Jáchyme, hoď ho do stroje! mísí existencialismus s normalizací. Slušnej oddíl nás zásobuje už 50 let

„Do vaší obce zavítala věda! Doba kartářek a věštkyň je tatam. Když se chystáte k vážnému životnímu kroku, který den zvolit? Na to vám spolehlivě odpoví náš počítač,“ snaží se potenciální zájemce z vesnice Chvojkovice-Brod nalákat seriózně působící vědátor. Jak je pro postavy hrané Luďkem Sobotou typické, ušlápnutý a nesmělý František se stává pokusným králíkem, jemuž je údajně na míru vytvořen kondiciogram, označující příznivé i kritické dny.

Vybaven tímto zdánlivě nepostradatelným nástrojem vyráží František do Prahy, kde bude bydlet u tetičky (a především jejího výstavního psa Gregora) a kde také hodlá pracovat v autoservisu. Pasivního „hrdinu“ sledujeme během nejistých krůčků v prvním skutečném zaměstnání, kde hrozí riziko šílenství z nadměrného přijímání úplatků, rovněž jsme svědky zmatené snahy zaujmout sympatickou prodavačku Blanku (Marta Vančurová) či nahodilých návštěv judistického oddílu. Během vypočítaných šťastných dnů však přebírá iniciativu a ukazuje druhou stránku své osobnosti.

Jak je pro scénáře Svěráka a Smoljaka typické, hodinu a půl stopáže vyplňují především poměrně uzavřené epizodky, rámované několika vracejícími se motivy a vtipy. František žádnou zásadní změnou neprochází a komika vychází z jeho (ne)úspěchů opírajících se o kondiciogram. Samotné skeče, leckdy zasahující do sféry crazy komedie, mají sice kolísavou kvalitu a snaha procpat do snímku co největší množství hlášek a humorných pomrknutí místy škodí logice vyprávění, vše ale zachraňuje dodnes lákavé satirické jádro.

Normalizační důraz na těžké strojírenství a iluzorní důvěra ve všespásnou vědeckost jsou zde tudíž chytře obaleny bláznivě-komediálním hávem, jenž činí kritiku poměru nenápadnější. Františkova bezmezná a neochvějná víra v kondiciogram, tedy vědou posvěcený návod k životu, se nakonec ukazuje jako nesmyslná; či lépe řečeno, nesmyslný a na vodě postavený je samotný kondiciogram, jehož reálná hodnota spočívá pouze v tom, že se proti němu František odmítá bouřit. Až do konce zůstává protagonista tomuto výdobytku věrný a nezdá se, že ani finální odhalení otřese jeho ochotou podřídit svůj život pochybné metodice. Lze si snadno představit, že seriózněji pojatý snímek zpracovávající podobně existenciální téma by barrandovskými cenzurními procesy nejspíš neprošel.

Sympatické rýpnutí představuje i bez přehánění ikonická postava docenta Chocholouška (Václav Lohniský), jenž prostřednictvím svého dua Arnoštů často a rád umisťuje do psychiatrické léčebny ty, kteří se fakticky vzepřou režimnímu ideálu věčně chudého a tím pádem ovladatelného pracovníka – především tedy automechaniky zbohatlé díky úplatkům, bez nichž téměř není možné se v socialistickém zřízení dočkat kvalitních služeb.

Pro Svěráka a Smoljaka se přitom jednalo o první společný scénář, který odstartoval velmi úspěšnou sérii ne-cimrmanovských filmových komedií, jež dodnes opanují televizní éter i kánon hlášek tuzemské kinematografie. Dva roky po Jáchymovi totiž opět spojili síly s Oldřichem Lipským v případě komedie „Marečku, podejte mi pero!“, téhož roku se s Jiřím Menzelem potkali Na samotě u lesa a o další dva roky později se jejich Kulového blesku ujal Zdeněk Podskalský.

Právě Lipský však sehrál ve vzniku Jáchyma klíčovou roli, neboť Svěráka a Smoljaka přivedl k námětu tehdy populárních kondiciogramů poté, co barrandovský hlavní dramaturg Ludvík Toman odmítl jejich scénář na základě cimrmanovské hry Vražda v salónním kupé. Toman souhlasil díky tomu, že veselohru na téma kondiciogramů považoval za prostředek, jak vymýtit horoskopy a podobně nevědecké nástroje k pochopení a zlepšování sebe sama. O to úsměvnější je vědomí, že horoskopy na rozdíl od kondiciogramů hrají velkou roli v mnohých životech i dnes.

Lipský stál i za obsazením tehdy neznámého libereckého divadelníka Luďka Soboty, s čímž hlavně Smoljak příliš nesouhlasil – záměrně nemotorné Sobotovo herectví podle něj celý film zničilo. Diváci a divačky si to však nemysleli, což potvrdila bezmála třímilionová návštěvnost v kinech. Dveře k dalším produkcím se tak otevřely dokořán a během 80. let konečně došlo i na filmová zpracování cimrmanovských příběhů.

Komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! si můžete přehrát na platformách Voyo, Prima+, KVIFF.TV či Canal+; anebo počkat na jednu z mnoha televizních repríz. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších českých komedií, kde se snímek nachází proklatě vysoko.

Zdroje: Filmový přehled, iDnes.cz