Hvězda Čelistí by se dožila 90 let. Roy Scheider hrál, boxoval, bojoval s vážnou nemocí a v kinech má nový film čtrnáct let po smrti

Roy Scheider, dle serveru AllMovie jeden z „nejunikátnějších hollywoodských herců“, měl příliš velký talent na to, aby zůstal spojovaný s jedinou vyčnívající rolí. Jenže z prvních Čelistí, v nichž nezapomenutelně ztvárnil protagonistu Martina Brodyho, se roku 1975 vyklubal fenomén, který změnil celou kinematografii.

Fronty na lístky se táhly přes celé bloky. Lidé chtěli nasát společenskou událost, která navždy proměnila život i všem zúčastněným. Titulní trojice mužských aktérů, která vyráží ulovit žraloka terorizujícího poklidné letovisko Amity, přitom mohla být obsazená docela jinak. Robert Shaw, představitel Quinta, skončil na palubě až poté, co úlohu odmítli Lee Marvin a Sterling Hayden. Scheider měl pro změnu štěstí, že režiséra Stevena Spielberga potkal na soukromém večírku a neváhal ho oslovit.

„Posedával jsem tam, když ke mně někdo přišel a představil se mi,“ vzpomínal Spielberg v dokumentu The Making Of Jaws – The Inside Story. „Řekl mi, že tu sedím tak sám a jestli jsem v pořádku. Byl to Roy Scheider. A já si začal tomuhle cizímu chlapovi, jehož jsem samozřejmě znal z Francouzské spojky, vylévat srdce a prozradil jsem, že mám problémy obsadit roli Brodyho. Dokonce jsem vyjmenoval pět nebo šest herců, s nimiž jsem mluvil. ‚A co já? Já jsem herec! Chtěl bych si zahrát v Čelistech,‘“ odpověděl prý mladému režisérovi Scheider, a tak mu úloha připadla.

V té době už ale rodák z New Jersey úspěšně prorazil a za zmíněnou Francouzskou spojku, která vyšla roku 1971, obdržel svou první oscarovou nominaci. K herectví se přitom propracoval přes sport, který v mládí aktivně provozoval. Zkoušel atletiku i baseball, ale nakonec setrval u boxování, v němž mezi lety 1946 a 1949 dosáhl na jedenáct vítězství z dvanácti zápasů. Z jediné prohrané bitvy odešel se zlomeným nosem, který už zůstal placatý nadobro.

Roku 1950, když bylo Scheiderovi osmnáct let, maturoval na Columbia High School a následně zamířil studovat drama na Rutgers University a na Franklin and Marshall College. Tři roky strávil jako poručík u námořního letectva a od druhé poloviny padesátých let rovněž přijímal menší úlohy v seriálech. První role u filmu přišla roku 1964 v hororu The Curse of the Living Corpse. V šedesátých letech pak ztvárnil vedlejší postavy například v muzikálu Star! a ve sportovní komedii Papírový lev.

Nástup nového Hollywoodu a generace mladých filmařů Scheiderovi, jenž později proslul neochotou podřizovat se studiové diktatuře, jednoznačně prospěl. Roku 1971 si vedle oscarové Francouzské spojky zahrál také v thrilleru Klute od Alana J. Pakuly, kde se ve společnosti Jane Fondy a Donalda Sutherlanda rozhodně neztratil.

Hvězdu z něj ale učinil až Spielberg v Čelistech. Produkce se nesla ve znamení potíží a celý štáb včetně herců poskytoval vlastní podněty, jak vylepšit scénář. Slavnou hlášku „chce to větší loď“ například vymyslel Scheider, neboť mu přišlo, že prohloubí zlověstnou atmosféru scény, kdy lovci poprvé spatří svou nebezpečnou kořist.

Po bezprecedentním úspěchu filmu, který stál u zrodu letních blockbusterů, Scheider nakonec souhlasil také s účastí ve druhém dílu z roku 1978. Toho ale zpětně musel litovat. Čelisti 2 možná opět vydělaly spoustu peněz, ale s novým režisérem Jeannotem Szwarcem si herec nerozuměl. V témže roce navíc odmítl ztvárnit hlavní roli v oceňovaném Lovci jelenů, kterou po něm přebral Robert De Niro.

Náplastí v podobě hodnotného autorského snímku nemohl být ani remake Mzdy strachu od režiséra Francouzské spojky Williama Friedkina. V něm Scheider předvedl skvělý výkon a při natáčení s náročným režisérem v pralesích Jižní Ameriky si sáhl na dno svých sil. Ambiciózní velkofilm však v kinech naprosto propadl. Ve stejné době totiž George Lucas uvedl své Star Wars, a zatímco v Čelistech se Scheider na blockbusterové vlně pohodlně svezl, vesmírná opera mu kariérní rozlet pozastavila.

Přesto sedmdesátá léta zakončil ve velkém stylu a došel si pro druhou oscarovou nominaci díky muzikálu All That Jazz, v němž předvedl svůj životní výkon. V osmdesátých letech si Scheider vybíral úlohy obezřetně a zahrál si v několika důležitých či kultovních filmech – Klid noci z roku 1982, akční Létající oko (1983) a především sci-fi 2010: Druhá vesmírná odysea, zdařile navazující na Kubrickovo vlivné a majestátní dílo.

Léta devadesátá přinesla Scheiderovi zajímavé vedlejší role ve filmech jako Ruský dům, Nahý oběd, Romeo krvácí nebo Vyvolávač deště. Upsal se rovněž sci-fi seriálu SeaQuest DSV, u nás známém jako Strážce moře, který produkoval Steven Spielberg. První sérii si herec pochvaloval, ale posléze mu vadil úkrok k dětinštějším a méně sofistikovaným příběhům, tudíž z projektu v průběhu třetí sezóny vycouval.

V novém tisíciletí už příliš kvalitních filmů nenatočil, ale pracovně aktivní zůstal až do své smrti. Roku 2004 mu diagnostikovali rakovinu kostní dřeně, s níž se statečně potýkal čtyři roky. Svou oficiálně poslední roli si Scheider připsal roku 2007 v dramatu Beautiful Blue Eyes. V něm ztvárnil muže, který přežil holokaust a na stará kolena se chce pomstít nacistovi odpovědnému za vyhlazení jeho rodiny.

Herec většinu scén absolvoval, ovšem klíčová sekvence v závěru produkce vznikala v časovém presu. Až po Scheiderově odletu domů si režisér Joshua Newton všiml, že kamera správně nefungovala a pořízené záběry nejdou použít. Herec souhlasil s tím, že scénu později přetočí, ale toho se už nedožil. „Nikdo si neuvědomil, jak moc byl Roy nemocný. Ale věděli jsme, že není dost fit na cestování, takže jsme se plánovali přesunout za ním do Ameriky,“ vzpomínal Newton pro New York Post.

Roy Scheider zemřel 10. února 2008, aniž by svůj závěrečný snímek stihl řádně dokončit. Režisér tušil, že bez inkriminované scény nemůže film sestříhat, a rozhodl se využít speciální technologie. „Steven Spielberg u sebe měl prostetickou masku Royova obličeje, která se použila v SeaQuest DSV, a půjčil nám ji. Byla naskenovaná v San Diegu a vytvořil se z ní 3D model, který ale nevypadal realisticky,“ vyprávěl Newton.

Společnost Industrial Light & Magic George Lucase si ale za oživení zesnulého herce řekla o tři miliony dolarů a režisér vetoval i další možnost, totiž použití silikonové masky na jiném herci. Až během pandemie koronaviru, tedy čtrnáct let po Scheiderově smrti, tvůrci využili moderní AI technologii a snímek dokončili.

Beautiful Blue Eyes se do amerických kin podívalo 9. září 2022, tedy přibližně ve stejnou dobu, kdy se nového 4K uvedení dočkaly také Čelisti. Prvně jmenovaný film sice publikum nenašel, ale celkově šlo o důstojné zakončení kariéry Roye Scheidera, jehož si navždy zapamatujeme jako Martina Brodyho a který z posledních sil dýchal i pro svůj finální projekt. „Žádný herec se Royovi nevyrovnal… Dokázal obdivuhodně zmapovat bolest, která jeho charakter sžírala. Chybí mi. Věřím, že se lidé s naším příběhem ztotožní, a doufám, že na nás Roy bude pyšný,“ uzavřel Newton.

Jedna z nejslavnějších knih všech dob se dočkala už třetího zfilmování. Je určitě nejbrutálnější, ale ne nejlepší. Tento díl bude i tom, jak se dá filmovat válka.