Jak se žije ve válečné zóně? Invazi na Ukrajinu z první ruky ukazuje nový český dokument
Snímek si však zjevně neklade za cíl zmapovat geopolitické šachy, nýbrž se zaměřuje na každodenní problémy a strasti, jimž musejí lidé žijící v zasažených oblastech čelit. Leckteří z nich nejsou ochotni opustit své domovy navzdory tomu, že se nacházejí v bombardovaných zónách. Právě neustálý strach z ruských okupantů je leitmotivem, který dokumentaristé společně s Dorazínem na svých cestách sledují.
Za filmem stojí David Čálek a Benjamin Tuček. První je zkušeným dokumentárním režisérem a kameramanem, podílel se třeba na seriálu Queer anebo vytvořil covidovou časovou schránkou s názvem Stop time, v níž sledoval vyrovnávání se několika umělců a angažovaných podnikatelů s pandemickou krizí. Jako kameraman pracoval na svérázné sci-fi komedii Mars, kterou psal a režíroval právě Tuček, do té doby spojený hlavně s díly Marka Najbrta a Roberta Geislera (Kancelář Blaník, Protektor, Mistři, Polski film).
Průvodce si však Čálek s Tučkem vybrali prvotřídního, jelikož Dorazín pro Český (respektive i Československý) rozhlas pracuje od roku 1990. Postupem let navštívil válečné zóny v Afghánistánu, na Balkáně a nejnověji v Ukrajině, za což loni získal novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky a letos se dočkal navržení na nejvyšší státní vyznamenání.
Film má také vzdělávací ambice, jelikož by rád zájemcům představil specifika práce ve válečné zóně, Dorazín navíc musí řešit i řadu etických dilemat – jak dostatečně informovat veřejnost, přitom však zachovat úctu vůči trpícím lidem? A co člověku pomáhá překonat takto katastrofické rány osudu? „Snažím se všechno popsat, reportuji, fotografuji a publikuji i hrozné věci, protože si myslím, že lidi mají vidět, že válka není nic příjemného, nic hezkého, není to žádné dobrodružství pro kluky. Někteří kolegové se na mě za to zlobí, že publikuji věci, které mohou být pro citlivého člověka velmi nepříjemné. Ale ono to má být nepříjemné,“ popisuje v oficiálních materiálech Dorazín.