Thunder Force - zapomeňte na Avengers a Ligu spravedlnosti, přichází plnoštíhlé superhrdinky ve středním věku

Lydia (Melissa McCarthy) a Emily (Octavia Spencer) platily na škole za nejlepší kamarádky, pak se ale ve zlém rozešly. Zatímco Emily se vydala cestou velkých životních ambicí, aby našla způsob, jak porazit superpadouchy (ty v roce 1983 vytvořil kosmický energický výboj, který zasáhl Zemi), z Lydie vyrostl obyčejný dělňas, jenž po večerech sleduje v umaštěném triku televizi a do toho popíjí prošlé mléko. Když Emily konečně najde látku, která může dodat obyčejným lidem speciální schopnosti, osud ji znovu svede dohromady s Lydií, jíž nechtěně "naočkuje" supersílu. Sama si pak naordinuje neviditelnost a společně začnou trénovat na boj se zločinem.

Výchozí bod nové netflixovské komedie Thunder Force, tedy myšlenka, že se dvě fyzicky naprosto obyčejné ženy středního věku stanou jedinými superhrdinkami na celém světě, má jednoznačně své kouzlo. A mohla z toho vzejít zajímavá komediální taškařice. Mohla je bohužel klíčové slovo. Snímek totiž tento nápad nijak nerozvíjí. Svět duo, které si začne říkat Thunder Force, přijme bez jakéhokoli zaváhání. Že oba dámy vypadají jak vypadají nehraje pro příběh ani jeho vývoj žádnou roli. Už to je naprosto základní selhání, které podkopává celý koncept filmu. A tím bohužel špatné zprávy nekončí.

McCarthy nejednou ve své kariéře dokázala, že umí být opravdu zábavná, pod vedením svého manžela Bena Falconeho, s nímž již několik filmů natočila, ale nikdy netrefí správnou míru. Sází sice na svou tradiční neohrabanost, film od filmu v tom ale nachází méně vtipu. Scénář Thunder Force ji navíc často nepodrží a obsahuje podivné zkratky, ve kterých humor naprosto absentuje, leč film scénu vypráví tak, jako by tam být měl. Jako když je Lydii řečeno, že od zítřka začíná trénink vždy od pěti ráno, čehož se zhrozí, následuje moment, kdy ji probudí budík, ona se zatváří nespokojeně a... to je všechno. Podobných hluchých míst je ve filmu až nezdravě mnoho.

Hrdinkám to, navzdory dlouholetému přátelství Specner s McCarthy mimo kameru, navíc extra nešlape. Nedaří se vytvořit situace, kterými by se dokázaly postavy, přes jejich rozdílné charaktery, přiblížit. Sehraně působí jen ve vzácných momentech, jako když si pobrukují písničku od Seala. Ale to jsou opravdu jen ostrůvky v moři věčné nudy a křečovité snahy o humor.

Příběhově má Thunder Force blíže k pilotu o něco výpravnějšího televizního seriálu, takže ani tady není příliš kde brát. Jediným opravdu světlým bodem je skupinka padouchů okolo Bobbyho Cannavala, mezi nimiž si nejvíce scén krade Jason Bateman coby laskavý grázlík s krabími klepety místo rukou. I on ale trpí tím, že si scénář vystačí s nejlacinějším a nejpředvídatelnějším humorem. Jeho postava tak obtížně zvedá na schůzce skleničkou k přípitku a ve vypjaté situaci utíká do strany, protože... je krab. A to je všechno. Pokud bychom ale hráli na body, Bateman se se svým údělem popasoval nejlépe.

Snímek je od 9. dubna dostupný na Netflixu s českými titulky i dabingem, raději ale dělejme, jako by tam nebyl. Chápu, že to nejspíš může vyznít poněkud komicky od člověka, který před nedávnem nepokrytě doporučoval v recenzi Ligu spravedlnosti Zacka Snydera. Ano, je dlouhá, patetická, bere se příliš vážně, ale je konzistentní v tom, jak a co chce vyprávět. A především ctí vlastní nastavená pravidla. Thunder Force nefunguje jako superhrdinský film, parodie na komiksovky ani bláznivá komedie. Zvolené témata zužitkovává matně a jakkoli vůbec nepochybuji, že se tvůrci při natáčení dobře bavili, podobně jako u posledních netflixovských komedií Adama Sandlera se vloženou energii do výsledného díla nepodařilo promítnout.

Hodnocení: 30%