15 let s Avatarem. Komerčně nejúspěšnější film všech dob se stal technickou revolucí

Mnoho památných blockbusterů má auru autorského projektu, gigantického velkofilmu drženého pohromadě jedním silným tvůrcem. Málokdy je tento dojem pravdivý, protože málokteré umělecké dílo je výsledkem kolektivní práce tak moc, jako právě film. Zároveň je hodně památných blockbusterů, které kromě autorské aury obohatily kinematografii kodifikací vyprávěcích nebo filmařských postupů. Tyto filmy jsou často spjaté se jménem velkého režiséra, jenž svůj snímek prezentuje jako dlouhodobý výsledek jeho dávného snu.

George Lucas se hlásí k obdivu k samurajským filmům, westernům či Flashi Gordonovi, tedy látkám, jež měly velký vliv na franšízu Star Wars. Peter Jackson se prohlásil za velkého fanouška Pána prstenů, což bylo popravdě trochu vidět v jedné sekvenci psychologického true crime dramatu Nebeská stvoření, a prvního King Konga. Oba tvůrci jsou u publika zapsaní jako velcí autoři, kteří protlačili na filmové plátno velké filmové ságy a tím vstoupili do povědomí diváků. V roce 2009 se k nim přidal James Cameron se svým filmem Avatar, byť se jeho cesta trochu lišila.

Zatímco Lucas platil do doby Hvězdných válek za víceméně nezávislého filmaře, jenž měl na kontě drama Americké grafitti a zprvu neúspěšné dystopické sci-fi THX 1138, a Jackson platil za tvůrce hraničních hororových komedií, James Cameron byl v době uvedení Avatara etablovaným tvůrcem vysokorozpočtových sci-fi filmů a držitelem Oscara. Zároveň jeho příběh nepředstavuje boj s nedůvěřivým studiem či nezkrotnou a obtížně natočitelnou předlohou, jako spíš boj s časem. Respektive boj s omezeními, která mu připravoval technologický pokrok. Před uvedením snímku poutaly pozornost diváků spíše přislíbené revoluční triky, než příslušnost ke konkrétní látce, čemuž napomohla i informace, že Cameron připravoval Avatara od konce devadesátých let, kdy měl premiéru jeho Titanic. Až 80stránkový treatment svého vysněného filmu však Cameron napsal už v roce 1994.

Předběžná příprava ukázala, že film bude stát minimálně 100 milionů dolarů a vyžaduje aspoň šest herců v hlavních rolích, kteří „vypadají reálně, ale nejsou součástí fyzického světa”. Cameron oslovil společnost Digital Domain s plánem natočit film už v roce 1997 tak, aby mohl jít o dva roky později do kin. Jenže Cameronova vize se střetla s tehdejšími produkčními možnostmi. Aby se jeho vize mohla povést, bylo potřeba pokročilejší technologie, než jaké konec devadesátých let nabízel. Místo přímého natáčení snímku se začal soustředit na tvorbu dokumentů a vývoj patřičné technologie. Se svým nápadem nicméně oslovil 20th Century Fox, kteří osvědčenému tvůrci megahitů svěřili 10 milionů dolarů na testovací video, jež mělo nastínit koncept a podobu výsledného filmu. Práce na konkrétnějším scénáři začaly od roku 2006.

Práce zahrnovala vytvoření celé kultury mimozemšťanů jménem Na’vi. Na vývoji jejich jazyka pracoval lingvista Paul Frommer a vytvořil slovník o 1000 výrazech, do něhož 30 slovy přispěl Cameron. Podobu Na’vijců určil Cameron podle snu, jenž měla údajně jeho matka, když mu bylo devatenáct. Zdálo se jí o modré, přes dva metry vysoké ženě, což mladému Železnému Jimovi přišlo „docela cool”. Samotná podoba Pandory se odvíjí od snů, které měl samotný Cameron. O grafické návrhy, které měly Cameronův svět přivést na plátno, se postaral spisovatel, kreslíř a ilustrátor Wayne Barlowe a umělec Jordu Schell a nakonec byl k projektu přizvaný slovutný expert na praktické efekty Stan Winston. Do zpracované vize fantaskního světa Cameron umístil příběh formovaný jeho oblíbenou dobrodružnou literaturou z mládí, konkrétně sérií o Johnu Carterovi, pánovi Marsu od Edgara Rice Burroughse. 

Zároveň Cameron vyvinul vlastní kamerový systém a ke spolupráci se připojilo studio Weta Digital. O nečekaný zádrhel se postaralo samotné studio, když se rozhodlo nedat námětu zelenou. Cameron udělal tu nejlogičtější věc a vzal svůj návrh k Disneymu. Studio Fox nicméně mělo legální nárok hodit do jejich dohody vidle, což udělalo, a po kratším váhání se nakonec uvolilo projekt zaštítit. „Nevím, jestli jsme větší blázni my, že vás to necháme udělat, nebo jestli jste větší blázen vy, když si myslíte, že to zvládnete,” řekl údajně Cameronovi jeden z manažerů projektu. Nicméně Cameron to skutečně zvládl a natočil film, který fungoval na několika úrovních.

První z nich byl samotný koncept příběhu, který sdružoval klasické dobrodružné vývojové modely, ekologickou úvahu a příběh o kolonialismu. Většina kritiky v době premiéry ostatně spočívala v tom, kolik jiných děl Avatar divákům připomínal. Komentáře i internetové memy odkazovaly na podobnost s Pocahontas či Tancem s vlky, nicméně to byly zrovna filmy, které následovaly ještě starší vyprávěcí vzorce. Samotný Cameron v roce 2012 vydal 45stránkové prohlášení, v němž citoval díla, která ho během psaní scénáře ovlivnila. Témata ekologie a kolonialismu reflektoval podle filmů Hráči na vinici Páně, Smaragdový les, Pocahontas, Tanec s vlky nebo Princezna Mononoke, která pro něho představovala výchozí rámec střetu naturalisticky založené společnosti s industriální kulturou.

Kromě toho se hlásil k inspiraci významnými díly science fiction; Solaris od Stanislawa Lema inspiroval myšlenku planety jako jednotně myslícího organismu, Neuromancer Williama Gibsona a kyberpunk obecně se promítl do způsobu, jakým se postavy převtělují do titulních avatarů. Tvůrce jmenoval také Ghost in the Shell, Knihu džunglí či Lawrence z Arábie. Nicméně těžko říci, nakolik skutečně odkazoval na daná díla v době, kdy psal scénář a nakolik je toto prohlášení marketingovým tahem, jenž měl zavřít ústa kritikům. Koneckonců, dějiny umění jsou dějinami opakování a těžko najdete film, který neopakuje už dříve zfilmovaná schémata. V každém případě působí přirozeněji, když Cameron svou inspiraci pojmenuje a předejde konfliktním situacím.

Nepopiratelným inspiračním zdrojem byla nicméně dobrodružství Johna Cartera. Tvůrce chtěl natočit především dobrodružný příběh s vydatnou porcí akce, který bude obsahovat hlubší myšlenky o našem chování k přírodě a společnosti, akční blockbuster se spirituální ambicí. Požadovaná spiritualita ale potřebovala odpovídající technologii k vykreslení fantaskního světa, jenž pohltí diváka a smaže přehlednou hranici, na níž je možné rozeznat skutečnost od triku. Technologie zřejmě dodatečně postoupily a rozpočet 237 milionu dolarů měl umožnit jejich využití. Film byl natáčen ve 3D s rychlostí 25 fps, což se Cameronovi nezdálo, protože podle něho 3D požaduje vyšší fps, aby obraz neměl tak trhaný pohyb.

Na tvorbě prostředí pracovaly dva umělecké departmenty. Jeden vytvářel fantastické prostředí Pandory, druhý vyvíjel strohé technologické prostředí, vesmírné lodě a mechy pozemšťanů. Kromě toho, že to urychlilo práci, to mělo i umělecký rozměr, obě prostředí vycházejí z jiných „světů”. Výsledné prostředí se skládalo ze 60 % z počítačem vytvořených prvků a ze 40 % ze skutečných modelů. Samostatnou kapitolou bylo vytváření digitálních postav. James Cameron vyvinul určitou virtuální kameru, která dokázala snímat herce a převádět je rovnou do počítačem vytvořeného prostředí. Znamenalo to další urychlení práce, Cameron mohl režírovat herce rovnou v prostředí cizí planety či na vesmírné lodi. Steven Spielberg nazval techniku „digitálním make-upem.” Technologie motion capture, která převáděla podobu herců do podoby mimozemských Na’vijců trvala celkem 31 dní. Na celé věci pracovala serverová farma o 930 metrech čtverečních a 4 tisících serverech. Aby se všechny složky štábu mohly synchronizovat, koordinovat digitální progres a navazovat jednotlivými segmenty, vyvinula společnost Microsoft speciálně pro film systém Gaia.

Premiéra byla stanovena na květen roku 2009. Trochu se ale zbrzdila postprodukce a poslední záběry byly dodány až v listopadu. Nakonec to nebyl až takový problém, množství kin alespoň dostalo více času k nainstalování nezbytných 3D projektorů, které mohly divákům zprostředkovat nevšední zážitek 18. prosince roku 2009. Premiéru filmu podpořila masivní propagační kampaň, Cameron a herečka Sigourney Weaver propagovali snímek na Comic Conu v San Diegu, Cameron zároveň vyhlásil 21. srpen jako „Den Avatara.” V ten den se totiž v kinech objevil plnohodnotný trailer.

O dva měsíce později se v kinech a na sportovních stadionech objevila 16minutová ukázka z filmu. Svět Pandory přiblížila fanouškům 224stránková kniha Avatar: A Confidential Report on the Biological and Social History. V seriálu Sběratelé kostí vystupuje postava Colina Fishera, jehož představitel Joel David Moore si v Avatarovi zahrál vědce Spellmana. Fisher v deváté epizodě páté série prohlásil, že se moc těší na premiéru Avatara. Vedle toho navázal James Cameron spolupráci se společností Ubisoft Montreal, která vyvinula hru Avatar: The Game. Na ni loňský rok navázala další hrou, Avatar: Frontiers of Pandora. Kromě toho doprovázely kampaň komiksy a série hraček.

Film, který diváci roku 2009 viděli v kinech, nakonec svému slovu dostál. Vytvořil imerzivní svět, kde počítačové triky slouží vyprávění a kde jsou všechna sdělení o ekologii a kolonialismu zapojeny do probíhajícího děje akčního blockbusteru. Mody dobrodružného příběhu, spirituálního vyprávění a různých typů sci-fi složil Cameron do překvapivě kompaktního celku, jenž to definitivně vyhrál nejen u diváků, ale i u kritiků. Roger Ebert přirovnal Avatara k prvním Star Wars a Pánovi Prstenů: Společenstvu prstenu, když podotkl, že stejně jako oba filmy i Avatar představuje novou generaci triků a vyzdvihl jeho významovou vícevrstevnatost.

Byť se objevilo dost negativních ohlasů, které vytočilo Cameronovo upnutí se na možná příliš klasické schéma, Avatar se stal nejvýdělečnějším filmem všech dob a z pokladen kin si odnesl přes 2,9 miliardy dolarů. Na rozdíl od Star Wars, které se rodilo v bolestech a jeho úspěch byl trochu nečekaný zázrak, a Pána prstenů, jenž se opíral o jistotu oblíbené předlohy, je Avatar filmem, co od začátku přesvědčoval cílové publikum o své jedinečnosti a úspěšnosti a jenž budoval svůj fikční svět takříkajíc v přímém přenosu. Dodnes je Avatar především skvělým příkladem dobrého marketingu, komunikace s cílovým publikem a hlavně technického pokroku, který neslouží jako podpora vyprávění, ale samotnému vyprávění. Jeho pokračování, Avatar: The Way of Water navázal před dvěma roky. Třetí díl s podtitulem Fire and Ash dorazí do kin příští rok.

Podívejte se na žebříček nejlepších blockbusterů podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Encyclopedia Britannica, Kinobox, Kinomaniak