Expedice: Džungle je barevnější a přeplácanější obdobou milované Mumie.

Jedni z nejoblíbenějších herců současnosti se setkávají v očekávané novince od režiséra Jaume Collet-Serry, jenž natočil několik povedenějších thrillerů s Liamem Neesonem či napínavý horor Sirotek. Expedice: Džungle vypráví příběh o lidské posedlosti bájným stromem, jehož květům se přezdívá Slzy Luny a které jsou údajně schopné vyléčit jakoukoli nemoc a dokonce přivézt mrtvé zpět k životu. Roku 1916 se do Amazonie vydávají neohrožená průzkumnice Lily (Emily Blunt) s bratrem MacGregorem (Jack Whitehall), kteří se za dramatických okolností spolčí se svérázným kapitánem Frankem (Dwayne Johnson). Společně vyráží na nebezpečnou cestu do srdce džungle, ovšem jejich pátrání po legendami opředeném květu jim neznesnadňuje pouze divoká fauna a flora - v patách jim je také šílený německý princ Joachim (Jesse Plemons) se svou ponorkou a hlavně oživení španělští conquistadoři, kteří byli před 300 lety velmi blízko k nalezení magického stromu.

Realisticky motivované dobrodružství tedy opravdu nečekejte. Expedice: Džungle je spíše herecky oživenou verzí tradičních animáků od Disneyho, která nás zavádí do barevného prostředí, v němž se to jen hemží digitálními efekty a fantastickými motivy. Povědomý disneyovský rukopis ostatně připomíná už úvodní scéna, která užitím prosté grafiky a vševědoucího vypravěče popisuje charakter legendy o Slzách Luny.

Nic jiného nežli rozpustilé a pohádkové dobrodružství snad ale nikdo neočekával, přičemž takový prapor třímá režisér Serra více než sebevědomě a zkušeně. Hlavně tedy v prvním seznamovacím aktu, který disponuje vyváženým rytmem a oba rozdílné protagonisty představuje nápaditě a zábavně. Lily vyvolává rozruch na půdě londýnské vědecké akademie, odkud odcizí prastarý artefakt, který má být klíčovým pomocníkem při hledání stromu života. Sekvence s krádeží a následným únikem se odehrává v rozlehlé knihovně, zahrnuje hravé pozice kamery i dynamický pohyb Lily pomocí posuvného žebříku a evokuje humor němých grotesek, postavených na důmyslné práci s prostorem. Frank je oproti tomu uveden na své skromné lodi během turistické vyjížďky po Amazonce, z níž činí předem připravenou show - rozlehlé vody zná evidentně jako své boty a jeho smysl pro plánování je v rozporu s divoce improvizující Lily.

Protagonisté se tedy nápadně podobají již klasické dvojce Evelyn a

O'Connell z Mumie - také v ní je ženská polovička představena v knihovně, kde zažije neplánovaný divoký incident, a mužský hrdina má bohaté osobní zkušenosti s bájným místem, kam následně směřují po více než dramatickém seznámení. Tím ovšem podobnosti s oblíbenými tituly minulosti zdaleka nekončí a ukazuje se, že Expedice: Džungle je především oddaným ctitelem dobrodružného žánru jako takového. Celé schéma o legendárním artefaktu či v tomto případě přírodním úkazu, po němž souběžně prahnou kladní hrdinové i nelítostní záporáci, je ostatně jako vystřižené ze všech filmů Indiana Jonese (snad kromě dvojky, kde Indy musel zachránit už odcizené předměty), přičemž ty pro změnu vycházely z ještě tradičnějších dobrodružných vzorců.

Prostředím a náturou některých akčních scén pak Expedice: Džungle nejvíce připomíná Království křišťálové lebky, v němž Indy splouval amazonské vodopády při hledání mimozemského artefaktu. Na dramatickou scénu s vodopádem dojde i zde, ovšem místo aby mohutný vodní proud bezbrannou kocábku vtáhl do hlubiny, hrdinný kapitán Johnson nakopne na samém prahu vodního sesuvu rozdrnčený motor a elegantně vpluje do vedlejší zátoky. Jistě, zrovna Království křišťálové lebky také neoplývalo realistickou akcí, ale Expedice: Džungle je vedle tradičních dobrodružných základů primárně oním rozdováděným animákem od Disneyho, jen s živými herci.

Jako zábava pro celou rodinu, jejíž kulisa občas více připomíná novou Knihu džunglí, ovšem snímek nefunguje úplně bez výhrad. Párkrát se už stalo, že mládeži přístupný film od Disneyho způsobil dětským divákům noční můry, a něco takového je dobře možné i v tomto případě. Za vše mohu zmínit například ošklivý skon nejmenované postavy, který zahrnuje probodnutí srdce a následný hluboký pád ze stromu a tvrdé nárazy do větví. Někdy je příběh barevný a jeho humor groteskní, jak jsem popisoval na příkladu scény v knihovně, jindy se tváří dospěle a je plný násilí, přičemž tyto přechody vyvažují hlavně pitvořící se herci (Jesse Plemons s německým přízvukem je poněkud bizarním a karikaturním úkazem).

Především se ale jedná o kompilát příliš mnoha vzorů, mezi nimiž je třeba zmínit ještě Piráty z Karibiku. Také ti vznikli na motivy zábavní atrakce a postupně představovali svět, který byl jako utržený ze řetězu a v němž jste mohli protivníka či přítele čtyřikrát bodnout do prsou a čtyřikrát vyhodit ze dveří, ale on se nakonec vždy vrátil zdravý a vysmátý oknem. Expedice: Džungle je na tom podobně, a byť má přeci jen soustředěnější vyprávění s jediným cílem, který všechny postavy motivuje, místy zkrátka působí přeplácaně a trochu otupěle - jako nekonečná jízda atrakcí, kterou po chvíli prohlédneme a nakonec se jí přejíme, ačkoli si udržuje tempo a směr.

Akční scény, občas doprovázené zajímavou kombinací rockové a orchestrální hudby, jsou však zábavné, a je škoda, že ve druhé polovině se příliš často prokládají pasivními dialogy. Chemie mezi sympaťáky Johnsonem a Blunt sice celkem funguje, ale jejich vztah přece vyznívá mnohem vynuceněji než třeba romantická linie v Mumii. A Johnson je možná zase cool a dokazuje, že ve spíše komediálních úlohách se našel, avšak romantické polohy jsou mu prostě cizí. Obzvláště pak poté, co jeho postava odhalí všechna tajemství a promění se v další hercovu verzi nesmrtelného superhrdiny, jehož záporáci obdivně častují výrazy jako 'Obr' nebo 'Hora svalů'.

Za atraktivní slupkou letního amazonského blockbusteru se v součtu ukrývá dostatek požadované zábavy, a pokud neočekáváte přímého následovníka atmosféričtější a vrstevnatější Mumie, můžete se na dvě hodiny bezmyšlenkovitě odreagovat. Expedice: Džungle v mnoha ohledech vyznívá jako dobrodružství ze staré školy a potvrzuje šikovnost studia Disney v tvorbě okázalých fantastických světů. Na druhou stranu ale nemá příliš ryze vlastních nápadů a divákovi, jenž má nakoukáno, nenabízí vlastně nic výjimečného.

Osobně bych měl skoro nutkání napsat, že film chvályhodně upouští od moderního trendu korektnosti a genderové vyváženosti, z nichž si dělá spíše legraci - například při závěrečné scéně na akademické půdě, kdy vážení páni akademici pobouřeně reagují na zmínku o domorodém kmenu, jemuž moudře vládne žena. Tento vtip o takřka 'cimrmanovských' rozměrech však v průběhu devalvuje znázornění homosexuální postavy MacGregora, jenž je vykreslen jako zženštilý městský ňouma, co si na výlet do Amazonie přiváží tunu kosmetických přípravků. Ať se tvůrci nezlobí, ale něco takového do rodinné dobrodružné komedie prostě nepatří. Souvisí to ale možná s tím, že snímek mantinely 'lehké rodinné podívané' často úplně nerespektuje a skáče mezi různými úrovněmi inspirace i přístupnosti - vytvořit vyvážený film pro celou rodinu je zkrátka nesnadné poslání a tvůrci si ještě mohou gratulovat, že výsledek je pouze přeplácaný a místy tendenční, nikoli otravný a chaotický.

Hodnocení: 65%