Jak dokonale zazdít filmovou legendu. Lidé spílají Applu, který ničí zážitek z nadčasového Psycha

Psycho je jednou z nedotknutelných klasik, jaké by měl každý správný cinefil znát. Pokud si příběh šmíráckého motelového vlastníka Normana Batese (Anthony Perkins) s ikonickou sprchovou scénou, geniálním soundtrackem a finálními zvraty popírajícími veškerá soudobá klišé (a současně vytyčujícími nový styl detektivního narativu) teprve hodláte doplnit do filmového deníčku, dbejte na spoilery v následujícím odstavci.

Diváci utrácející za měsíční tarif si musí za návštěvu Batesova motelu ještě připlatit, titul si mohou buď jednorázově vypůjčit za 59 korun nebo natrvalo koupit za 149 Kč. Očekávají tedy nerušenou projekci od začátku až do konce, což služba skoro splní. Výjimkou je pár velmi zásadních okamžiků před koncem, kdy Norman prolomí čtvrtou stěnu a v nadčasovém „kubrickovském“ záběru vyšinutě pohlédne rovnou do kamery. Už v té chvíli se přitom obraz zmenší a jede rozverná upoutávka např. na Teorii velkého třesku, která se vine i přes úplně poslední záběr filmu na auto vytahované z jezera.

Vtipný je už tonální rozdíl mezi oběma překříženými výjevy, kdy vynervované Hitchcockovo finále ustoupí partičce sitcomových nerdů. Myšleno samozřejmě nevhodný, přičemž lidé promptně vykřikují do světa definitivní verdikt, který staví fyzické kopie klasik vysoko nad online formáty. Zruinovat jeden z nejsilnějších závěrů kinematografie ve prospěch vklíněné propagace dalšího obsahu se lidem logicky jeví jako zločin proti fajnšmekrům.

Takový postup je samozřejmě typický nejen pro Apple a většinou se nad ním nikdo tolik nepozastaví. Titulky po skončení bedlivě sleduje nebo jim naslouchá malé procento uživatelů, třeba v závislosti na ujištění o některých přítomných tvůrcích či kvůli udržení nálady na základě zvoleného soundtracku. Psycho je nicméně filmem z roku 1960, kdy ještě bylo převládajícím zvykem vkládat titulky na začátek projekce. Reklama na populární sitcom tak zkrátka nemůže vyčkávat na krátký interval vyhrazený pro prosté „The End“.

Lidé touhle menší bouří nevole signalizují nespokojenost s organickou strukturou streamovacích služeb, které v tomto směru fungují na podobné doporučovací fázi jako YouTube. Ten je přitom stále víc asociovaný s kratšími video-formáty, mezi nimiž uživatelé častěji přeskakují. Záměry Applu i jiných platforem podstrkovat stále další chlouby ze svých katalogů jsou nezbytnou součástí závodu o zaháčkování předplatitelů, v čemž napomáhají třeba i týdenní intervaly zveřejňování seriálových epizod.

Film, ještě k tomu takto klasický, si ale většina z nás přeje vychutnat v klidu a hlavně v celku. Tedy stylem, který dodnes vedle kin bezpečně (a legálně) zaručí opravdu jen fyzické domácí nosiče. Z tohoto úhlu se nemůžeme tolik podivovat, proč řada nostalgiků nemůže přijít „beztvarým“ streamům na jméno.

Prohlédněte si žebříček nejlepších filmů dostupných na streamovací službě Apple TV+.

Zdroje: Movieweb, X