Mysleli jste si, že jste viděli všechno? V novém asijském thrilleru řádí buddhistický exorcista

Osmá noc(The 8th Night) je nejnovější jihokorejský mysteriózní thriller s prvky hororu, který měl celosvětově premiéru na Netflixu začátkem července. Hlavním tématem tohoto téměř dvouhodinového titulu je boj s prastarými temnými bytostmi. Řada filmových kritiků se nedokáže shodnout na tom, zda film stojí za pozornost, nebo by měl raději skončit zapomenutý někde v odpadních stokách Netflixu. Jak to vidím já?

Děj filmu se odehrává v současné Jižní Koreji a soustřeďuje svou pozornost na oblasti s buddhistickými svatyněmi. Kdysi dávno, když byl buddhismus teprve v kolébce, na světě existovalo zlo, jenž sem proniklo z pekelných bran skrze neporazitelného netvora, který po světě rozséval úzkost a strach. Mladému Buddhovi se ovšem během jedné z jejich společných bitev podařilo ukrást netvorovy oči a ty ukryl do dvou samostatných relikvií, aby se nikdy nemohly opět spojit.

Zatímco netvorovo černé oko poklidně spalo, to červené se nemínilo jen tak vzdát, uteklo ze schránky a rozhodlo se vyhledat svou druhou část. Přes sedm nocí cestovalo a posedalo lidi, jež jej měli dovést k jeho cíli. Během osmé noci se však stalo, že jej Buddha nalezl, zastavil jeho běsnění a zavřel ho znovu do schránky. Aby předešel tomu, že se to bude někdy opakovat, dal obě schránky odvézt do dvou nejvzdálenějších koutů světa. Jedno ukryl do nekonečných západních pouští, to druhé do vysokých skal na Východě. Po dlouhá staletí byl klid, nyní si ale rudé oko našlo cestu zpět a hodlá se opět dohledat svého páru. Historie se opakuje a naši hrdinové mají sedm nocí, aby oko nalezli a zastavili, jinak nastane katastrofa.

I když je hlavní pointa filmu spjatá s minulostí, až na pár flashbacků se celý příběh odehrává v současnosti. Hlavní postavou je buddhistický exorcista, který po tragické ztrátě své ženy a dítěte začne vnímat nadpřirozené existence a jeho novou životní cestou je převádění ztracených duší do vyšších sfér. Další hlavní postavou je mladý mnich, jenž se po ztrátě svého mistra odebere k exorcistovi a společně s ním začne řešit mysteriózní případ, který má své kořeny před více než 2500 lety.

Vedlejší postavou je pak japonská školačka, která celému titulu dodává ten správný šílený asijský podtón. Přesto, že její přítomnost není výrazně přínosná pro děj, jako dokreslení atmosféry je naopak až příliš velkým přínosem. Její vystoupení sestává z šílených mimických výrazů, prudkých tělesných pohybů a rozpuštěných černých vlasů a tvoří tak jediný děsivý prvek, jenž je ve filmu k vidění. Naopak je tomu u dvou policejních detektivů, kteří jsou na první pohled zcela nezajímaví a jsou tam od toho, aby na celý případ nahlíželi ze skeptičtějšího úhlu pohledu. I když si nejprve myslíte, že do příběhu nezapadají, na jeho konci se vše začne malinko vyjasňovat. Slovo „malinko“ je zde velmi podstatné. Ani zdaleka totiž ve mně snímek nezanechal dojem, že jsem se dozvěděla vše, co jsem měla. Už samotná hlavní zápletka filmu je pro středoevropského diváka značně komplikovaná a těžká k pochopení.

To by ale vůbec nebylo na škodu, naopak mi právě tato exotika dala do titulu nějakou šťávu, přineslo mi to nějaké nové informace a bylo to zajímavé. Horší ale je, že se snímek v závěru zvrhnul ve zmatek, jenž souvisel s osudy hlavních a vedlejších postav, všech obětí a ani zdaleka to nebylo pořádně vysvětlené. Jinými slovy během sledování filmu nabudete dojmu, že se již konečně trochu orientujete v časoprostoru, ale samotný závěr vám tento dojem zase rychle shodí. Na začátku vám je řečeno, že oko potřebuje těla sedmi vyvolených, kteří mu dají sílu k tomu, aby osmý den mohlo učinit to, pro co se vrátilo. Pak máte ale pocit, že si bere zcela náhodné lidi a až na konci proběhne pokus o vysvětlení. Ten ale ani zdaleka není dostačující, a tak jste stejně zmatení jako v průběhu děje, ne-li víc.

Další věc, kterou bych mohla titulu vyčíst, je postrádající napětí a dynamika. Nedočkáte se zde ani jedné brutálnější scény, poněvadž jsou všechny přerušené střihem a vy se rázem ocitnete v nesouvisejícím záběru. Dokonce si ani nejste jistí tím, jak všechny oběti vlastně zemřely, můžete si jen domýšlet. Jedni tento tvůrčí úmysl považují za něco, co z filmu dělá nudnou a nezajímavou podívanou, jiní to zase berou jako příležitost, aby si každý dle svého vlastního gusta domyslel, co se tam asi v tu a tu scénu událo. Dává to tak filmu jakousi možnost vlastní interakce s dějem a posouvá to jeho hranice.

Dle mého názoru by ale nebylo na škodu to trochu namixovat. Dát divákům onu možnost vlastní představy, ale zároveň alespoň trochu dbát na jakési uspokojení z toho, že uvidíte to, kvůli čemu jste si film takového žánru pustili. Ve výsledku jste totiž trochu zklamaní tím, že jste se ani na chvíli nebáli. Škoda je také to, že nevyužili příležitosti si jakkoliv pohrát s onou démonickou entitou, jež se zde prezentovala ve formě oka. Tato podoba mohla tvůrcům nabídnout spoustu příležitostí, jak si pohrát s příběhem z pohledu démona, ale to se nestalo.

Co bych ale naopak mohla vyzdvihnout, tak je tu neskutečná práce vizážistů a kostymérů, což mě ale zase tolik u korejské filmové produkce nepřekvapuje. Všechny zvolené kostýmy krásně vyjadřují osobnosti jednotlivých postav a jdou ruku v ruce také s jejich hereckými výkony. Jsou jednoduché, ničím nějak zvlášť nápadné, ale přesto si jich všimnete a snadno si je zapamatujete. V některých krvavějších scénách se navíc pokocháte naprosto skvělým makeupem. Těla obětí démonického oka, jsou totiž nalezena v opravdu odpudivém stavu, který připomíná stav pokročilého rozkladu. Co se tedy týče vizuální podoby, nemám filmu co vytknout.

Film Osmá noc bych doporučila každému, koho baví nahlížet do východní kultury, seznamovat se s něčím novým a také někomu, koho baví typický styl asijských filmů. Ačkoliv se nejedná o klasický horor, svůj „samarovský“ nádech to rozhodně má a zamilujete si jej. I když jsem byla lehce zmatená co se děje týče a se závěrem filmu jsem nebyla zrovna dvakrát spokojená, tak ve mně film něco zanechal. Něco, co mi ukázalo, že i když si myslíte, že jste viděli všechno, asijští tvůrci vám tento dojem vždy rychle vyvrátí.

Hodnocení: 60 %