Recenze: Blade Runner 2049. Obdivuhodné, excelentní dílo?

No, a to by vám mohlo stačit k rozhodnutí zda vyrazit do kina. Jakékoliv další informace vám budou jen ředit zážitek. Doporučuji ani nečíst recenze, částečně i proto, že jsou tak extatické, že jimi natěšený divák pak musí být v kině nutně poněkud zklamán.

Každopádně, pokud chcete někdy tento film vidět, rozhodně s tím nečekejte až na BluRay / PirateBay. Tohle je jeden z těch snímků, kterým velmi pomáhá megaplátno a megazvuk. Ale ignorujte 3D verzi, které vznikla až dodatečně, v postprodukci, a precizní práce se stíny a tmou v ní musí vypadat o hodně hůř, než v tradičním formátu.

No a protože vám zvědavost nedala a čtete dál, tak pokračujme (ještě stále bez spoilerů):

Blade Runner 2049 Denise Villeneuva se odehrává 30 let po původním Blade Runnerovi (1982) Ridleyho Scotta. Za tu dobu se hodně změnilo. Replikanti stále existují, ale mají ve společnosti poněkud jiné postavení, než v roce 2019. Stále existují jednotky Blade Runner, které nelegální Replikanty "vyřazují". Jedním z Blade Runnerů je detektiv K (Ryan Gosling), který při rutinní misi narazí na jistý relikt z minulosti, který by mohl ohrozit samotné základy společnosti. A narazí později i na starého Deckarda (Harrison Ford).

V posledních letech není výjimkou, že se natáčejí rebooty / pokračování mnoho desetiletí starých filmových klasik. Například se to docela podařilo ve Star Wars: Síla se probouzí. Ovšem BR2049 se pokusil o něco sofistikovanějšího, mnohem riskantnějšího - a podařilo se mu to! Zatímco Star Wars: Síla se probouzí byly vpodstatě přesný remake Star Wars: Epizoda IV, odehrávající se ve skoro přesné kopii původního světa, u Blade Runner 2049 nikdo nemůže říct, že je založen na kopírování nějakých vnějších atributů původního Blade Runnera (samozřejmě některé kopíruje, ale není na tom založen).

Blade Runner 2049 se odehrává ve společnosti, která se za 30 let podstatně změnila. Technologie jsou jiné, město je jiné, móda je jiná, lidé a jejich každodenní rituály jsou jiné. Přitom ale naprosto dává smysl, že to, co vidíme, vzešlo z toho, co jsme viděli v roce 1982. Aby to fungovalo, museli odvést dobrou práci jak scenáristé, tak výtvarníci, atd. atd... Pistole jsou podobné těm starým. Reklamy jsou podobné těm starým. Vznášedla jsou podobná těm starým. Ale jsou to novější modely. Tedy ty, u kterých to má logický smysl. Policejní vznášedla jsou omlácené Peugeoty, jen velmi mírně updatované oproti těm starým. Ale bohatý průmyslník má vznášedlo s bezchybným bílým čisťounkým interiérem, pravděpodobně od BMW. Každou chvíli vidíme nějakou věc, nebo nějaký čin / rituál, který nám nedává přílišný smysl, ale je nám jasné, že je to v roce 2049 běžná věc a že je naše chyba, že ji neznáme. Toto je nejvyšší meta, které se snaží dosáhnout skoro každá sci-fi z budoucnosti, a Blade Runner 2049 to dokázal. Věříme, že tenhle svět je reálný a tušíme, jak funguje (v příkrém rozporu například s nedávným Ghost in the Shell, který měl k dispizici srovnatelný rozpočet a srovnatelnou trikovou techniku).

No, a ještě úžasnější je to se zápletkou filmu. Když si čistě fakticky shrneme zápletku prvního Blade Runnera, nezní nijak extra zajímavě: "Lovec androidů loví androidy, a mezitím se do jednoho z nich zamiluje." Podobně nezajímavá se může zdát i zápletka Blade Runner 2049, ale je to klamné zdání, protože v BR2049 je (stejně jako v původním Blade Runnerovi) na tu základní zápletku nabaleno mnoho dalších podzápletek, které ne vždycky mají vliv na hlavní děj, ale dávají nám nahlédnout do duší / srdcí / integrovaných obvodů hrdinů, kde se odehrávají velmi zajímavé věci, včetně úvah o smyslu bytí, o tom, co to znamená být člověkem, nebo více než člověkem, toužit po intimitě s někým jiným, a tak dále. A je toho dosaženo nikoliv tím, že o tom postavy dlouze mluví, ale tím, že chápeme, proč dělají to, co dělají, a co je při tom asi trápí.

A buďte si jisti, že skoro všechny z nich něco trápí. Blade Runner 2049 je totiž pořádně smutný a depresivní film (včetně asi nejdepresivnější švédské trojky v dějinách kinematografie), a je vlastně zázrak, že si většina jeho postav rovnou nehodí mašli. U většiny z nich ale pochopíme, proč si tu mašli ještě nehodili, a pochopíme to i bez dlouhých proslovů. Blade Runner 2049 má totiž překvapivě málo dialogů.

Blade Runner 2049 má také překvapivě pomalé tempo. Totiž, překvapivě pomalé tempo na současný mega blockbuster za téměř 200 milionů dolarů.

A tím se dostáváme k tomu asi nejúžasnějšímu na tomto filmu: Blade Runner 2049 je nekompromisní.

Původní Blade Runner vznikl díky shodě šťastných okolností, nebyl super drahý, neměl super úspěch (v době vzniku) a Scottovi trvalo přes 20 let, než z něj sestříhal verzi, se kterou je spokojený. Villeneuve rovnou napoprvé vytvořil svou "definitivní režisérskou verzi" a naprosto ignoroval zásadní studiové poučky toho, co má a nemá být ve filmu za téměř 200 milionů. To znamená, že se polopaticky nevysvětluje, nedočkáme se vtípků, nedočkáme se akčních scén jen proto, že už 20 minut nebyla akční scéna, a musíme "vydržet" scény, které jsou objektivně strašně dlouhé. Například 3 minuty čekat, než se hrdina odváží strčit ruku do hromady sazí, aby zjistil, jestli tam je nebo není ukryto něco, co hledá (a o čem divák ví). Takové excesy mi většinou ve filmech vadí (jak jsem mnohokrát psal v recenzích). Ale vtip je v tom, že Blade Runner 2049 tak úžasně vypadá (a zní), že i když nejste dostatečně uchváceni dějem a niternými pochody hrdinů, můžete se prostě jen kochat tím, co vidíte (a slyšíte). Do značné míry to připomíná Kubrickovu 2001: Vesmírnou Odyseu, ovšem updatovanou pro diváka s dnešními nároky (a nebojím se toto přirovnání použít). V Blade Runner 2049 je každých 20-30 minut nějaká scéna, která je naprosto dokonalá, nápaditá, odvážná, perfektně realizovaná, a chci ji vidět ještě desetkrát.

Výsledkem toho všeho je, že Blade Runner 2049 se nezdá být subjektivně o mnoho delší než původní Blade Runner (i když objektivně je, asi o 40 minut!). A že to je film, který rozhodně nekopíruje nějaké vnější atributy původního snímku, ale přitom na něj plynule navazuje, zajímá se o podobná témata, a klade stejně náročné otázky (na které ne vždycky jednoznačně odpovídá). Pokud má nějaké chyby, jsou to víceméně tytéž chyby, které měl původní Blade Runner: Tzn. některé scény jsou až příliš rozvleklé, něco je ve filmu jen proto, že to cool vypadá, a některé otázky nejsou zodpovězeny, i když by nás odpovědi velice zajímaly. Pokud vám toto vadilo u Blade Runnera, bude vám to přibližně stejně vadit i u Blade Runner 2049. Pokud vám to ani trochu nevadilo, pak vám závidím, you lucky bastards...

A ještě krátce k hudbě: Dlouholetý Villeneuvův spolupracovník Jóhann Jóhannsson sice pro film začal skládat, ale nakonec byla jeho hudba zcela odstraněna a nahrazena soundtrackem Hanse Zimmera a Benjamina Wallfische (Zimmerova člověka). Dle mého názoru to bylo dobře, neboť Jóhanssonova hudba si zatím vždy byla navzájem hodně podobná, zatímco Zimmer se dokáže občas vzepnout k něčemu originálnímu (což je dost zázrak, vzhledem k objemu jeho tvorby). A v tomto případě se skutečně vzepjal (původní Blade Runner patří k jeho nejoblíbenějším soundtrackům) a vyprodukoval něco, co je zjevně inspirováno Vangelisovými analogovými mašinkami a obsahuje to několikavteřinové reverby, ale přitom to nezní zastarale a dokonale to sedne k jednotlivým scénám (většinou jako atmosférický podkres, bez melodií). A když to nejméně čekáte, přijde strategický umístěna, krystalicky jasná, exaktní citace původního Vangelise, a už v tom lítáte...

(Raději znovu upozorňuji, že hudba ani celková atmosféra trailerů nemá nic společného s hudbou a atmosférou samotného filmu.)

Takže bych to uzavřel tím, že vzniklo obdivuhodné dílo, jaké tady dlouho nebylo, a obávám se, že dlouho zase nebude. Jako jediný srovnatelný film z posledních let mě napadají Villeneuveovi Příchozí, ale Blade Runner 2049 má ještě o něco větší rozsah a ambice.

Takže tak. To by většině z vás mělo stačit. A co se týče otázky, zda může na tento film jít někdo, kdo vůbec nezná původního Blade Runnera... Nejsem si jist. Děj je natolik mnohovrstevný, že si nějak vůbec nedokážu představit, jak ho může vnímat někdo, kdo o starých Deckardových dobrodružstvích nemá potuchy. Rozhodně ho bude vnímat podstatně jinak, než ti, kteří Blade Runnera dobře znají, a ovečka složená z papíru pro ně není jen tak nějaké náhodné zvíře z náhodného materiálu...

No, a dále následují spoilery, protože bez nich není možné vůbec mluvit o ději a postavách!

Takže: Důstojník K je Replikant. Ví to o sobě, a my se to dozvíme zhruba po 5 minutách filmu. Důstojník K loví "zlé Replikanty" a volný čas tráví v hnusném činžáku, kde mu v malém bytě dělá společnost holografická, sériově vyráběná, dokonalá společnice Joi (Ana de Armas). Takže tu bez ohledu na nějaké lovení androidů máme hned od začátku pořádně hutné drama, spočívající v tom, že si android K dopřává jakési náhražky lidských emocí od dokonale milujícího hologramu, i když samozřejmě ví, že jde o hologram (a zřejmě si ho sám koupil). Možná mu Joi pomáhá existovat a neprostřelit si hlavu, ale veselý z toho rozhodně není, takže není divu, že vypadá většinu filmu tak nějak smutně a rezignovaně.

Při jedné ze svých "vyřazovacích" misí K objeví zakopanou bednu s lidskými ostatky. Po jejich policejní analýze se zjistí, že jde o ostatky Replikantky, a že tato umřela před několika desetiletími při porodu. Šokující skutečnost, že Replikantka mohla být těhotná, má za následek obavy policejní náčelnice (Robin Wrightová) z toho, že by takové zásadní odhalení mohlo narušit delikátní rovnováhu lidí a Replikantů, a tím rozpad celé společnosti. Tudíž vyšle K, aby v tajnosti zlikvidoval všechny důkazy o této události. I když tento namítá, že "ještě nikdy nevyřadil něco, co se narodilo". Tudíž si začíná vyskakovat víc, než by se na Replikanta slušelo.

Současně má multimiliardář Niander Wallace (Jared Leto) problém s tím, že nestačí vyrábět Replikanty (kteří jsou nyní legální a většinou poslušní) v dostatečném množství, a nedokáže tudíž osídlit celý vesmír tak rychle, jak by si přál. Za klíč k úspěchu považuje seberozmnožování Replikantů. Takže když se dozví, že se tento problém zřejmě podařilo vyřešit Tyrellovi před 30 lety, vysílá svou pravou ruku, sexy bitch Luv (Sylvia Hoeksová), aby zjistila víc a nepřipustila zničení důležitého materiálu.

Modří už v tuto chvíli jistě vědí, že ten mrtvý zakopaný Replikant byla Rachael z prvního Blade Runnera.

A netrvá dlouho, než K zjistí, že pravděpodobně právě on je tím dítětem, při jehož porodu Rachael zemřela! Je tedy zřejmě prvním (a jediným) Replikantem, který se narodil.

No a v tuto chvíli jsme teprve někde v polovině filmu (například Harrison Ford se ještě pořád vůbec neobjevil na plátně), a stane se toho ještě mnohem víc, co určitě nečekáte. Tvůrcům se totiž výtečně podařilo utajit zásadní zvraty filmu, i některé důležité postavy.

A nakonec to všechno vygraduje, takže se zabíjí, odlétá mimo Zemi, a K dokonce sprostě zařve. A pak se to všechno osudově uzavře, a dává to smysl, i když se vůbec nedočkáme některých scén, které jsou ve "standardních filmech" naprosto nezbytné, a i když by děj okamžitě mohl pokračovat dalším tříhodinovým filmem.

Herecké výkony jsou bez výjimky excelentní - včetně například tohoto pána, kterého jinak znáte jako Draxe ze Strážců galaxie a v BR2049 má malou ale důležitou roli. Překvapuje množství výrazných ženských postav, a je možno pouze litovat, že Niandera Wallace už si nestihl zahrát plánovaný David Bowie (i když Leto také rozhodně není špatný).

Pokud to všechno pro vás nebylo dost spoileroidní, a chcete si zkazit všechna překvapení (nebo jste film už viděli a chcete si o něm popovídat), tady je odkaz do spoileroidní diskuse na FFFILM Discord serveru.

Filmy jako Blade Runner 2049 mě naplňují jistou depresí. Nejen díky své depresivní atmosféře, ale především kvůli tomu, že vím, že budu muset zrecenzovat nejméně pět černošských komedií a dva Hřebejkovy filmy, než se znovu dočkám v kině něčeho srovnatelného. To už je lepší nechat si zdát o elektrických ovcích...

Hodnocení: 90%

P.S: Opět zaúřadovalo kouzlo české diakritiky a windowsovského kódování CP1250, a česká supervizorka triků Lenka Líkařová je v titulcích (v normálních závěrečných titulcích, ne v českém překladu) uvedena jako "Lenka Líkaüová". Negratulujeme...