Morgan Freeman zachránil nejsilnější filmový konec v dějinách. Režisér Shawshanku dal na jeho rady

Filmu od tehdy začínajícího režiséra, jenž vyjma scénářů ke třetí Noční můře v Elm Street nebo hororové sci-fi Sliz neměl na kontě žádný celovečerák pro kina, se chtěl mermomocí ujmout Rob Reiner, autor Kingových úspěšných adaptací Stůj při mně a Misery nechce zemřít. Štěstěna a důsledná příprava ovšem přály Darabontovi, jenž předložil svůj vypilovaný scénář o neprávem odsouzeném muži, jenž ve věznici bachařům i řediteli vyplňuje daňová přiznání a za plakáty krásných hereček v cele ukrývá největší filmové tajemství.

Morganu Freemanovi připadla role Andyho věrného parťáka a současně retrospektivního vypravěče, jenž kamarádovu osvobozující vzpouru prožíval jako nikdo jiný. To Andy mu sehnal harmoniku, aby nezapomněl, že i za mřížemi mají některé dávné věci cenu a podal mu spásnou ruku i v závěru, kdy Red po propuštění následuje indicie uprchlého přítele a znovu se s ním shledá na pláži v Mexiku.

Darabont měl pro dojemné finále u břehu oceánu připravenou menší akustickou fintu a představoval si, že Red po přiblížení k pracujícímu Andymu zafouká do své harmoniky. Bývalý spoluvězeň se měl posléze otočit a s úsměvem příchozího přivítat. Freeman v retrospektivě pro New York Daily News roku 2019 nezastíral obdiv ke scénáři, který podle něj vyžadoval absolutní preciznost i během tříměsíčního natáčení. Moment s harmonikou, který by upomněl spíš na nástup mlčenlivého Charlese Bronsona z Tenkrát na západě, se mu ale nezamlouval.

„Frank se domníval, že bych měl fouknout do té harmoniky, co mi Andy věnoval. Odmítl jsem. Bylo to trochu hloupé, tendenční, zbytečné a příliš na sílu,“ vysvětlil herec, jenž za svůj výkon obdržel oscarovou nominaci. Jednu ze sedmi, jež zprvu podceňovaný snímek neproměnil. Freeman pronikl dostatečně hluboko do příběhu, aby pochopil, že harmonika v něm vlastně nesehrála až tak význačnou roli. Ustoupil i režisér, jenž dle herce jinak prokazoval až přehnaný perfekcionismus a některé krátké scény natáčel i devět hodin.

Robbins na to vzpomínal jako na nezbytný aspekt, díky němuž štáb v čele s Darabontem dospěl k tak výjimečnému finálnímu tvaru. „Každý film má své výzvy. Tento opravdu působil, jako by trval dlouho. Nakonec jsme všichni bojovali za co nejlepší zpracování opravdu úžasného scénáře. A jako u každého filmu, jdete do toho naplno jen tehdy, když vám na tom záleží."

Vykoupení z věznice Shawshank nejprve v sezónní konkurenci Forresta Gumpa či Pulp Fiction v kinech propadlo a někteří kritici paradoxně poukazovali na sentimentální zakončení. Po vydání na VHS si ale lidé ke kvalitě našli cestu a film na různých databázích pasovali na ten vůbec nejlepší, jaký kdy vznikl. To přitom umožnily i zdánlivé drobnosti jako fouknutí do harmoniky.

Podívejte se na žebříček nejlepších herců podle databáze Kinoboxu.

zdroje: SlashFilm, Vanity Fair