GLOSA režiséra Víta Olmera: Hnůj v zákulisí českého filmu

Shodou okolností jsem měl u svého posledního filmu stejnou skvadru producentů, jako Filip Renč. Jednomu z hlavních, budu mu říkat pan H /od slova hovnivál/, při našem prvním setkání zaznělo z úst: „Budeš točit, jak ti nařídíme, pro nás seš akorát nájemná síla. A moc mě neser!“ Filip měl prý podobnou zkušenost, i když po mém varování byl na leccos připraven – odnesla to „jenom“ slinivka.

Pro soukromého producenta je v české kotlině režisér /až na výjimky/ páté kolo u vozu, které může ostatně kdykoli vyměnit. S prašulemi na film, získanými částečně z různých prádelen těch špinavých, machruje přece on. A že je to třeba nedovzdělanec, hulvát s egem jak Lomnický štít, zato zcela bez vkusu, co na tom záleží? Z návštěvnosti českých filmů, která stejně neustále klesá, totiž jeho zisky nepramení.

Chtěl bych čtenáře, jenž se domnívá, že český režisér se pohodlně vznáší na jeřábu coby nějaký pánbůh a udílí vysílačkou pokyny, které se jako u kolegy Spielberga okamžitě žene splnit houf asistentů, vyvést z omylu. Tady vás producent nemilosrdně honí jak nadmutou kozu, jednou mě dokonce hodinu před koncem směny oznámili, že „se s tím moc seru!“ Tomu se říká nadšený přístup ke společnému filmovému dílu!

Producenti, kteří mají problémy s gramatikou, mluví do scénáře i do obsazení /nevadí, že se někdo na roli nehodí, hlavně že je to „populár“/, vnucují svoje známé, příbuzné a milenky, jako ti velkouzenáři za první republiky.

Pan H nám dokonce jednou volal z Londýna uprostřed natáčení na Kampě, z ničeho nic si totiž umanul, že jeden z představitelů, náměstek ministra, má být postrojen jak sicilský mafián. Zachvátil mě vysoký tlak a chtělo se mi skočit do Čertovky. Ale je mělká. Pro producenta je také nejdůležitější výnosný product placement na scéně, v našem případě to byl nealkoholický nápoj kolča, který se mezi veksláky věru nehodil. Ale musel vykukovat všude. Pro ten účel tam postával takový strašně utrápený mužíček a škemral: „Kolču. Proboha, dejte tam tu kolču, nebo mě vyrazej.“

Předpokládám, že Filipovi v pauzách mezi záchvaty slinivky kolču nikdo na scénu necpal, i když – proč by ji vlastně abstinent Hitler nemohl popíjet? Kolču. U nás je možné všechno. I to, že pan H si nechal ušít pro miniepizodu, jím osobně ztvárněnou, drahou náckovskou uniformu. Na úkor ostatních poněkud ošizených kostýmů. Slyšel jsem navíc, že krejčí prý spatřil na producentově rameni vytetovaný maličký hákový kříž. To by vysvětlovalo leccos…

Producenti, aspoň ti, které máme s Renčem společné, mají také zvláštní dar dopálit kritiky hned na premiérách, jež pojednávají v barnumském stylu. Na Bony a klid 2 pozvali z naprosto neznámých důvodů jako hlavní hvězdu večera propuštěného vraha Jonáka, což vytočilo tetu Spáčilovou tak, že se silou vůle přemohla a nezůstala na raut.

Premiéry Baarové se zase zúčastnili politické špičky v čele s „Bimbo“ Zemanem, čímž si producenti u většiny kritiků, upřímně tohoto nesnášejících, hned zkraje nadělali do bot. Filip, zapomenuv na záchvaty slinivky, se tam měl údajně vyjádřit ve smyslu, že státní cenu by zasloužil producent H za urputnost, s níž tento film jak při těžké zácpě vytlačil na svět.

Vážení čtenáři, nevím jak kdo z mých kolegů, ale mě nedávno po dotočení jistého výživného filmu předepsal doktor křížkové lázně…