Český lev 2012 - Hlavní večer
Celkem bude už zanedlouho vyhlášeno patnáct kategorií Českých lvů (třináct konkrétních za rok 2012 plus Český lev za Mimořádný přínos české kinematografii pro Karla Černého a Český lev pro Divácky nejúspěšnější český film roku).
Na sklonku týdne probíhaly v prostorách náležitě vyfešákovaného Velkého sálu paláce Lucerna finální zkoušky, jimž samozřejmě dominovali moderátor Jan Budař, režisér Michal Caban a spoluscenárista a producent Petr Vachler. Při pátečním poledni se v pauze mezi úpravami nápadité dekorace (viz. samotný závěr tohoto povídání) podařilo vyloudit pár slov ze čtyřnásobného držitele Českého lva a moderátora nadcházejícího večera Jana Budaře, který už se stačil aklimatizovat po návratu z Los Angeles: „Sbíral jsem tam zkušenosti a zároveň tam napsal pohádku. Taky jsem poznával město, o kterém jsem si dřív myslel, že je takové trošku… těžké pro život. Ale pochopil jsem, že má mnohem víc zajímavých zákoutí, než jsem si kdy představoval.“ Detaily si ale zatím tajnůstkářsky nechal pro sebe: „Víc bych nerad prozrazoval, je to ve vývoji a bude vznikat ještě další verze. Ale rád bych, aby to byla pohádka moderní, taková, na kterou se budou s láskou koukat dospělí i děti – to bych si přál.“ A když se vrátíme z daleké budoucnosti zpět do Lucerny… co od něj můžeme v sobotu čekat? „Chtěl bych být takovým moderátorem, aby po skončení večera měli všichni pocit příjemně stráveného času,“ řekl a pomyslně předal slovo dlouholetému lvímu krotiteli Petru Vachlerovi.
Ten letos netřímá režisérské žezlo… nesvrbí jej, takhle kousek před cílovou páskou, tvůrčí buňky? „Dál funguju jako producent, takže jsem vlastně u všeho,“ pravil. „S Michalem Cabanem se mi spolupracuje absolutně skvěle, je to naprosto konzistentní a plynulé, s Honzou se podílím na scénáři, odrežíroval jsem příspěvky, které budou promítané během večera… takže nemám pocit, že bych pod výsledkem nebyl dostatečně podepsaný.“ Načež se vrátil k samotným zárodkům letošního ročníku: „Vznik byl poměrně náročný. Dlouho jsme hledali moderátora, dlouho jsme hledali režijní a výtvarné pojetí… to probíhalo celý podzim, ale pak už to šlo jako na drátkách. Celý ten večer bude samozřejmě pojatý tak, že jsme ve dvacátém ročníku. Bohužel jsme omezení stopáží, která neunese některé připravené vzpomínkové materiály. Ale stále bychom si chtěli hezky zavzpomínat. Přitom je ale důležité zmínit, že samotný večer je o loňských filmech, které samy vytvářejí určitou atmosféru a určité napětí. Chtěl bych, aby byly oceněny filmy, které si to skutečně zaslouží… ale radost budu mít třeba i z divácké ceny, ta také odráží určitý názor. Všechny odrážejí to, co u nás loni vzniklo a co stojí za připomenutí. Večer jako celek je pro mě o vítězích i o českém filmu, napětí, atmosféře a hlavně emocích… těch není nikdy dost.“
A co takhle pár konkrétních slov k obsahu sobotního večera? „Upoutávka, kterou jsme dělali s Honzou Budařem, vznikla na základě výběru nejzajímavějších českých filmů uplynulých devatenácti ročníků a celý večer se ponese ve velmi podobném duchu,“ konstatuje Vachler. „Takže budeme vzpomínat na úspěšné filmy téhle doby. Předávající dvojice byly vybrány právě z těchto filmů. Objeví se například zástupci Knoflíkářů, Samotářů, Šakalích let, Tmavomodrého světa… párkrát jsme to ale porušili: Vybrali jsme třeba dvě oscarové osobnosti: Zdeněk Svěrák napsal Kolju a samozřejmě v něm i hrál hlavní roli, a Theodor Pištěk je držitelem Oscara za Amadea. A jednu dvojici zase vytvoří držitelé rekordu v počtu získaných lvů. Zatím neprozradím kolik jich bylo, ale ti lidé jsou herečka Aňa Geislerová se střihačem Jiřím Brožkem."
A nějaké to lákadélko na závěr… nebylo by? „Určitou zajímavostí je, že tentokrát i dekorací zůstaneme přímo v Lucerně… ale dál bych to v tuhle chvíli nerozváděl, to bude překvapení.“ Ale jen do sobotní osmé, kdy se Lucernou podvacáté rozezní – dnes už se snad dá říci klasická – melodie Romana Holého.
