Film Obřad nabízí věrnější popis exorcismu než Vymítač ďábla. Vychází ze skutečných děsivých případů

Snímek Obřad natočil roku 2011 švédský režisér Mikael Håfström, jenž se proslavil dramatem Zlo mezi námi či adaptací románu Stephena Kinga Pokoj 1408. Anthony Hopkins v něm ztvárňuje otce Lucase Trevanta, který za svůj život vykonal tisíce rituálů exorcismu. Přidává se k němu mladý student teologie Michael Kovak (Colin O'Donoghue), jenž je svědkem děsivých výjevů, které otřásají jeho skeptickým a racionálním postojem.

Ač si události upravuje pro větší dramatický a také hororový efekt, Obřad vychází z reálných událostí, které ve své knize The Rite: The Making of a Modern Exorcist popsal americký novinář Matt Baglio. Ten se roku 2005 poprvé setkal s katolickým knězem Garym Thomasem, působícím na předměstí kalifornského San Jose. Thomas, jenž posloužil jako přímá inspirace pro roli Colina O'Donoghuea, byl v době natáčení filmu jedním z přibližně patnácti Vatikánem posvěcených exorcistů pracujících v USA. A měl za sebou devítiměsíční pobyt v Římě, kde navštěvoval skutečný kurz pro exorcisty na univerzitě Ateneo Pontificio Regina Apostolorum.

Tam se také setkal s Bagliem a jako jediní dva Američané si mezi sebou vytvořili silné pouto. Ve filmu tento vztah nechybí, ovšem Baglio je vyobrazen jako žena jménem Angeline (Alice Braga). Během studia se Gary Thomas rozhodl, že s exorcismem, tedy spirituální a náboženskou praktikou, jejímž cílem je vyhnat démonickou entitu z těla posedlé osoby, se nestačí seznámit jen na úrovni teorie. Záhy ho proto přijal otec Carmine De Filippis (ve filmu Anthony Hopkins). Během jejich spolupráce byl Thomas údajně svědkem až osmdesáti případů exorcismu. Tyto události pak posloužily Bagliovi jako základ pro jeho zmiňovanou knihu.

Ve filmu vidíme znepokojivé scény, při nichž posedlá osoba vyplivne nehty, popřípadě se objeví žába v polštáři chlapce, jehož hruď hyzdí rána ve tvaru kopyta. I ty se podle Bagliovy knihy zakládají na skutečnosti, byť jsou ve filmu záměrně vytržené z kontextu. Otci Thomasovi prý vyprávěl františkánský kněz, že byl u toho, když žena během vymítání vyzvracela sedm černých nehtů, které se následně před jeho očima rozpustily. Vrchní vatikánský exorcista Gabriele Amorth, jenž provedl tisíce vymítání, pro změnu potvrdil, že posedlé osoby viděl vedle nehtů zvracet také nejrůznější předměty jako sklo či součástky od rádia. Otec De Filippis pak v knize tvrdí, že spatřil ženu vyvrhnout černou žábu, která se proměnila v tekutinu.

„Věřím v personifikaci zla,“ prozradil Gary Thomas v rozhovoru pro Los Angeles Times v době premiéry Obřadu. Thomas, jenž strávil týden na natáčení v úloze poradce, se tehdy rovněž nechal slyšet, že v posledních čtyřech letech narazil přibližně na sto lidí, přesvědčených o tom, že je posedl ďábel. „Exorcismus jsem prováděl na pěti z nich,“ řekl. Připouští ale, že až osmdesát procent osob, které vyhledávají jeho pomoc, si prošlo psychickým či sexuálním zneužíváním. Tak jako v případě mladé ženy ve filmu. Poté, co souhlasí se schůzkou, Thomas inkriminovanou osobu vyslechne a pokládá jí otázky o rodinné historii ve snaze zjistit, kdy přesně toto „démonické propojení“ započalo. A často dochází k závěru, že jde o mentální zdravotní komplikace.

Připouští rovněž, že exorcismus přichází na řadu až jako poslední řešení. Nejlepší cestou k rozrušení ďábla je podle něj modlitba, při níž se tvář posedlé osoby křiví pod vlivem toho, jak se démon uvnitř projevuje. To je další aspekt, zachycený ve filmu, když se hlava Anthonyho Hopkinse nepřirozeně otáčí. Posedlost a vymítání Hopkinsova charakteru je ovšem kompletně smyšlené, otec De Filippis si ničím takovým nikdy neprošel.

Podle Garyho Thomase jsou ale fyzické projevy subjektů, na nichž je ve filmu prováděn exorcismus, velice věrohodné: „Když se modlíte, tak démona poraníte, on se pak začne projevovat různými pokřiveními.“ Jako příklad Thomas uvedl návštěvu venezuelské ženy, jejíž výrazy se pod vlivem modliteb měnily, až připomínaly spíše hada než člověka. „Začala vystrkovat jazyk jako had, syčela a koulela očima. Pak se svinula do klubíčka,“ vzpomínal kněz.

Zároveň popřel, že by se někdy setkal s čímkoli, co se událo v legendárním filmu Vymítač ďábla z roku 1973. Nikdy prý neslyšel o tom, že by se někomu protáčela hlava o 180 stupňů nebo že by posedlí lidé levitovali nad postelí, jak diváci viděli u Lindy Blair ve zmíněném hororu Williama Friedkina. „Vymítač ďábla je velmi hollywoodský. Obřad je daleko pravdivější a uvěřitelnější,“ řekl Thomas v rozhovoru pro USA Today.

Jeho zkušenosti, zachycené v Bagliově knize, jsou znepokojivé, ale vypovídají spíše o případech psychicky a mentálně narušených osob nežli o průkazném posednutí nadpřirozenou ďábelskou entitou. Samotný Vymítač ďábla ostatně použil exorcismus jako pozadí pro metaforickou výpověď o pubertálním přechodu, sebeobětování či náročném mateřství při absenci otcovské a manželské figury. Obřad vychází z několikaletého popisu reálné činnosti Vatikánem jmenovaného exorcisty, ale hororové a nadpřirozené motivy slouží spíše jako alegorie a zefektivnění tvůrčích záměrů. Režisér Håfström ostatně věří, že snímek primárně pojednává o mladém muži, jenž hledá sám sebe i svou životní cestu. A ta občas vede znepokojivými zákruty, které změní celý pohled na svět.