Film hvězdy Shawshanku lidé spojují s atentátem na Trumpa. „Jste vážně pomatení," tvrdí

Ti totiž začali na sociálních sítích hojně zmiňovat snímek Bob Roberts (1992), režijní debut Tima Robbinse. Ten jej i napsal a zahrál si v něm hlavní roli folkového zpěváka, který se pomocí krajně pravicového programu snaží dostat do amerického Senátu. Součástí jeho populistické kampaně je i fingování pokusu o atentát, jenž má u potenciálního voličstva vyvolat soucit a získat mu tak další hlasy.

Právě tuto trochu zapadlou, přesto však v mnoha ohledech trefnou politickou satiru si vzalo do úst množství diskutujících především na sociálních síti X, kteří začali autenticitu útočníka Thomase Matthewa Crookse a věrohodnost celého atentátu rozporovat. Tyto spekulace nakonec samotného Robbinse vyprovokovaly k prohlášení na dané platformě:

„Každému, kdo vidí paralelu mezi mým filmem Bob Roberts a pokusem o zavraždění Trumpa, to řeknu jasně. Včera proběhl skutečný pokus o zabití prezidentského kandidáta. Ti, kteří jeho opravdovost popírají, jsou vážně zcela pomatení. Včera došlo k postřelení lidské bytosti, jiná přitom zemřela. Nemusí se jednat o lidi, s nimiž politicky souzníte, ale proboha – překonejte svou slepou nenávist vůči nim. Jsou to Američané stejně jako my. Tahle kolektivní nenávist zabíjí naše duše a rozežírá vše, co zbylo z našeho lidství,“ napsal Robbins den po incidentu.

Robbins má dlouhodobé výhrady k Republikánské i Demokratické straně, jež americké politice tradičně dominují, ačkoli nepřekvapivě se kloní spíše na stranu demokratů; což je ostatně patrné i z jeho tři dekády staré kousavé satiry. Zmíněným odsudkem však chtěl především vzít vítr z plachet konspirátorům, kteří bez ohledu na konkrétní politické sympatie podrývají víru v poznatelnost reality a kteří za každým skutkem hledají nějaké spiknutí.

Stojí přitom za pozornost, že dosud poslední pokus o zavraždění prezidenta (či prezidentského kandidáta) se datuje do roku 1981, kdy se John Hinckley jr. pokoušel zastřelit Ronalda Reagana. Učinil tak údajně ve snaze zapůsobit na herečku Jodie Foster, k níž si vytvořil nezdravou citovou vazbu na základě jejího výkonu v Taxikáři.

Filmy jakožto výrazné popkulturní produkty tedy vybízejí ke svému využití pro ilustraci reality, ne vždy však jde o paralely smysluplné či adekvátní. Ovšem vysvětlujte to zapáleným konspirátorům na sociálních sítích.

Raději se podívejte třeba na náš žebříček nejlepších filmových satir.

Zdroje: The Hollywood Reporter, SlashFilm, X