Prestižní Variety vydává konkurenční seznam nejlepších filmů všech dob. Vítěz opět překvapí

Magazín Variety má tradici takřka stejně dlouhou jako sama kinematografie, vychází již 117 let. To dává jistě jeho editorům kus autority a nárok k sebedůvěře zorganizovat anketu, jež nevyhnutelně vzbudí mnoho nespokojených reakcí.

První příčku každopádně obsadilo Psycho Alfreda Hitchcocka z roku 1960. Mistrný thriller se ve své době vzpouzel tradicím vyprávění i cenzorským zvyklostem a dodnes se těší velkému respektu i popkulturní váze. Málokdo ho ale považuje rovnou za „nejlepší film všech dob“, a bývá to spíš Vertigo, jež z titulů britského režiséra působícího v Hollywoodu zaujímá prioritu. Rozhodně tedy odvážná volba!

Ani druhé místo není zcela samozřejmé, je jím Čaroděj ze země Oz. Film zažraný do nitra americké národní identity – ve Spojených státech má Čaroděj asi takové postavení, jakému se u nás těší Tři oříšky pro Popelku. Není ale druhé místo příliš? Následující trojice Kmotr, Občan Kane a Pulp Fiction už je na podobnou pozornost více zvyklá.

Jen pro zajímavost, Jeanne Dielman, jež opanovala seznam Sight and Sound, se dočkala osmasedmdesáté příčky. Brity organizovaný mezinárodní žebříček vzniká zčásti samovolně – konečné pořadí určuje počet bodů a kurátoři ho nemohou ovlivnit. Proto bylo takovým šokem prvenství Jeanne Dielman pro následující dekádu. Mnoho dotazovaných si ji sice zařadilo do osobní desítky, nikdo ale nečekal, že ji to katapultuje rovnou na první místo. Variety organizovalo svůj seznam jinak, 30 publicistů, kritiků a reportérů poslalo své návrhy a na jejich základě sestavil editorský tým konečný list. Ten tedy vykazuje známky rozmyslu a snahy nabídnout od všeho trochu.

Zjevná je větší inklinace k mainstreamové popkultuře, odrážející mladší průměrný věk jediné redakce. Vkus zasloužilých kritiků z celého světa, s nimiž pracuje Sight and Sound, nevyhnutelně míří víc do historie a dál od komerce. Na seznamu Variety tak například najdeme i pátou epizodu Star Wars na třicáté pozici, Titanic s přiřazeným číslem čtyřicet pět a nakonec i první dvě příčky jsou obsazeny veskrze komerčními produkty. Vždyť Psycho realizoval Hitchcockův televizní štáb a Čaroděj ze země Oz je prototypem amerického velkofilmu. Mezi méně zjevné, ale vítané volby patří postmoderní Moulin Rouge!, revoluční queer observační dokument Paris is Burning či veledílo campu Růžoví plameňáci. Nejvíc zaskočí asi přítomnost vulgární komedie Ženy sobě z roku 2011 na pozici devadesát čtyři.

Pestrost Variety má ale základní limitaci. Není tajemstvím, že jde o amerikocentrické médium – to ostatně Kinoboxu v rozhovoru z Karlových Varů s patrným posteskem řekla i britská kritička Jessica Kiang, jež patří ke třicítce těch, kteří se na sestavení žebříčku podíleli. Podle toho vypadají i výsledky, složené z drtivé většiny z anglicky mluvené produkce doplněné těmi nejzákladnějšími mezinárodními tituly. V první desítce je jediný neanglicky mluvený film (Ne, nikdo vám nezatleská za Sedm samurajů!) v porovnání s rovnou polovinou v případě Sight and Sound.

Když přehlédneme tento problém, je seznam Variety vděčným průvodcem především pro mladší publikum, které je stále ve fázi poznávání kinematografie prostřednictvím kanonických děl z americké sféry vlivu. Na tom není nic špatného, jedná se o užitečný první krok.