Revoluční Interview s upírem slaví 30 let. Pitt roli nesnášel, Cruise nechtěla autorka předlohy

Práva na zfilmování populárního románu získala společnost Paramount Pictures v dubnu roku 1976, už pár měsíců před vydáním. Na knihu si v roce 1978 brousil zuby režisér John Boorman (Vysvobození, Excalibur), jenž chtěl do role Lestata obsadit Jona Voighta. Ve scénář nicméně dlouho nikdo nevěřil, natočit psychologické drama s bubáky z hororů se nezdálo jako rozumný nápad. Samotná kniha byla navíc v době vydání přijata dost nejednoznačně, někteří kritici přisuzovali knize povrchnost při erotizaci upírů, jiní obdivovali bohatou popisnost a atmosféru. V každé případě měla kniha velký vliv na vývoj upírů v literatuře. Filmoví upíři 70. a 80. let ale nepřesáhli status monster nebo padouchů. Zároveň téměř neexistovaly filmy, které by nám ukázaly upíra jeho očima. Ve filmu zastával upír zásadně pozici antagonisty, ať už to byl vypočítavý padouch jako Drákula Toda Browninga, animální predátor jako hrabě Orlok nebo smutná příšera jako Herzogův Drákula ve druhém Upírovi Nosferatu. A pokud nešlo o adaptaci Drákuly, bylo jisté, že se upír objeví spíše v béčkové produkci.

Nicméně čas dokázal, že i hororové figury si zaslouží áčkový přístup. Lépe řečeno, ukázal to mimo jiné Drákula od Francise Forda Coppoly. Umělecky ambiciózní kostýmní velkofilm byl pro producenty důkazem, že i upíří film se dá natočit draze, vrstevnatě a s velkými hvězdami. Samotný Drákula je navíc ve filmu pojatý jako sice stále zlovolné, nicméně tragické monstrum s romantickými motivy a jeho pojetí bylo překvapivě funkční. Je ostatně docela dobře možné, že Coppola varioval právě přístup, který do literatury vnesla Anne Rice.

Práva na scénář k Interview s upírem skončila u studia Warner Bros., které se rozhodla román zfilmovat. V hledáčku na pozici režiséra se objevila taková jména jako David Cronenberg nebo Ridley Scott, oba ale odmítli. Ridleyho bratr Tony Scott byl velkým fanouškem knihy a snažil se projekt získat. Nakonec jej právě obliba Interview s upírem přivedla k režii staršího upírského hororu Hlad.

S nabídkou na režii nakonec studio oslovilo Neila Jordana. Ten měl zrovna za sebou úspěšnou Hru na pláč, komplexní umělecké drama, jež kombinovalo prvky kriminálního dramatu a romantického příběhu a pracovalo s tématem hledání sexuální identity. Pro Interview s upírem, které tematizovalo konfliktní sexualitu a míchalo hororové motivy s romantikou, tak vypadal jako perfektní volba. Jordana scénář napsaný samotnou autorkou knihy Anne Rice zaujal a s nabídkou souhlasil.

Sama autorka si v době psaní románu představovala do role ztrápeného upíra Louise Alaina Delona, což počátkem devadesátých let logicky nebyla první volba. V roli cyničtějšího vampýra Lestata by zase ráda viděla Juliana Sandse, jenž v té době ale neměl nijak známé jméno. Vedení studia si uvědomovalo, že pro takový film potřebuje hvězdy, a tak role k nelibosti Anne Rice připadla Tomu Cruisovi. Když roli Louise získal Brad Pitt, snažila se spisovatelka přesvědčit studio, aby jim role prohodilo – vždyť Pitt by byl přeci výborný Lestat!

Autorčino naléhání však nikdo nevyslyšel, a tak se Tom Cruise, jenž podle Rice upírovi vzhledově neodpovídal a musel navíc stát na zvláštním podstavci, aby vypadal vyšší, zhostil role upíra Lestata, který se zamiluje do čerstvého vdovce Louise a udělá z něho svého společníka. Nutno podotknout, že jakmile Rice viděla celý film, uznala, že „od chvíle, kdy se objevil, byl pro (ni) Tom Lestatem.“ Ještě před obsazením obou herců měla Rice další obavu, a to z homofobie, který nebyla v tehdejším Hollywoodu ničím netradičním. Z toho důvodu se pokusila Louisovu postavu přepsat na ženu, a do její role si představovala zpěvačku Cher. Naštěstí studio odmítlo i tento návrh, rozhodnuté pracovat s homosexuálním podtextem ve vztahu obou upírů.

Triková stránka byla svěřena Stanu Winstonovi, muži, který vytvořil nezapomenutelná monstra pro Carpenterovu Věc, Cameronovy Vetřelce, kultovního Predátora nebo dinosaury pro Spielbergův Jurský park. Zároveň vytvořil masku Tučňáka pro film Batman se vrací, takže pro obličeje surreálných bytostí se zdál dobrou volbou. Pro Interview s upírem vytvořil dokonalé upíří masky. Film nepředstavuje upíry coby jednorozměrné zloduchy jako Schumacherovi Ztracení chlapci nebo oživlé mrtvoly z Prokletí Salemu. Ukazuje je coby bytosti svým způsobem nadřazené, ale zároveň prokleté vykořeněností z času a vyloučené z přirozeného životního rytmu. Jejich schopnosti jim dodávají převahu, stejně jako život mimo společenský systém. Nemají omezení, jakými trpí smrtelníci, zároveň nemají žádnou z jejich výhod – nepřežijí sluneční světlo, nikdy nezestárnou, ale zároveň se nikdy nerozvinou, zůstávají v monotónnosti stavu, v jakém se proměnili v upíry. Spíše než nadřazená božstva tedy často připomínají spíše nešťastná monstra. Všechny tyto aspekty měly vyjádřit jejich masky.

Světlý make-up a výrazné kontaktní čočky propůjčily hercům vzhled panenek, napodobenin člověka, které přetrvávají věky. Vzhled umělých a stylizovaných bytostí s jasnou pletí a téměř svítícíma očima jim propůjčil dojem krásy, ale také určitého znepokojení a nepřirozenosti. Nanesení masek bylo poměrně náročné, herci museli například vydržet 30 minut zavěšeni hlavou dolů, aby jim nahromaděná krev zvýraznila žíly v obličeji a pomohla tak maskérům zaměřit se na klíčová místa. To si moc neužíval především Brad Pitt, jemuž film nevyhovoval z více důvodů. Například nebyl spokojený s tím, jak film pracoval s jeho postavou.

„V knize je to postava, která se ptá: ‚Kdo jsem?‘ To bylo něco, s čím jsem mohl v té době ztotožnit: ‚Jsem dobrý? Pocházím z andělů? Jsem špatný? Stvořil mě ďábel?‘ V knize tenhle chlápek podniká pouť za poznáním. A mezitím má u sebe Lestata, kterým je uchvácený a zároveň se mu hnusí. Ve filmu vzali všechny tyhle senzační aspekty Lestata a udělali z toho duši filmu. A všechny tyhle věci jsou vážně zábavné a fakt dobré, ale co mě se týče, neměl jsem tam prostě co dělat – jen sedět a koukat,“ vzpomíná herec na neuspokojivou zkušenost.

Snímek byl uvedený 11. listopadu 1994 a setkal se s pozitivním diváckým přijetím. Za první víkend vydělal 36,4 milionu dolarů a v žebříčku návštěvnosti přeskočil Sám doma 2: Ztracen v New Yorku. Pomohlo tomu jednak silné herecké obsazení Pitta, Cruise či Kirsten Dunst, kteří ve svých rolích oscilují mezi zmučenými, ale charismatickými postavami, výprava, na níž byly peníze vidět, a především nový pohled na upíry. Komplexní charaktery zápasící s životem mimo systém i přirozený řád se staly podnětem pro další filmovou fikci, která upíry prakticky romantizovala.

Co byla původně subverze toho, jak byli upíři ve fikci zobrazováni, se stalo trendem. Interview s upírem, potažmo Upíří kroniky, vytvořily nová pravidla upíří fikce, která najdeme v Upířích denících, sáze Stmívání či True Blood: Pravé krvi. S různými pohledy, riceovským ztrápeným upírem, padoušským vypočítavým upírem i upírem jako zvířeckým monstrem z pekel nápaditě pracuje seriál Buffy, přemožitelka upírů. Zároveň některé fikce, například seriál Lovci duchů či film Přežijí jen milenci, fungují jako podvrácení nově ustaveného trendu, čímž se vývoj upíří fikce pozoruhodně zacyklil.

Úspěch snímku si žádal pokračování a Neil Jordan začal připravovat sequel, respektive druhý román Upířích kronik s názvem Upír Lestat, z plánů však nakonec sešlo. Warneři se k sérii nicméně vrátili o dlouhých osm let později. Adaptace třetí knihy s názvem Královna prokletých má v sobě zabudované prvky z Upíra Lestata, což Anne Rice nesla s nelibostí. Když studio odmítlo využít její scénář a představilo počin, který se od předlohy zásadně odkláněl, nechala se slyšet, že studio zmrzačilo její dílo, a získala práva na knižní sérii zpět.

Nikdo z původního obsazení se nevrátil, roli Lestata po Cruiseovi převzal Stuart Townsend. Navzdory negativním recenzím si v kinech vedl film poměrně dobře, nicméně snímek s 35milionovým rozpočtem vydělal jen 45 milionů, takže v očích studia se jednalo o propadák. V současnosti dílo Anne Rice úřaduje na televizních obrazovkách. Seriál stanice AMC Interview with the Vampire se příští rok dočká své třetí sezóny. Stejně jako seriál Mayfair Witches, adaptace jiné knižní série od známé autorky, která se odehrává ve stejném fikčním univerzu.

Podívejte se také na nejlepší horory nebo nejlepší knižní adaptace.

Zdroje: Nola, Encyclopedia Britannica, IMDb, Kinomaniak