Nástupce Butlera znal Elvise jen z animáku. I bez posednutí Presleyho duchem sklízí chválu
Okolo premiéry Elvise jsme v médiích slyšeli jednu historku za druhou o tom, jak Austin Butler splynul s Elvisem, obětoval mu kus vlastní identity a zcela se nechal posednout jeho odkazem. Ve chvíli, kdy se studio (marně) pokusilo vyjít do boje proti comebacku Brendana Frasera, se historkám o Butlerově absolutním odhodlání nedalo vyhnout. Na oplátku se mladý herec stal terčem internetového humoru, jenž na něm nenechal nit suchou.
Šestadvacetiletý Jacob Elordi, doposud známý hlavně svou rolí v populární Euforii, se ani netváří, že má podobný problém či ambici. V Talk Show Jimmyho Fallona nedávno prohlásil, že doposud znal ikonického zpěváka pouze z parodické scény v kultovním animáku Lilo & Stitch a před konkurzem si o něm narychlo zjišťoval další detaily. Se získáním role příliš nepočítal, nevěnoval jí tedy ani přílišnou přípravu.
Jedná se prakticky o zrcadlový obraz Butlerova příběhu. Elvis mu spadl do klína a on se musel vše narychlo naučit za běhu. Můžeme jen spekulovat, zda je toto vymezení autentické, nebo zda se marketingový tým rozhodl svou hvězdu navést trochu uvolněnějším směrem, když viděl, kolik lidí bylo otráveno a pobaveno Butlerovou horlivostí.
Elordiho přístup na každý pád nebyl na škodu, první reakce totiž jeho výkon chválí a někteří nezapomínají s neskrývanou škodolibostí tvrdit, že jeho ležérní přístup padne Elvisovi jako ulitý, na rozdíl od až příliš snaživého Austina. Například server Screenrant tvrdí, že „navzdory Butlerově extenzivnímu hlasovému tréninku zní Elordiho elvisovská vokalizace mnohem přirozeněji a přesvědčivěji“.
Nutno podotknout, že se tu tak trochu srovnávají jablka a hrušky – Luhrmannův Elvis je opulentně teatrálním velkofilmem, zatímco Coppola míří k intimní a subverzivní studii jednoho toxického vztahu. Oba snímky vyžadují od svých Elvisů něco jiného a měřit Butlera podle pravidel realismu, jež nejspíš tak lehce naplňuje Elordi, by vůči němu nebylo fér. Navíc zatímco loňský Elvis byl hrdina, ten letošní je leckdy popisovaný jako skrytý padouch.
Protože Priscilla v amerických kinech odpremiéruje až 3. listopadu (a česká zatím nebyla stanovená, pokud se k nám snímek dostane, nejspíš až s dalšími „oscarovkami“ okolo února či března), můžeme se zatím bavit hlavně absolutním kontrastem v sebeprezentaci obou pánů.