Dnes v TV: Million Dollar Baby - kritiky milovaný film, jenž svou předpojatostí uráží fyzicky handicapované

Million Dollar Baby je bezesporu příkladem skvělého filmu, který se stal klasikou skoro přes noc. Režisér a hlavní herec Clint Eastwood v něm zpečetil svůj hladký kariérní posun k pohnutým lidským příběhům, jejichž protagonisté se učí smazávat různé etnické či ideologické předsudky a prochází složitým emocionálním vývojem. Jde o mistrovsky vyváženou filmařinu, která plně ctí klasické hollywoodské vyprávění, založené na vývoji postav a následcích jejich vztahů, přičemž jí ale neschází osobité aroma citlivého drsňáka s životními zkušenostmi. Ne nadarmo si film odnesl čtyři zlaté sošky za nejlepší film, režii, herečku v hlavní roli (Hilary Swank) a herce ve vedlejší roli (Morgan Freeman) a na různých uživatelských databázích šplhá jeho hodnocení nad 80% (mnohdy i výrazně).

Přece se s ním ale pojí kontroverze, jakou by většina diváků hledala marně -

sluší se ovšem říci většina 'fyzicky zdravých' diváků. Pokud jste snímek už viděli (pokud ne, tak doporučuji utéct před spoilery a vrátit se k tomuto článku až po jeho zhlédnutí), tak dobře víte, že jeho lehce bujaré schéma Rockyho cesty ke slávě se náhle přehoupne do teskného vyprávění o fyzické újmě, která zcela vylučuje další úspěšné pokračování boxerské dráhy. Chudá a odhodlaná dívka Maggie, která se pod vedením stárnoucího trenéra Franka proměnila v neporazitelný stroj na K.O., končí po nešťastném pádu ochrnutá a upoutaná na lůžko. Poté, co je kvůli proleženině připravena o nohu, odmítá se svým krutým osudem dál žít a přiměje váhajícího Franka, aby ji zbavil utrpení prostřednictvím eutanázie.

Film je pochopitelně vystavěn tak, aby divák s Maggie, která po strmém šplhání na vrchol jako lusknutím prstu o vše přišla, plně soucítil a přijal její touhu po vyproštění. A jako takový je snímek skutečně silný a emocionálně nesmírně skličující. Jenže co vlastně vypovídá o lidech, kteří s těžkou fyzickou újmou musí třeba už od narození žít? Odpověď na to dávala už krátce po premiéře různá protestující sdružení fyzicky handicapovaných - v Chicagu se například shromáždila skupina s názvem Not Dead Yet (volně přeloženo Stále naživu), podle níž snímek zaujímá dokonce odmítavý postoj vůči invalidům. Hlasitě se ozývala také početná asociace National Spinal Cord Injury Association (opět volný překlad: Národní asociace míšních zranění) s tvrzením, že film nekriticky obhajuje eutanázii v případě ochrnutí.

Podobných protestů se konalo více a rozhodně svádí k zamyšlení, neboť jejich optikou lze ve filmu skutečně najít řadu kontroverzí a nepřesností. Zpochybněn byl například pobyt ochrnuté Maggie v obyčejném pečovatelském domě namísto zařízení, které by jí poskytlo odpovídající rehabilitaci. Jako chybné a uspěchané byly rovněž označeny okolnosti, které vedly k proležení a amputaci, stejně jako další zobrazené lékařské postupy. Ale nejvíce kontroverzní zůstává samozřejmě vyprošený Frankův čin, který jistě zapadá do emocionální skládačky, avšak v realitě by ho nebylo vůbec zapotřebí - už od devadesátých let má totiž v USA pacient možnost požádat o odpojení od přístrojů, které ho udržují při životě. Má se za to, že způsob eutanázie provedený Frankem by ve skutečnosti zapříčinil mnohem nepříjemnější skon, než jaký by následoval po legálním zásahu lékařů.

Terčem kritiky bývá také příliš radikální změna v postoji dříve nezdolné bojovnice a optimistky Maggie, která chce náhle se životem skoncovat, jako kdyby skutečně deklamovala, že život s fyzickým postižením nemá cenu. V tomto bodě je ale třeba odbočit a podotknout, že film napsali a natočili lidé, kteří žádným fyzickým postižením netrpí - autor původního příběhu F.X. Toole měl ale celý život velmi slabé srdce, a mohl tedy žít ve strachu z toho, že ho potká značná zdravotní indispozice. A s podobnou vidinou, že ochrnout může zdravý člověk doslova přes noc, ostatně zdraví lidé i samotní tvůrci k takovým filmovým příběhům přistupují.

A obdobně přistoupil k Million Dollar Baby také Eastwood, jehož zkrátka nezajímala realita a ze všeho nejvíce chtěl opět znázornit vývoj své drsné a zpočátku zapšklé postavy, stejně jako její silný vztah s dívkou, která náhle ztratila to jediné, co ji mohlo v životě naplnit. A jako takový koneckonců film oslavují i kritici a diváci, kteří mají o fyzickém handicapu ponětí opravdu jen z filmů - problémem tedy zůstává, že úspěšný snímek, který je čistě z filmařské perspektivy bezesporu skvělý, může i šířit mylné informace a vrhat špatný stín na tu skupinu lidí, jejichž osobní prožitky a životní motivace jsou všem 'zdravým' lidem úplně cizí, jakkoli empaticky se mohou tvářit. Chyba není ve filmu samotném, nýbrž v dlouhodobé, neuvědomělými tvůrci i diváky mytizované optice, skrze níž se na životní úděly slepých, hluchých či ochrnutých lidí nahlíží.