První velkou rolí Robina Williamse byl Pepek námořník. Komik ale natáčení protrpěl

Film s prostým názvem Pepek námořník se v amerických kinech objevil koncem roku 1980 a jakkoli hrané zpodobnění slavné animované postavičky nemusí z dnešního pohledu působit atraktivně, talent před kamerou i za ní budil velký respekt. Za projektem totiž stál producent Robert Evans, proslavený třeba Kmotrem, Čínskou čtvrtí či Maratóncem, režíroval Robert Altman (Nashville, filmový M*A*S*H) a před kamerou zářil tehdy ještě nepříliš známý Robin Williams.

Ten se k roli dostal až poté, co vypadl ze hry původně obsazený Dustin Hoffman, což svědčí o tom, že spousta tvůrců právě tento projekt na konci 70. let považovala za jeden z nejzajímavějších v Hollywoodu. Williams, tou dobou úspěšný stand-up komik, se rozhodl chytit šanci za Pepkovy bicepsy a především z hlediska cvičení a tance se na úlohu poctivě připravoval.

„Myslel jsem si, že tohle je ono, že tohle je můj Superman, tohle mě vykopne do první ligy,“ vzpomínal ve své biografické knize s názvem Robin. „Po prvním natáčecím dnu jsem si ale říkal, že to možná není ono, a nakonec jsem skončil s myšlenkou: ‚Ach, bože, kdy to jenom skončí?‘“

Náročné natáčení probíhalo na Maltě, kde filmaři vybudovali celou vesničku. Z té se mimochodem později stal zábavní park s názvem Vesnice Pepka námořníka (Popeye Village) a je dodnes oblíbeným cílem turistů. Jinak ale na place dobrá nálada příliš nevládla. Producent Evans nutil scenáristu Julese Feiffera k mnoha přepisováním, jemu se zase nelíbily písně Harryho Nilssona, jež byly pro vyprávění muzikálové komedie podstatné.

Produkce se protáhla o tři týdny, projekt se prodražoval a i když nedošlo k natočení všech plánovaných scén, zástupci studia Paramount nakázali Altmanovi, aby se vrátil do Los Angeles s tím, co má. Utrpěl tím především závěr, v němž Pepek bojuje s Blutem i velkou chobotnicí, jež ohrožuje jeho milovanou Olive Oyl. Kvůli nedostatku záběrů i efektů výsledek vypadá jak z laciné béčkové produkce a zbytku filmu dělá spíše ostudu. Uzavření snímku hudebním číslem s Pepkem chodícím po vodě byl ostatně prý Williamsův nápad, aby došlo ke zmírnění neuspokojivosti celého finále.

Williams trpěl i kvůli obrovským silikonovým svalům, které musel na rukou nosit a jež mu ztěžovaly pohyb. Navíc kvůli neustálé přítomnosti fajfky v ústech se posléze zjistilo, že většině jeho replik není rozumět, a tak se po návratu do USA musel ještě na dlouho zavřít do dabingového studia. To samozřejmě prohloubilo jeho spory s Altmanem, které začaly už na place tím, že režisér Williamsovi zakazoval jeho vrcholnou disciplínu – totiž improvizaci.

Není divu, že kritika snímek ztrhala. I díky uspokojivé návštěvnosti kin však film postupem času nabyl kultovní status a dnes se řadí mezi oblíbené a sympatické hollywoodské průšvihy. Williamsův výkon se dočkal převážně chvály, ostatně vzápětí získal i další hlavní roli v dramedii Svět podle Garpa. Takhle si však odstartování své později velmi úspěšné filmové kariéry rozhodně nepředstavoval.

Podívejte se na náš žebříček nejlepších rodinných filmů.

Zdroje: Cracked; Variety; Wikipedia; Itzkoff, D.: Robin