Někdejší hvězda Mumie Brendan Fraser připravuje comeback, v němž se odráží jeho tragický hollywoodský osud

Fraser nebyl nikdy zrovna „pan Herec“. Jeho talent spočíval ve fyzickém komediálním herectví, z velké části navázaném na jeho charisma, příjemný vzhled a výbornou fyzičku. S přibývajícím věkem pro něj ale tyto role začaly být jednoduše neudržitelné – zatímco byl na vrcholu, podstoupil tři náročné operace v důsledku opotřebení těla.

A postupně se po něm slehla zem. Jeho role byly stále menší a stále obskurnější. Sympaťák, o němž se předpokládalo, že dobije Hollywood, skončil v laciných bečkách, která nikdo neviděl. A mezi lety 2014 a 2019 se neobjevil v jediném kinofilmu.

Nedá se říct, že to samo o sobě někoho zvlášť vyvedlo z míry. Fraser spadá do kategorie herců, kteří musí se vstupem do středního věku nějak redefinovat svůj mladický šarm. Sice se zdálo, že k tomu má předpoklady, ale nezadařilo se.

Všechno se ale ukázalo o kus složitější. V roce 2018 Fraser poprvé promluvil o tom, že ho v roce 2003 sexuálně obtěžoval Philip Berk, tehdejší prezident Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu, jež mimo jiné udílí Zlaté glóby. To ho společně s nepříjemným a nákladným rozvodem a smrtí matky dostalo do těžkých depresí, v nichž nebyl schopný udržovat prvotřídní fyzičku a nakonec ani předvádět přesvědčivé komediální výkony.

V posledních pěti letech, od chvíle vznesení těchto obvinění a přiznání, se z něj stalo jakési veřejné tajemství filmového průmyslu – muž, kterého Hollywood rozžvýkal a vyplivnul. Za deset let, kdy ho svět zaznamenal naposledy, jako by zestárl o dvě dekády, výrazně přibral, zřídly mu vlasy.

Nevypadá přitom výrazně hůř než průměrný člověk, co překročil padesátku a příliš o sebe nedbá. Jenže hollywoodské hvězdy přece nejsou „průměrní lidé“ a čeká se od nich, že budou času vzdorovat lépe. Proto se rozvířila debata o našich nerealistických nárocích: „Nechte Brendana Frasera zestárnout, prosím.“ I když je na místě mluvit o tom, jak Hollywood přispěl k jeho depresím a ztrátě elánu, jeho vizuální podoba je ten poslední problém.

Zdá se ale, že celá diskuze, její klady i zápory, mohou Fraserovi nyní pomoct. Začíná se totiž mluvit o jeho comebacku, který proběhne „na Rourkea“.

Mickey Rourke byl také hollywoodský hezoun, než si zničil kariéru svou problematickou povahou a užíváním drog. A obličej mu hodně poškodily i boxerské zápasy. Postupně sešel, přímo zošklivěl, a zapomnělo se na něj. Když se vrátil v roce 2005 v Sin City, stylizoval se právě jako lidské monstrum, zohyzděný bijec Marv. A ceněný režisér Darren Aronofsky, známý hlavně Reqiem za sen a Fontánou, o tři roky později přišel s Wrestlerem, v němž naplno zužitkoval Rourkeovu image padlé hvězdy, která sbírá poslední střípky energie k ještě jednomu velkému výkonu.

Rourkeovi to vyneslo Zlatý glóbus, Baftu a nominaci na Oscara. Mělo se za to, že může opět vstoupit do první ligy. To se nakonec tak úplně nestalo. Z náhlého zájmu se podařilo vytřískat roli padoucha ve druhém Iron Manovi a účast v ansámblovce Expendables, pak ale opět ustoupil do pozadí. Což nic nemění na tom, jak velkou událostí se jeho návrat tehdy stal. Publikum a i média tyto vykupitelské výkony milují.

Ten samý Aronofsky nyní připravuje drama s Fraserem, jež je velmi očividně koncipováno jako velký comebackový event. Snímek The Whale neboli Velryba sleduje profesora angličtiny trpícího značnou tloušťkou, jak se pokouší zachránit rozbitý vztah se svou dcerou. Zní to, nebudeme si nic nalhávat, velmi fádně. Aronofsky ale ví, co dělá a jednoduchý příběh bude věšákem na rovněž jednoduché, nicméně velmi funkční emoce, jež přesahují hranice filmového média.

V souvislosti s oznámením uvedení Velryby na Benátském filmovém festivalu byla zveřejněna první fotografie nalíčeného Frasera, která nyní na internetu budí rozruch. Sluší se připomenout, že samotný herec není a nikdy nebyl takto tlustý a příběh Velryby není jeho životním příběhem. Intuitivně nám ale do této role vzhledem k jeho problémům a k částečně přehnanému mediálnímu narativu skvěle zapadá.

Jde o ten případ, kdy herec nekonkrétně, ale přesto velmi silně splývá se svou rolí. Něco podobného předvádí Adam Mišík v aktuálním BANGER. V důsledku mediálního zájmu a špičkového lobbingu studia A24, jež se specializuje na festivalové hity a „mainstreamový art“, můžeme očekávat přinejmenším oscarovou nominaci, pokud výsledný film nedopadne jako příliš velká katastrofa.

Fraser je z příležitosti zjevně upřímně nadšený. „Je to něco úplně jiného, než co jsem kdy udělal. Kostýmy a masky jsou úžasné. Jsem si jistý, že ten film zanechá trvalou stopu,“ řekl serveru Uniland. Jestli však zanechá trvalou stopu i na jeho kariéře a pomůže mu vrátit se do byznysu, je zatím ve hvězdách.

Rourke druhou mízu nechytil. Popkultura je zrádná a (sebe)dojímání tvůrců i publika nad smutným filmem oplakávajícím dávný talent může skončit se závěrečnými titulky a rozdanými soškami. Fraserovi nejde než přát, aby si svůj návrat užil, co to jde. První reakce na Velrybu očekávejme začátkem září během benátského festivalu. Až podle ohlasů a úspěchu na cenách se rozhodne, jestli doplave až do našich kin.

Nový životopis o zpěváku Elvisovi Presleym má 160 minut, ale trvat by mohl klidně i déle. Je to film o rychlém vzestupu a pomalém pádu. Formálně je mnohem nápaditější než nedávná úspěšná, ale nudná Bohemian Rhapsody.