Občas je potřeba, aby dostal divák pěstí. Nekompromisní Mstitel s Duškem, Čtvrtníčkem a Šteindlerem aspiruje na největší filmový úlet letošního roku

O čem to je: Anton býval slavný divadelní herec, leč krutý život počal mu do cesty klásti proradné překážky. Například židli nebo díru, což není po čtrnácti pivech lehké zdolat. Když ho ředitel divadla vyhodí z práce a jeho manželka chce z bytu, vezme Anton osud do svých rukou. A začne chlastat ještě víc. Rozjede se plejáda fantastických zážitků a (ne)chtěných vtipů, ovšem srandičky mají jeden háček – Antonova manželka se tomu vůbec nesměje. A opustí ho definitivně i s jeho synem, tátovým největším obdivovatelem. Anton v zoufalství (a kocovině) synkovi nakecá, že se chystá na misi na Mars, proto je tohle období tak těžký. A těžký období to teda ještě bude, že i let do Vesmíru bude proti existenci na Zemi pohoda. Ovšem kdo jiný z nás, nebojácných Čechů, by měl dokázat cestu na Mars než Anton? (Bontonfilm)

Mstitel vznikal téměř čtyři roky, natáčel se v průběhu loňského roku, během jara probíhají dokončovací práce a do kin by měl zamířit ještě letos pod hlavičkou distribuční společnosti Bontonfilm, která aktuálně zveřejnila první upoutávku.

Podle tvůrčího dua je Mstitel snímkem pro svobodné duše. Přes veškerou šílenost nicméně pojednává též o snech, o naději a o tom, že život je naprosto nevyzpytatelný. A i když máte pocit, že už hůř nemůže být, tak může.

„Scénář filmu je velmi svobodomyslný, ale zároveň i křehký. Existuje velký rozdíl mezi hulvátstvím a bohémstvím. Je velkou ironií osudu, že film o herci, který ztratí práci, půjde do kin právě v době, kdy se to týká celé branže,“ říká producent a kameraman filmu Petr Klein Svoboda. „Není to film z jednoho večírku, chystali jsme ho poctivě a dlouho. Ale chtěli jsme ho mít co nejvíce nespoutaný, ničemu se nebránit a hlavně jsme ho chtěli mít tak zábavný, jak to jen jde.“

Režisérka a scenáristka filmu Lucia Klein Svoboda dodává: “Film jsem natočila poctivě a s pokorou, při tvorbě jsem měla na mysli křehké duše. Film by měl divákovi odlehčit od tíhy reality. Nejvíc mě potěšilo, že při pracovní projekci pro herce jsem viděla spokojenost. Milan Šteindler mi řekl, že jediná vada filmu je, že ho neudělal on. Tuším ale, že konzervativnějšího diváka film asi zvedne ze židle.“

„Takové filmy, kdy divák dostane pěstí do obličeje, jsou občas potřeba,“ uzavírá herec Jaroslav Dušek.