Nemít prachy, nevadí! Tři veteráni ukázali normalizační chudobu v hávu pohádkové morality
Jde totiž o adaptaci jedné z Werichových pohádek, která se objevila v roce 1960 v souboru Fimfárum. O její převedení do podoby filmového scénáře měl zájem věhlasný scenárista Jiří Brdečka, který opakovaně spolupracoval jak s Werichem, tak s Lipským. Brdečka však v roce 1982 zemřel a Lipský se rozhodl scénář svěřit Zdeňku Svěrákovi, který pro něj napsal filmy Marečku, podejte mi pero, Jáchyme, hoď ho do stroje a Ať žijí duchové!.
Nešlo přitom o první zpracování této Werichovy povídky. Už o dvacet let dříve totiž pro televizi vznikla hodinová verze, v níž si trio veteránů zahráli Ladislav Pešek, Stanislav Fišer a Čestmír Řanda starší. Zpracování režiséra Pavla Krause nezapře svůj televizní původ a z toho plynoucí limity, ale zato se věrněji drží Werichovy předlohy. Není však pochyb o tom, která verze se do diváckých srdcí zapsala výrazněji.
Pohádka obalená komedií
Notoricky známý příběh sleduje patálie tří armádních vysloužilců Pankráce (Rudolf Hrušínský), Serváce (Josef Somr) a Bimbáce (Petr Čepek), kteří jsou slavnostně propuštěni ze služby a užívají si získaného bohatství. Nevěří, že sláva pomíjí a že jim metály nezajistí blahobyt až do smrti. Od dobráckých skřítků v lese dostanou kouzelné předměty, konkrétně klobouk schopný vyčarovat cokoli kromě lidí a peněz, bezedný měšec se zlaťáky a harfičku, jejíž brnknutí zhmotní sluhy či vojáky.
Jednoduchou báchorku z Werichova pera, v níž si musejí veteráni postupně uvědomit důležitost přátelství a mezilidských vztahů, Svěrák obohatil velkým množstvím žertů a několika písněmi v čele se skladbou Není nutno přímo od Svěráka a také Jaroslava Uhlíře. Převyprávění původního textu by totiž celovečerní stopáž nenaplnilo, a tak Svěrák čelil stejnému problému jako autoři většiny filmových pohádek – příběhovou kostru je potřeba obalit něčím zábavným, poutavým a přitom dobře pasujícím do představeného pohádkového světa.
Fiktivní království Monte Albo je tudíž plné drobných narážek a pomrknutí směrem k divákovi a jen v málokterých tuzemských dílech se podařilo pohádkový námět obohatit takovým množstvím smysluplných komediálních scén. Základ přitom zůstává poučný – Pankrác, Servác a Bimbác dojdou štěstí ne díky dárkům od skřítků, ale spíše jim navzdory. Sobecká princezna Bosana (Vida Skalská) a její otec, král Pikola (Július Satinský), totiž kouzelné předměty ukradnou a těší se na ovládnutí světa. Veteráni musejí situaci s pomocí skřítků zachránit, ale k prozření o síle přátelství a důležitosti pokory dojdou až v samém závěru.
I princeznu čeká poučení, totiž že hamižnost vede ke ztrátě toho, na čem člověku nejvíc záleží. V jejím případě se to týká krásy, které postupně podlehnou Bimbác i Servác, avšak po požití jablíčka z frňákovníku začne princezně nos přerůstat nejen přes hlavu, ale dokonce i přes okolní státní hranice. Herečka Skalská i maskér Jiří Budín si s jeho realizací vytrpěli své a o triky související s jeho růstem se nestaral nikdo menší než Jan Švankmajer.
Normalizační království
Rostoucí nos je samozřejmě nejvýraznější atrakcí celého filmu, ten se však může opřít i o silné herecké výkony ústředního tria a podvratné vykreslení společnosti, jaké se ve Svěrákových dílech ze 70. a 80. let nenápadně objevovalo víckrát. Malému království se nevyhýbá korupce a jeho proradní nejvyšší představitelé neváhají okrást ty, jež celý život tvrdě pracují. Telefonem a dalšími technologiemi vybavená, přitom však zchudlá pohádková monarchie tak sdílí řadu paralel s uvadající ekonomikou pozdně normalizačního Československa.
Navíc už první záběry, v nichž se Pankrác, Servác a Bimbác dočkají dekorování na ještě doutnajícím bitevním poli, lze chápat jako odsudek válčení a s ním spojených životních perspektiv – veteráni si jen přičichnou k bohatství a nebýt skřítků, nejspíš by dopadli stejně jako žebrácký flašinetář, jehož na začátku potkají. Svěrákovi se tak podařilo Werichův námět rozehrát do podnětných rovin překračujících hranice běžných pohádek i fantaskních komedií. I po 40 letech tak Tři veteráni zůstávají jedním z nejsilnějších zástupců tohoto žánrového spojení.