaného, oceňovaného a oblíbeného umělce, jenž stojí za desítkami skvělých filmů a jenž je/byl pro spousty svých fanoušků obrovským intelektuálním vzorem.

- Mocný, bohatý a masově oblíbený muž má (prakticky stoprocentně i v dnešní době) spoustu možností (včetně těch amorálních či rovnou ilegálních), jak ze sebe udělat před veřejností nevinnou oběť, jíž se chce pomstít "zhrzená hysterická žena". Jak ostatně dokument připomíná, ještě v nedávné minulosti (zhruba do 70. let minulého století) bylo běžné, že když žena obvinila svého muže ze zneužívání dětí, byla osočena z hysterie. Dělo se tak proto, že společnost dříve nebyla schopna čelit možnosti, že by se v (zdánlivě spořádaných) rodinách mohlo odehrávat něco tak nepřijatelného. Proto se Allen se svou armádou právníků a ohromnými konexemi (byl miláčkem města New York City, protože mu svými filmy dělal jedinečnou reklamu a ještě mu jimi vydělával miliony dolarů) snažili z jeho bývalé partnerky udělat labilní osobu, která není schopná se starat o své děti a Allenovi se chce skrze nevinnou Dylan pomstít za to, že se zamiloval do její starší adoptované dcery.

- Dylan Allenův útok (a i jeho předchozí nevhodné chování) a fakt, že většinová společnost byla na straně údajného predátora, hluboce zasáhl a velmi (negativně) ovlivnil její nadcházející život, zejména pak její přístup k mužům a sexuálnímu životu. Velmi podobný osud potkal většinu lidí, kteří také zažili sexuální útok.

Všechna tato poselství činí z Allen vs. Farrow dokument jednoznačně podporující stále živou kampaň #Metoo, o níž se zde v poslední epizodě v souvislosti s Allenovou kauzou také hovoří (Ronan Farrow, bratr Dylan, se jako novinář zásadně podílel na odhalení sexuálních skandálů Harveyho Weinsteina). A navzdory určité jednostrannosti pohledů (tvůrci zcela ignorovali obvinění, vznesená v minulosti vůči Mie Farrow za týrání svých dětí) působí tato minisérie velice přesvědčivě. V podstatě od začátku je jasné, které straně dokumentaristé věří (a fandí), všechny výpovědi a argumenty, které zde padnou ve prospěch Mii Farrow a Dylaniny verze příběhu, jsou ale natolik věrohodné, že je pro mě těžké (možná až nemožné) s tvůrci jejich "protiallenovské" hledisko nesdílet. Uznán vinným Allen nikdy z ničeho oficiálně nebyl, proč nebyl za obtěžování Dylan ani souzen je však v dokumentu jednoznačně řečeno. Onen hlavní důvod je podobnou měrou mrzutý i pochopitelný.

Allen vs. Farrow je svým tematickým zaměřením (a i mohutnou stopáží) velmi blízké předloňskému (a rovněž velmi diskutovanému) Leaving Neverland, jenž se věnoval skandálu okolo zemřelého popového zpěváka Michaela Jacksona, který byl obviňován ze sexuálního obtěžování malých chlapců. Daleko ale není ani např. veleúspěšné domácí V síti, které pojednává o dospělých sexuálních predátorech, kteří loví své dětské oběti na internetu zejména prostřednictvím sociálních sítí.

Woodyho Allena budu i nadále považovat za výjimečného filmaře (i když sledovat jeho snímky pro mě nyní bude asi o dost složitější), jako člověka si ho ale odteď chtě nechtě budu vážit o dost méně (jestli vůbec). Ostatně debata na prakticky neřešitelné téma, zda se dá (kvalitní) tvorba zcela oddělit od jeho (pochybného a amorálního) autora, je v posledních letech rovněž velice živá a pro některé oddané milovníky umění nepříjemná a obtížná. Osobně se kvůli tomu pomalu každý den bojím, aby se podobně závažná obvinění někdy v budoucnu neobjevila i v případě mých největších filmařských oblíbenců...

Samozřejmě nevím, k čemu přesně mezi Allenem a Dylan (popřípadě Sun-Yi) došlo, díky tomuto dokumentu o tom ale mám vcelku dobrou (byť rozhodně ne příjemnou) představu. Důležitější však je, že Allenova kariéra je ve Spojených státech pravděpodobně u konce (jeho aktuálně poslední film Deštivý den v New Yorku tam kvůli tomuto skandálu ani nešel do kinodistribuce). Spousta herců je nyní na straně Dylan a veřejně prohlásili, že litují minulých spoluprací s Allenem a že s ním v budoucnu již nikdy nic natáčet nebudou.

Hodnocení: 85 %