Spokojená Lucerna: Nejlepší Lev za poslední léta

"Upřímně řečeno, přicházel jsem celý v černém připraven na to, že nedostaneme vůbec nic," přiznává bez okolků producent thrilleru Pouta Vratislav Šlajer. Historie Českých lvů už totiž několikrát ukázala, jak bývá role favorita ošidná. Černý Petr ale nakonec zbyl na největšího konkurenta Pout, komediální drama Občanský průkaz, které z jedenácti nominací neproměnilo ani jedinou.

"Občanského průkazu je mi líto," říká režisér Pout Radim Špaček, "takové Waterloo mohlo klidně potkat i nás a přiznám se, že jsem se na něco podobného i v duchu připravoval." Špaček Ondřeje Trojana a jeho tým velmi dobře zná, protože mu jako pomocný režisér kdysi pomáhal s filmem Želary. "Věřím, že ten dnešek Ondru nezlomí, že nebude lenit, natočí další filmy  a ty České lvy rychle dožene," vzdává aspoň na dálku hold svému staršímu kolegovi.

V úspěch Pout moc nevěřil ani jejich scenárista Ondřej Štindl. "Potomkům jsem dneska udělal přednášku na téma ´Tisíc důvodů, proč to nedostanu´, pak jsem si ale uvědomil, že tu cenu opravdu chci a rozhodl se jít jí naproti aspoň tím, že si připravím osnovu děkovné řeči, abych pak na pódiu moc nekoktal," směje se Štindl, který je původní profesí novinář. Vyplatilo se.

Nebojí se toho, že začíná na vrcholu a že už prakticky není co dobývat? "Jsou ještě další filmové ceny, o které stojí za to usilovat," culí se tajemně Ondřej Štindl. Že by ho snad lákal zlatavý lesk Oscarů?

Tým Pout, tedy producent Šlajer, režisér Špaček, scenárista Štindl a kameraman Kačer, chystá na léto začátek natáčení dalšího společného projektu. "Místa budou o lásce, zradě, smrti a velké radosti," naznačuje Štindl obsah filmu, "žádný slogan jsme ale zatím nevymýšleli."

O něco sdílnější je režisér Špaček: "Dva osmnáctiletí kluci, jedna osmnáctiletá holka, polovina 90. let, Sudety a ztráta iluzí." Přičemž producent Šlajer na otázku ohledně žánru říká: "Bude to takový letní sexy film."

Ondřeje Malého v něm ale nejspíš neuvidíme. "Už z určité pověrčivosti by asi nebylo dobré, abych v tom filmu zase hrál já," říká čerstvý laureát Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli.

Nejdřív nervozita, potom uvolnění a nakonec fantastický večer, tak by se dala ve stručnosti popsat křivka emocí herce Jaroslava Plesla, který byl nominovaný za herecký výkon v road movie Největší z Čechů. "Těsně před začátkem přenosu mi totiž producent našeho filmu řekl, že kdyby náhodou něco vyhrál Robert Sedláček, šel bych tu cenu za něj přebírat já," líčí Plesl. "Ale jak večer postupoval, bylo stále jasnější, že ceny jdou zcela mimo nás," směje se.

"Z celého večera jsem hodně nadšenej, opravdu fantastický, přesně podle mých představ," nešetří superlativy herec, který měl během letošního jara natáčet hned dva filmy se dvěma renomovanými režiséry. Ale nebude.

"Ve stínu u Davida Ondříčka nakonec nehraju," říká rovnou, ačkoliv týden stará tisková zpráva říká něco jiného. "Měl jsem hrát jak u Davida Ondříčka, tak u Bohdana Slámy ve Čtyřech sluncích. Krylo se nějakých pět natáčecích dnů, což se dalo řešit a produkce to i řešily, ale Bohdan zásadně trval na tom, abych byl zarostlý a nalepovací vousy pro něho představovaly nepřekonatelný problém. V určitou chvíli na mě zatlačil a já se musel rozhodnout." 

Jak se rozhodl, je jasné na první pohled. "Jo, jo, zarůstám vousem a vlci už jdou sem," směje se.

"Po dlouhých letech konečně večer, jak má být," neskrývá své nadšení producent Jaroslav Bouček, který momentálně finišuje "s nejtěžším filmem svého života", Havlovým Odcházením. "Mělo to nápad, švih i spád, Honza Budař to udělal opravdu senzačně," říká, přičemž jen slova uznání má i pro slovenskou taneční skupinu The Pastels, která se originálním způsobem ujala rolí hostesek. 

Producent takových filmů jako Je třeba zabít Sekala či Babí léto chystá na letošek natáčení nového filmu "se dvěma velkými legendami českého filmu". Na bližší informace je ale zatím skoupý, protože ještě nemá všechny peníze pohromadě.

Dokumentaristka Helena Třeštíková přiznala, že celý večer hodně prožívala: "Zužování nominací z pěti na tři mi přišlo jako hodně dobrý nápad, vzrůšo pokračuje, do poslední chvíle nemá nikdo nic jisté, to muselo diváky bavit."

A potom dává historku z noci na pátek. "Na Strossmayerově náměstí mě zastavil člověk s tím, že je v mimořádně svízelné situaci, že ho právě pustili z vězení a jestli bych mu nemohla nějak pomoct," líčí autorka divácky velmi oblíbených časosběrných dokumentů. "Otevřela jsem peněženku, tam jsem měla jen tisícovku a on, když to uviděl, tak říká: Tím byste mi zachránila život," zastavuje na chvilku vyprávění režisérka oceněné Katky, jakoby znovu prožívala váhání, zda uvěřit či neuvěřit takovému vyprávění a zda peníze dát či nedat. "Nakonec jsem tu tisícovku vytáhla a dala mu ji, brala jsem to jako dobré znamení pro dnešek," říká. "A vyplatilo se," dodává se smíchem.

Heleně Třeštíkové se osobně loni nejvíc líbil Nesvatbov: "Je to čistý film, který do českého dokumentu přináší zase nové impulzy a to je dobře."

Jako večer utkaný z těch nejkrásnějších snů. Tak vnímala sobotní galavečer v pražské Lucerně herečka Eliška Balzerová. Získala svého prvního Českého lva, byla vyhlášena nejoblíbenější českou herečkou současnosti a navrch jí cenu předával Martin Huba, s nímž ve svých sedmnácti letech stále vůbec poprvé před filmovou kamerou. "Proto se nedivte, že jsem mu hned skočila kolem krku," vysvětlovala se smíchem novinářům.

"Role Vilmy byl dar, veliký dar," vzpomíná Balzerová na okamžik, kdy za ní přišel scenárista a režisér Jiří Vejdělek s velikou kytkou v ruce a krásnou rolí v podpaží. "Bylo to velice příjemné natáčení, protože Jirka Vejdělek je vlídný režisér, který má herce rád," vrací se k natáčení Žen v pokušení a postavě smyslné babičky Vilmy. "Ale také natáčení nesmírně náročné, protože jsme vstávali už ve čtyři, točili od časného rána a nesměla být na nás poznat jakákoliv únava. Ale navzdory tomu všemu jsme si to užívali, opravdu užívali, s Vojtou Dykem a Jirkou Macháčkem to byla nádherná práce."

Navíc jim přálo i štěstí, protože na sklonku podzimu simulovali v Jablonném v Podještědí pozdní léto. "Týden na to tam napadlo půl metru sněhu, který vydržel až do jara," směje se herečka.

Navzdory všem statistikám, které jasně říkají, že Ženy v pokušení loni vidělo v kinech milion a čtvrt diváků, si režisér Vejdělek svým vítězstvím v kategorii Divácky nejúspěšnějšího filmu nebyl zcela jist. Kritéria Českého lva totiž mluví o prvních osmi týdnech po premiéře, nikoliv o návštěvnosti celkové. "Je to trochu podivné pravidlo, snadno se tak může stát, že tuhle cenu nedostane nejdiváčtější film, ale film, kterému se nejlépe povedla startovací kampaň," říká Vejdělek a připomíná osud svých Účastníků zájezdu, kteří se tehdy museli sklonit před Rafťáky.

"Naposledy jsem byl na Lvech s filmem Václav, povídal si s panem Svěrákem a ten mi říkal, že už se nechystá nic psát," vzpomíná Vejdělek na situaci před dvěma lety. "To mě, přiznám se, trochu vyděsilo, dostal jsem strach, že diváci v kinech tak trochu osiří, když už pro ně pan Svěrák nebude psát, a říkal jsem si, že teď se musíme hodně snažit, aby nám z těch kin neutekli. Doufám, že teď se ke mně někdo připojí a nebude se bát napsat komedii, která bude diváky opravdu bavit."

V současnosti už má Vejdělek střiženu hrubou verzi volného pokračování Žen v pokušení, která se jmenuje Muži v naději. Nebojí se až příliš velkých diváckých očekávání? "Očekávání je na jedné straně nepříjemné, protože bych diváky samozřejmě nerad zklamal, ale na straně druhé, kdo se bojí, nesmí do lesa. Zatím střižený materiál nám ale naznačuje, že by zklamaní být neměli." A co je ochoten o své novince v tuto chvíli prozradit? "Pokud mi kritici vyčítali, že v Ženách v pokušení říkám ženám to, co slyšet chtějí, pak doufám, že mi u Mužů v naději nebudou vyčítat, že o mužích říkám to, co slyšet nechtějí," říká a pak se smíchem dodává. "Snad mě za to, co tam na chlapy prozradím, nevykastrují."

Za zprávu večera ovšem lze považovat fakt, že Saša Gedeon dvanáct let po svém triumfu s Návratem idiota konečně dopsal svůj další scénář. Klíč ke snu teď leží v produkci Negativu a Saša nezastírá obrovskou chuť film co nejdřív natočit.

Jedním z nejemotivnějších okamžiků 18. ročníku Českých lvů byla cena pro loni zesnulého Vladimíra Dlouhého. "Když jsem šel na pódium pro cenu, úplně přesně jsem věděl, co by brácha dělal a říkal," nezastírá své dojetí bratr oceněného Michal. "Zase by si tak trochu zanadával, že by radši Lva za roli hlavní než za vedlejší, na druhou stranu je ale fakt, že on dokázal udělat z každé role hlavní." A jak vzpomíná na natáčení Kajínka? "Šli jsme do toho s bráchou trochu s obavou, nebyli jsme úplně přesvědčení o tom, jestli Petr Jákl na takhle velký film má a oba jsme pak byli nadšení z toho, jak natáčení probíhá. Dneska když ten film vidím, myslím, že se nemáme za co stydět, ostatně ten Lev pro bráchu je toho důkazem."

Mezi tvůrci v Lucerně letos převládala spokojenost. Někomu se sice zdálo pět nominací zbytečně moc, nikdo ale nezpochybňoval, že večer se tentokrát vydařil. "Za sebe musím říct, že na mě ten systém zužování nominací z pěti na tři fungoval beze zbytku, byl jsem napnutej jak špona," přiznává Radim Špaček. "Celý dnešní večer vnímám jako krok správným směrem, za mě super!"