Radost i ponížení. Jen třikrát někdo dostal Oscara i Zlatou malinu během jednoho víkendu

Zlaté maliny, v zámoří známé jako Razzies, se poprvé udělovaly v roce 1981. S nápadem přišel kritik John J. B. Wilson poté, co po sobě viděl dvojici laciných muzikálů Xanadu (1980) a Can't Stop the Music (1980). Tento zážitek ho inspiroval k nízkonákladovému setkání s přáteli z oboru a druhý jmenovaný snímek vyhlásili nejhorším dílem roku. Zveřejněné tiskové zprávy se chytila řada amerických novin.

Během pouhých pár let vzrostlo povědomí o akci do té míry, že čtvrtý ročník už mediálně pokrývala i televizní stanice CNN. Tehdy se také ustálil termín vyhlašování – v předvečer Oscarů se totiž většina významných novinářů a novinářek nachází v Los Angeles, a tak není třeba se o publicitu Zlatých malin obávat.

Samotné oceňování nezdařených hollywoodských produkcí je zábavnou taškařicí, které se většina filmařů a filmařek obává. Někteří z nich se však neúspěchu postaví čelem a pro záměrně ošklivou, lacinou cenu spočívající ve sprejem pozlacené malině na filmovém pásu si osobně přijdou. To je případ třeba hereček Halle Berry (Catwoman, 2004) a Sandry Bullock (Slečna zamilovaná, 2009), skladatele Alana Menkena (Newsies, 1992) či režiséra Paula Verhoevena (Showgirls, 1995).

Berry přitom patří do poměrně početné skupiny lidí, kteří v průběhu času obdrželi jak Zlatou malinu, tak i Oscara (a to za Ples příšer, 2002). Pouze tři osoby za poslední víc než čtyři dekády, co se Razzies udílejí, však získaly Oscara i Zlatou malinu v rámci jednoho víkendu. Zapsaly se tak do hollywoodských dějin jako spolutvůrci nejlepších i nejhorších snímků roku.

Poprvé se to podařilo zmíněnému Alanu Menkenovi, velmi plodnému skladateli milovaných disneyovek z 90. let. Za Malou mořskou vílu (1989), Krásku a zvíře (1991), Aladina (1992) i Pocahontas (1995) získal jak sošku za nejlepší píseň, tak i za hudbu obecně, takže se pyšní obdivuhodnými osmi Oscary. Víkend, kdy se dočkal ocenění za Aladina, mu však obohatilo ohodnocení jedné skladby z rodinného muzikálu Newsies jako nejhorší písně roku. Vzhledem k tomu, že si pro odpudivou malinu osobně přišel, to pro něj snad takovou újmu nepředstavovalo.

O několik let později potkal podobný osud scenáristu Briana Helgelanda. V roce 1997 se v kinech objevily hned tři snímky, pod nimiž byl podepsaný. Thrillerové Spiknutí se takové pozornosti nedočkalo, ale propracovaný neonoir L. A. – Přísně tajné získal cenu pro nejlepší scénář. Zato nezdařenou epiku Posel budoucnosti nedocenila kritická ani divácká obec a za sci-fi dobrodružství Helgeland dostal i Zlatou malinu.

Zatím poslední případ tohoto typu se odehrál v roce 2010. Už zmíněná Sandra Bullock se kvůli romantice Slečna zamilovaná dočkala hned dvojnásobného ponížení, neboť obdržela jak malinu pro nejhorší herečku, tak i pro nejhorší herecký pár (společně s Bradleym Cooperem). Až tak trápit ji to však nemuselo, protože o den později ji oscarová Akademie ocenila za výkon ve sportovním dramatu Zrození šampiona (2010).

Zmínku si zaslouží i trojice hereckých výkonů, které natolik polarizovaly kritickou obec, že si vysloužily nominace jak na Oscara, tak na Zlatou malinu. Platí to pro Jamese Coca (Only When I Laugh, 1982), Amy Irving (Jentl, 1983) a Glenn Close (Americká elegie, 2020). Jak vidno, navzdory spoustě kritických hlasů ohledně oprávněnosti udělování malinových cen jsou Razzies a Oscaři už neodmyslitelně spjatí s hollywoodským průmyslem.

zdroje: Far Out Magazine, IMDb