Recenze: Díra - Stojí chválený horor od Netflixu opravdu za pozornost?

Filmy z vězeňského prostředí se už od počátků kinematografie tetelí ve světlech reflektorů a publikum osudy trestanců (nejlépe nespravedlivě odsouzených) dlouhodobě zajímají. Vedle prověřených klasik jako Jsem uprchlý galejník (půjdeme-li hodně do minulosti) nebo Vykoupení z věznice Shawshank se snaží prosadit i spíše béčkové vize futuristických žalářů, z nichž je únik zdánlivě nemožný a které umí zajatce potrápit vskutku rozličnými a nepříjemnými způsoby. Španělská novinka Díra se řadí k podobným projektům a protagonisty uzavírá do děsivého labyrintu, jehož pravidla už méně humánní snad být nemohou. A navrch se snaží o ambiciózní sociálně-kritický přesah a netuctové formální zpracování, což je jistě chvályhodné, avšak pronikavě inteligentní a přesvědčivé bohužel ne.

Jedná se určitě o ten typ filmu, který je nejlepší promítat s co možná nejmenší představou ohledně příběhu a jeho vývoje. Což ale není nijak složité, neboť příliš dějotvorného a překvapivého toho v Díře vlastně nevězí - ve zkratce jde o to, že hlavní hrdina se nechá dobrovolně na půl roku zavřít do inkriminované věznice, z čehož mu mají vyplynout jisté výhody. To ale netuší, že jde o takřka nekonečně hlubokou betonovou šachtu, složenou z bezpočtu dvoulůžkových, na sebe poskládaných cel ve tvaru kostky, v jejichž středech se nachází mezera, kudy každý den projíždí platforma s jídlem. Problém je, že zatímco vězni v nejsvrchnějších patrech mohou hodovat, neboť na 'tácu' se servíruje hostina hodná královských večírků, na ty umístěné níže toho moc nezbude - a jelikož jsme lidské bytosti, ti horní rádi do jídla našlapou a pošlou v něm nehezké tělní pozdravy.

Námět bezesporu zajímavý a v mezích onoho vězeňského subžánru i originální.

A sám o sobě také celkem funguje, neboť divák tu depresi a odpor pociťuje už po chvíli na vlastní kůži (jediný další film, kde by bylo samotné pojídání jídla pro publikum tak nepříjemné, je snad jen Jacksonův Braindead a slavná scéna s pudinkem). Sem tam už někdo ztratí trpělivost a skokem do neznámé hloubky spáchá sebevraždu, spoluvězeň hlavní postavy je lhostejný blázen se sklony ke kanibalismu a především - vězni se vždy po měsíci ve spánku přesunou a mohou skončit na úplně jiné úrovni a bez šance na příděl jídla. Tvůrci tak z nejnižších a tajemných pater skládají v mysli diváků hotové peklo, které nikomu nepřejeme, ale zároveň ho hrozně chceme prozkoumat.

Snímek má rozumných 90 minut a už si jistě dokážete představit, že jen díky vlastnímu námětu a nespolehlivě, byť děsivě načrtnutému prostředí zvládne v pohodě udržet diváckou pozornost. Je navíc dost krvavý a násilí může vybuchnout doslova každou chvíli. Jenže pod slupkou všech zajímavých úmyslů a podmanivé atmosféry se skrývá primitivně vystavěné vyprávění, které hraje zkrátka jen na efekt a v němž se odvíjí tolik logických blbostí, že Díru nejde brát ani v jejím průběhu, ani skrze její vyznění skoro vůbec vážně.

Jednak je problémem samotné formální uchopení a režie, která sice umí navodit ten správný sugestivní pocit a diváka znechutit, ale dost nesoustředěně střídá různé vypravěčské polohy a míchá klaustrofobický, dalo by se říci až survival horor s jakousi psychologickou odyseou povstávajícího mesiáše a s černočernou komedií. A nejhorší je, že skrze flashbacky a různé snové až halucinogenní sekvence je divák tlačen k tomu, že se jedná o šíleně progresivní a výstižnou sociální satiru - což přitom není možné už z toho důvodu, kolik čistě logických a racionálních lapsů lze během projekce napočítat. Celý koncept vězení je těžké sci-fi a nejlepší je film v momentech, kdy onu přehnanost a sebeuvědomělost dává otevřeně najevo, zatímco v rovině vážné alegorie se začíná i končí u samotného námětu 'bohatí hodují, chudí sbírají zbytky' a nikam dál se příběh neposune - a to včetně 'existenciálního' závěru, s nímž si tvůrci očividně nevěděli rady.

Nejlepší by bylo vůbec neodbočovat od hlavního hrdiny, soustředit se na postupné odhalování celé Díry a současně rozvíjet nějakou smysluplnější cestou chování lidí a jejich solidaritu v situaci, kdy jeden nikdy neví, jaká sociální úloha a jak vysoké postavení mu zítra připadne. Takové myšlenky se načrtávají, ale v součtu spíše brzdí tempo příběhu a ústí do velké tmavé díry, z níž si toho divák příliš nevezme a v hlavě mu rezonuje jen povedená sci-fi kulisa.

Díra nabízí mnoho nadějného materiálu a pro hororové fanoušky, kteří nostalgicky vzpomínají na Kostku a vřele vítají každý ambicióznější žánrový závan (který navrch není součástí univerza Jamese Wana), představuje zajímavou alternativu, od níž je rozhodně nechci odrazovat. Bohužel jde zároveň až o urážlivě primitivní a nepřemýšlející 'wannabe' sociální kritiku, která dává na odiv vlastní sofistikovanost a progresivitu, ačkoli po menším zamyšlení nad logikou a vývojem fikčního světa lze dojít ke smutnému zjištění, že kdejaké béčko Christophera Lamberta z devadesátých let nastavuje zrcadlo společnosti s podobnou efektivitou. Uteče to a případní provozovatelé diety ztratí minimálně na dva dny chuť na jídlo, jinak si ale raději znovu pusťte oscarového Parazita.

Hodnocení: 55%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE