Protivný, sprostý a uzpívaný holky se vrací. Mean Girls podle prvních reakcí nejsou pohroma

Mean Girls se ve skutečnosti už jednou na plátna vrátily, na podměrečné pokračování z roku 2011 však všichni dávno zapomněli a dnes taktně předstíráme, že k němu nikdy nedošlo. Mnohem větší otřes způsobila broadwayská adaptace, jež si premiéru odbyla v roce 2017 pod dohledem scenáristky původního snímku, komičky Tiny Fey.

Příběh opět vypráví o Cady (v původním filmu Lindsay Lohan, nově Angourie Rice), jež doposud vyrůstala v Africe spolu se svými rodiči zoology. Po návratu do rodné země zjišťuje, že ani africká savana se v nezkrotnosti a divokosti nevyrovná americké střední škole, jíž vládne stádo „Plastics“ se lvicí Reginou v čele. Cady nejprve začne nekompromisnímu společenskému řádu propadat, dokonce dostává příležitost stát se novou vůdkyní smečky, ale včas pochopí, že to není život, jaký chce mít. Příběh plný zvířecích analogií si získal výsadní popkulturní status rychle po premiéře a překvapivě se drží i dnes, což neplatí o každé komedii.

Muzikálová adaptace, jak to tak bývá, rozdělila ty nejvěrnější fanynky a fanoušky na nadšené a nadšeně kritizující. Ale získala si i dost nových diváků a divaček, aby jejím směrem upřeli zrak filmoví producenti. Tak jsme se dostali až do současnosti, kdy debutující režisérské duo Samantha Jayne a Arturo Perez jr. podle scénáře, pod nímž je opět podepsaná Tina Fey, přináší filmovou verzi.

Snímek nevyhnutelně provázela pověst zbytečnosti, paradoxně i proto, že velká část veřejnosti netušila o přidané hodnotě v podobě muzikálových čísel. Po premiéře tedy snímek konečně dává lidem smysl. Z prvních reakcí je patrné, že právě muzikálové oživení existenci celého projektu opravňuje do té míry, že se poměr kladných recenzí na metakritickém serveru Rotten Tomatoes pohybuje okolo rozumných 70 %.

„Mean Girls efektivně spojují šarm naší milované komedie s dynamickou energií její muzikálové verze. Nabízí tedy zábavnou podívanou, jež myslí jak na fandom původní, tak i broadwayské verze,“ hlásí Linda Marric z magazínu HeyUGuys. Největším průšvihem jsou podle ní pokusy vecpat do čestných roliček co nejvíc povědomých tváří z minulých adaptací, což nazývá jednoduše „cringe“.

„Pokud Mean Girls něco dokázaly, tak stát se pozitivní ukázkou toho, čím může být reboot. Jsou povědomé, přesto čerstvé a autonomní. Troufám si říct, že jsou lepší než originál,“ překvapuje svou chválou Tina Kakadelis z The Observer. Mimo jiné chválí, že tvůrci pochopili nutnost zpracovat muzikálová vystoupení pro filmové médium a že nejde o pouhé přehrávání broadwayských čísel. Stejně tak podle ní tvůrci rozumí tomu, že se doba změnila a že je třeba reagovat na to, jací jsou dnešní teenageři (například i množstvím dostupných technologií). Kakadelis považuje výsledek za ideální ve všech aspektech.

Až taková úroveň nadšení je však poměrně výjimečná. „Ve filmu se zpívá, že se z tohohle příběhu máme poučit. Jenže o čem? Snad o líných, přihlouplých, irelevantních a marných filmových muzikálech jako Mean Girls,“ nešetří snímek Rex Reed z Observeru. Jeho recenze spojující existenci Mean Girls s degradací celé kulturní scény se však jeví být poněkud záměrně přehnaná. Zdá se, že hned několik recenzentů a recenzentek tento film nesnáší s až osobní vášní. Vadí jim jeho celková estetika – křiklavost, podoba písní a všudypřítomnost chytrých telefonů či sociálních sítí.

Reakce na to, jestli jsou písně a muzikálová vystoupení fajn, ok nebo nejhorší věc, jaká se kdy na plátně objevila, se diametrálně liší. I vaše přijetí snímku bude jistě v mnoha ohledech záviset právě na tom, jak moc oceníte soundtrack a choreografii. „Sedněte si na židli a vyslechněte recitaci svých milovaných hlášek, jež tentokrát přednáší nevýrazní herci nasvícení příšerným televizním osvětlením. Občas k tomu zpívají písně, které si rozhodně nebudete broukat,“ napsal Sean Burns z North Shore Movies. Oponují mu nicméně někteří jeho kolegové, kteří například vyzdvihují některé herecké výkony, jako ty od Renee Rapp a Auli'i Cravalho.

Mean Girls si nejčastěji odnášejí smířlivou známku 3/5. Nezkušené režijní duo podle většiny hodnotících zvládlo udržet projekt pohromadě, u filmového muzikálu by však mnozí ocenili víc finesy. Tržby za první víkend, kdy si snímek z amerických kin odnesl přes 30 milionů, ale značí, že producenti mohou být spokojení. I když trvanlivost snímku a výkon na mimoamerickém trhu jsou stále otázkou.

Jestli se Tině Fey podařilo udělat z fetch věc, se na vlastní oči zatím nedozvíme. Česká premiéra stále není určená, úspěch v amerických kinech by jí však mohl pomoci. Tituly Paramountu se objevují v řadě u nás dostupných streamovacích služeb, v nějaké formě tedy snímek dříve nebo později nejspíš uvidíme. Zatím se podívejte na seznam ostatních nejočekávanějších filmů letošního roku podle databáze Kinoboxu.

zdroje: HeyUGuys, The Observer, North Shore Movies