Velkolepý trailer na Gladiátora 2 dělá z jedničky komorní film. Ukazuje zatopené Koloseum i nosorožce
Studio Paramount Pictures předeslalo první upoutávku zveřejněním oficiálního plakátu, na němž Mescal ctí památku Russella Crowea a v rukách polaskává písek, který vzápětí zrudne krví na smrt posílaných gladiátorů. Hrozivé i atraktivní období evropských dějin rozebírá stále méně filmů určených pro kinosály, v nichž předraženým originálním projektům zvoní hrana. Už první Gladiátor se ohlížel za přežitými biblickými klasikami z 50. a 60. let, jimž Scott vtiskl moderní akční vervu a politické pletichaření. Za odměnu si vysloužil pět Oscarů, skvostné tržby a uznání na diváckých databázích, kde emotivnímu příběhu o zradě a komplikované pomstě převážně ukazují palec nahoru.
To cynickým císařům, jimž hláška morituri te salutant rozdráždí krvelačné choutky, budou palce zase padat ve směru gravitace. První a rovnou tříminutový trailer naznačuje, že druhý Gladiátor roztáhne epické měřítko úvodní bitvy jedničky do celovečerní stopáže. Nemusí se nám to líbit, ale šestaosmdesátiletý režisér v rytmu moderního „pop-rapu“ zahajuje osudovostí nasáklou přehlídku imperiálního šílenství, které do zábavní arény starověku situuje po tygrech také nosorožce. Lucius, v jehož vzteku shledává gladiátorský guru v podání Denzela Washingtona největší povstaleckou zbraň, tu jednotlivými gesty i pronesenými replikami odkazuje na Maximovu rebelii. Scott jej však vrhá do dosud neviděných situací, které krásně vyniknou na největších dostupných plátnech.
O očekávaném snímku už bylo napsáno mnohé, až tyto úvodní záběry ale plně vyjevují spektakulárnost, s níž Scott se scenáristou Davidem Scarpou (Napoleon) k dost možná nejbrutálnějšímu období našich dějin přistupují. Opět z toho nebude materiál do učebnic dějepisu, ale hollywoodské velkofilmy by měly dostat novodobého ctitele, který se ničeho nezalekne a snad si uchová i emoční a inscenační úroveň jedničky. Hrát k tomu tentokrát bude zkušený Harry-Gregson Williams (Letopisy Narnie), jenž se může opřít o Zimmerův již legendární vrstevnatý soundtrack. Vizuálních vjemů k tomu obdrží víc než dost, a přestože jejich trikové provedení místy úplně neoslňuje, zážitkový potenciál je pro publikum s menšími nároky na realismus hodně nadějný. Budete v listopadu u toho?