Nejcitovanější větu Temného rytíře nenapsal Christopher Nolan. Nevěděl ani, co znamená

Vliv Temného rytíře na komiksové filmy, ale i na mainstreamovou popkulturu jako takovou nejde přecenit, prakticky každé superlativum bude pravda. Málokterý jeden film tak moc ovlivnil následnou podobu zábavní produkce, a to v dobrém i zlém. Na jednu stranu se studia přestala bát komplexnějších, dospělejších podívaných, na druhou se příliš vážně začaly brát i filmy, jimž by prospěla trocha světla.

Nejznámější a nejparodovanější hláškou z celého filmu je jistě průpovídka Harveyho Denta v podání Aarona Eckharta. V tu chvíli stále ještě hrdinný prokurátor, jenž dává najevo svou neochotu starat se o vlastní bezpečí, cedí mezi zuby: „You either die a hero, or you live long enough to see yourself become the villain.“ Neboli „buď zemřeš jako hrdina, nebo žiješ dost dlouho, aby ses stal padouchem.“

Bez přehánění ikonická hláška se nám jeví jako jeden ze stěžejních okamžiků film. Sám Nolan ale nyní přiznal, že se jedná o slova jeho bratra Jonathana Nolana, Chrisovy dlouholeté pravé ruky, a sám tehdy oné větě vůbec nerozuměl. „Ničí mě to, protože musím uznat, že jde o větu, která z celého filmu nejvíc rezonuje. V tu chvíli jsem přitom ani nevěděl, co znamená,“ přiznal Nolan v rozhovoru pro Deadline.

„Když jsem si četl bratrův nástřel scénáře, říkám si: ‚Ok, necháme to tam, ale fakt nevím, co tím chce říct. Vážně to odkazuje na něco skutečného?‘ Až později, po letech od premiéry, se mi to začalo zdát víc a víc pravdivé. Nejdřív si vysníme hrdinu, a pak ho shodíme k zemi. Tak s lidmi zkrátka zacházíme.“

Nutno však dodat, že Nolanovo vysvětlení, jímž se snaží dát najevo, že už s hláškou konečně souzní, je velmi pofidérní a demonstruje spíš trvající nepochopení svého bratra. Hláška se totiž, obzvlášť v kontextu celého filmu, vztahuje k degradaci vlastních hodnot, v jejichž důsledku ztrácíme svou cestu a stáváme se padouchy. Jedná se o výzvu k sebereflexi a k vážení důsledků vlastního jednání. Nolan ji však nyní celkem násilně aplikuje na vztah Roberta Oppenheimera a veřejnosti (v kontextu Oppenheimera se odehrávala většina rozhovoru), kterážto paralela příliš nefunguje.

Harvey Dent říká, že se nebojí smrti, protože kdyby žil navždy, riskoval by, že ztratí svou cestu a nadělá víc škody než užitku. Považuje za užitečnější se obětovat jednomu radikálně pozitivnímu aktu než dřepět navěky na místě. S tímto uvažováním lze polemizovat (ostatně z Harveyho se brzy skutečně stane padouch), žádná část tohoto myšlenkového procesu se však nevztahuje k tomu, že se má veřejnost tendenci obracet proti dříve milovaným hrdinům. Takovou tezi by jistě šlo rozvést a nakonec se jí věnuje třetí díl Nolanovy série, rozhodně k ní ale explicitně nejde vztáhnout tuto hlášku a tuto situaci.

Znamená to, že se teď Nolan nějak shodil a měli bychom o něm smýšlet hůř? Kdepak, rozhodně bychom o něm ale měli smýšlet realističtěji. I takto nadaný filmař má své limity a aby byly jeho filmy tak dobré, jak jsou, musí být obklopený dalšími talentovanými lidmi, jimž se nesmí bát dát prostor. K jeho cti slouží, že měl takovou důvěru ve svého bratra, že realizoval i část jeho scénáře, které nerozuměl a dost možná stále nerozumí. Tohle je nakonec skutečný znak režijního mistra

Podívejte se na žebříček nejlepších filmů všech dob podle databáze Kinbooxu,

Zdroj: Deadline