Do kin míří pětice japonských anime. Vrací se Totoro, zbožňovaná melancholie i rodinná komedie

Aktuální série se jmenuje Svět kolem nás a její součástí je pětice titulů Můj soused Totoro, Kapky vzpomínek, Naši sousedé Jamadovi, Arrietty ze světa půjčovníčků a v pár kinech se po roce objeví i zmiňovaný Chlapec a volavka. Zatímco poslední Mijazakiho titul ještě máme v živé paměti a jeho starší Totoro se v kinech (právem) objevuje relativně často, prostřední tři tituly mohou být pro publikum, jež se na anime vyloženě nezaměřuje, neznámé.

Za Kapkami vzpomínek z roku 1991 i o osm let novějšími Našimi sousedy Jamadovými stojí Isao Takahata, společně s Mijazakim patřící mezi zakladatele celého studia Ghibli. Takahato slavil největší úspěchy s citově zdrcujícím Hrobem světlušek z roku 1988 a o čtvrt století později s Příběhem o princezně Kaguje, za který se dočkal své jediné oscarové nominace. I další tituly si ale zaslouží pozornost.

Kapky vzpomínek se totiž roku 1991 staly nejnavštěvovanějším snímkem v domovském Japonsku a na recenzním serveru Rotten Tomatoes se pyšní velmi výjimečným, 100% pozitivním skóre – všech 62 zaznamenaných recenzí totiž uděluje pomyslný palec nahoru. Jde totiž o velmi procítěnou i mezinárodně pochopitelnou melancholii ohledně dospívání. Mladá pracující žena si jede odpočinout na venkov a volnější režim ji začne vést ke vzpomínání na zlomové okamžiky dětství a dospívání. Na šťastné i trudné momenty se jde velmi snadno naladit a Kapky vzpomínek tak nabízejí oduševnělou, přitom však zábavnou podívanou v podstatě pro každého.

Oproti tomu Jamadovi nabízejí zcela odlišný zážitek. Na první pohled zaujme mnohem jednodušší styl animace, spočívající v rozpohybování nekomplikovaně nakreslených komiksových stripů. Z nich Takahata skutečně vycházel, uchvátily ho totiž krátké kreslené příběhy, jež o rodině Jamadových vycházely v novinách. Střípky ze života této zcela obyčejné a zaměnitelné japonské rodinky jsou stejně vřelé a nepřekombinované jako samotná animace, výsledkem čehož je mile srdečná rodinná komedie.

Za Arrietty ze světa půjčovníčků z roku 2010 stojí Hiromasa Jonebajaši, který se za pozdější Léto s Marnie (2014) dočkal také oscarové nominace. Zde ale vycházel z anglické dětské knížky pojednávající o malých lidičkách žijících ve stěnách a podlahách běžných domácností. Mezi ně patří i Arrietty, která se spřátelí s lidským chlapcem, což ale musí v zájmu sebe i svého lidu tajit před dospělými. Pro do té doby „jen“ animátora Jonebajašiho se jednalo o velmi sympatický nástup na pole režie, posvěcený i samotným Mijazakim, jenž se zde podílel na scénáři (tedy na adaptování zmíněné knihy Mary Norton).

Pokud byste chtěli svět kolem nás prostřednictvím těchto snímků prozkoumat, ale do kina se vypravit nehodláte, můžete je všechny (aktuálně s výjimkou Kapek vzpomínek) vidět na platformě KVIFF.TV, případně se obraťte na Netflix, kde se (kromě posledního Chlapce a volavky) rovněž nacházejí. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších filmových anime.

Zdroje: Aerofilms, Kinobox, Wikipedia