Recenze: Černá komedie Mstitel je plná podvratnosti, absurdit a alkoholu. Její odvaha nepodbízet se většinovému publiku zasluhuje úctu
Anton (Daniel Fisher) byl slavný divadelní herec, ale kvůli alkoholismu a nespolehlivosti ho ředitel divadla (Petr Čtvrtníček) vyhodí z práce, za což se mu chce Anton pomstít. Kvůli své lenosti a nyní i nezaměstnanosti má problémy i se svou ženou (Hana Vagnerová), což vyvrcholí tím, že Antona vyhodí z bytu. Ten si najde práci na poště, kde se seznámí s bohémským podivínem Moukou (Jaroslav Dušek). V jeho společnosti Anton zažije nejdivočejší a nejšílenější chvíle svého života...
Trailer:
Česká komedie Mstitel je dílem herečky, scenáristky, producentky a režisérky Lucie Klein Svoboda (Pirko). Její novinka je téměř přesným opakem všech těch Žen v pokušení, Žen v běhu či aktuálních Matek, které v posledním desetiletí vznikají ve velkém a které jsou sice také komediemi (či se jimi alespoň snaží být), ale pro zcela jiné - mnohem konvenčnější - publikum. Nevylučuju, že některým fanouškům "poprcávacích" hitů s Jiřím Langmajerem a Petrou Hřebíčkovou by se mohl Mstitel líbit, s čistým svědomím bych jim ho ale určitě nedoporučil. Jde totiž o výrazně jiný, radikálnější a divočejší typ filmové komedie.
Sami tvůrci svůj film popisují jako nekorektní, podvratný a určený pro svobodné duše. S tím nelze než souhlasit. Mstitel je plný šílených postav a ještě šílenějších scén a jeho styl humoru je ve většině případů černý, absurdní a místy vyžaduje i trochu silnější žaludek ("milostná" scéna Duška s velmi obézní nahou ženou může být pro někoho docela hardcore, viz trailer). Podobně jako některé hrubozrnné teenagerské komedie (viz např. loňské Párty Hárd) či některé snímky od bratří Coenů (hlavní hrdina je podobný zkrachovalec a budižkničemu jako třeba Dude Lebowski). Svou poetikou přiznané, neskrývané ulítlosti se sklony k surrealismu (občasné scény Antonových snů či představ) má osobitý titul blízko ke stylu děl Tomáše Vorla a nevybíravému humoru party okolo Petra Čtvrtníčka (viz Česká soda). Hraje zde ostatně i Milan Šteindler, jenž zde s Pavlou Tomicovou představují ukázkový buranský manželský pár, jehož hlavní zábavou je domácí popíjení lahvového piva a odposlouchávání sousedských hádek.
V první polovině se film ve svém ději drží ještě docela při zemi a jen občas dojde na něco lehce švihlého, co snadno zaujme a utkví v paměti. Např. když si Anton svou věčně si stěžující manželku představuje jako odporného a oslizlého zeleného mimozemšťana (či co to mělo být). Čím víc se ale film blíží do finále, tím víc je utržený ze řetězu. Dojde zde na scénu nespoutaného bytového mejdanu, jehož se kromě Antona a Mouky účastní parta jakýchsi podivných anarchistických motorkářů (velí jim postava ztvárněná Ivanem Fraňkem), kteří vypadají, jak kdyby vypadli ze světa Šíleného Maxe (dokonce mají i podobně koncipovaná vozidla!). S pomocí těchto svérázných osob pak Anton také uskuteční část své pomsty, k jejímuž vykonání je využit demoliční bagr...
Samotný závěr už je pak kompletně mimo realitu, byť není úplně jasné, zda je zcela snový, či částečně "reálný". Tvůrci v něm přijdou s vcelku milou pointou, jež souvisí se vztahem Antona s jeho synem. Film tak po záplavě odlehčeného a různou měrou zábavného volnomyšlenkářství a dekadence trochu nečekaně dospěje do lehkého happyendu, jenž by neměl nikoho urazit.
Na výstředním Mstiteli asi nejvíce oceňuji dvě věci. Že nemá potřebu být pro každého (což opravdu není) a že v jednotlivých scénách a i jako celek budí dojem díla, které je takové, jaké ho jeho autoři (zřejmě) chtěli mít. A to sice v lecčem bizarní a odvázané, ale současně s alespoň trochu hmatatelným vnitřním řádem, takže divák nemá většinu rozumné devadesátiminutové stopáže problém se v ději orientovat a chápat ho. Není to film, jenž bych měl potřebu někdy vidět znovu, jeho zhlédnutí ale rozhodně nelituji, protože z hlediska současné české kinematografie jde o příjemné zpestření. Konzervativně založeným lidem asi moc nesedne, jedincům, jimž v hrudi bije srdce rebela opovrhujícího konformismem, by se ale do vkusu mohl trefit s celkem vysokou pravděpodobností.