Nejdůležitější snímek historie se vrací do kin. Čelisti vznikaly útrpně a jejich triumf všechno změnil

I ten, kdo je neviděl, docela určitě nezůstal Čelistmi nepolíben. Ikonický hudební motiv Johna Williamse se vtírá pod kůži jako snad žádný jiný soundtrack, plakát s plavající nahou ženou a zdola se přibližujícím žralokem zdobí víc triček než skvrny od kávy a hlášky jako „chce to větší loď“ zlidověly napříč celým světem. Nemluvě o nervózním kontrolování horizontu i prostoru pod sebou, kdykoli si při koupání v moři na infarktové sekvence ze Spielbergova filmu vzpomeneme. A že jich není málo.

Pozoruhodné je, že Čelisti vznikaly v očekávání ostudného propadáku. Roku 1974 už slábl vliv některých mladých filmařů z generace takzvaných filmařských spratků, kteří se v průběhu posledních sedmi let zasloužili o rekonstrukci průmyslu a nastolili éru nového Hollywoodu. Velká studia pod vedením starých podnikatelů, která v šedesátých letech stála na hraně bankrotu, začala důvěřovat iniciativním tvůrcům s nebývalými uměleckými ambicemi. Díla jako Bonnie a Clyde, Bezstarostná jízda či Poslední filmové představení drancovala pokladny a své režiséry vyšvihla do pozice oslavovaných a hvězdných autorů.

V té době se také ve studiích Universalu poprvé zjevoval dvacetiletý Steven Spielberg a sledoval při práci velikána Alfreda Hitchcocka. Už ve třiadvaceti režíroval slavnou herečku Joan Crawford v epizodě seriálu Noční galerie, a než se propracoval k Čelistem, stanul rovněž u zrodu poručíka Columba, natočil oceňovaný televizní Duel i oficiální celovečerní prvotinu Sugarlandský expres.

Spielberg byl z podobného těsta jako jeho vrstevníci a dobří kamarádi George Lucas, Francis Ford Coppola, Martin Scorsese či Brian De Palma – vzájemně se sice podporovali, ale panovala mezi nimi soutěživost ohledně toho, kolik peněz jejich filmy vydělají a jak je nahlíží kritika. Scorsese byl miláčkem recenzentů, ale díru do „box office“ nikdy neudělal, Lucas se čertil kvůli arogantnímu přístupu studia k jeho prvotině THX 1138, která propadla, a zařekl se, že si stůj co stůj vypracuje tvůrčí nezávislost. A podobnou touhu si uchovával i Spielberg, jenž hledal svůj následný projekt s instinktem perspektivního filmaře, jenž chápe, kam se průmysl po několika letech artového smýšlení opět ubírá.

Tušilo to také studio Universal, které koupilo práva na knihu Petera Benchleyho o zabijáckém žralokovi ještě dříve, než se v únoru 1974 dostala do regálů knihkupectví a stala se bestsellerem. Spielberg objevil první draft scénáře, který obstaral sám Benchley, ležet v kancelářích Universalu. A projevil enormní zájem, který mu studio nakonec splatilo důvěrou.

Natáčet se začalo 1. května 1974 a původní rozvrh počítal s 55 natáčecími dny – skončit se mělo 28. června. Jako smyšlený ostrov Amity, jehož návštěvníky ve filmu tyranizuje a požírá osmimetrový žralok bílý, posloužil ostrov s názvem Martha’s Vineyard v Atlantském oceánu poblíž amerického státu Massachusets. Rozpočet se pohyboval mezi 3,5 a 4 miliony dolarů a většinu z něj spolkla výroba mechanického modelu žraloka, který ale ve slané vodě soustavně nefungoval a stal se pro produkci noční můrou – říkalo se mu Bruce podle Spielbergova právníka.

Jeho poruchovost a fakt, že natáčení započalo bez kompletního scénáře, nakonec vyústilo v něco nevídaného – v původních představách měl být žralok ve filmu hodně na očích, a to už od úvodní sekvence, což ale zkrátka nebylo možné. Spielberg nakonec začal pracovat na úplně odlišném filmu. Čelisti už nebyly takzvaným creature feature, tedy hororem o zabijácké stvůře, nýbrž jakýmsi Hitchcockovským thrillerem s neviditelnou hrozbou a nesmírně propracovanými lidskými aktéry.

Se scénářem pomáhal narychlo povolaný Carl Gottlieb, jenž měl přitom zkušenosti pouze ze zábavních televizních pořadů. Spielberg chtěl totiž vnést do příběhu jistou dávku humoru, která by obecenstvo přiblížila lidským aktérům, jejichž role tak signifikantně narostla. Představitelé hlavních rolí Roy Scheider, Richard Dreyfuss a Robert Shaw měli možnost přispívat svými nápady, jak jednotlivé charaktery či děj vyšperkovat, a v tomto ohledu bylo natáčení týmovým úsilím.

Produkce se ovšem posouvala jen stěží a čelila nepředstavitelné vlně překážek. Nejen nefunkční Bruce, ale celkové nepředvídatelné podmínky při natáčení na otevřeném oceánu jistě děsí Spielberga dodnes. Když mu do pečlivě naaranžovaných záběrů, jejichž příprava, spuštění kotev a nastavení ideálních úhlů kamery a pozic lidí trvaly i dvě hodiny, vjel zástup výletních plachetnic, mladý režisér zvažoval odpískání projektu a v hlavě si projížděl katastrofické kariérní scénáře.

Přestože ale rozpočet nabobtnal na více než dvojnásobek původní sumy a natáčelo se až do začátku října pod ohromným tlakem, neboť Benchleyho román opanoval knihkupectví a studio chtělo využít jeho popularity co nejdříve, Spielberg nakonec produkci zkompletoval. Za neskutečných 157 dní. Historicky první nákladný snímek natáčený na otevřeném oceánu se Universal rozhodl prodat rovněž unikátním způsobem. Spoustu peněz nasypal do propagace a marketingu a 20. června 1975 přišla plošná premiéra na celém území USA, což bylo bezprecedentní.

A předznamenalo to celou budoucnost letních blockbusterů, jelikož Čelisti se staly kulturním fenoménem a v kinech vydělaly 470 milionů dolarů – při započtení inflace to dnes činí dvě miliardy. Úspěch filmu nejenže katapultoval zázračné dítě Spielberga mezi režisérskou elitu a umožnil mu natáčet si, cokoli se mu zlíbí, ale změnil tvář celého byznysu. Star Wars přišly o dva roky později, Lucas si vynutil práva na veškerý příjem z merchandisingu a stvořil filmové impérium, které generuje obrovské příjmy dodnes.

Také Čelisti vydělávají peníze bez ustání, ať už z obnovených premiér, televizního vysílání a prodeje sběratelských předmětů, a jejich model velké letní události, kterou v případě úspěchu následují pokračování a tematičtí klonové, vidíme v současnosti na každém kroku. Zřejmě žádný jiný snímek ale neinicioval tak obsáhlou výrobu sequelů a napodobitelů jako ten Spielbergův, který mimo jiné dokázal, jak moc je představa útrpného skonu v čelistech či spárech zvířat pro publikum děsivá i vzrušující.

Nepočítáme-li oficiální pokračování Čelisti 2, Čelisti 3 a Čelisti 4: Pomsta, jejichž kvalita skokově klesala až k jednomu z nejvysmívanějších filmů všech dob, objevovali se příživníci všeho druhu. Někdy šlo o ambicióznější pokusy jako Orka zabiják, později o béčkové, neskrývaně humorné pocty jako Útok z hlubin či Jezero. Mezi úspěšnější moderní zástupce „natural hororu“ lze započítat žraločí Mělčiny, 47 metrů a MEG: Monstrum z hlubin, který byl co do výše nákladů největším blockbusterem svého druhu. Svědčí o tom, že báchorky o zmutovaných či prehistorických mořských tvorech jsou na filmových plátnech vyhledávaným zpestřením.

Většinou se ale jedná o ryze béčkové projekty, které těží ze záměrné nerealističnosti a absurdity – sérii Žraločí tornádo či útokům dvojhlavých, tříhlavých nebo písečných žraloků jsme už tematický článek věnovali, a to nesmíme zapomínat na nebeské predátory sloužící nacistům.

I tento cílený kvalitativní pokles svědčí o tom, že vyrazit do imaxového sálu na obnovenou premiéru Čelistí není od věci. Stále totiž jde o film nejen vlivný, ale rovněž skvělý a kreativní. Spielberg se ostatně nikdy netajil tím, že produkce na moři byla tou nejnáročnější v jeho kariéře, a ne nadarmo se říká, že v nouzi se projeví to nejlepší z člověka, v tomto případě z filmového režiséra.

Spielberg aplikuje vynalézavé hlediskové záběry z perspektivy predátora, kameru umisťuje do nečekaných a hravých úhlů a s pomocí skladatele Johna Williamse buduje atmosféru, díky níž přítomnost toho „mrtvého černého oka“ žraloka pociťujeme dlouho předtím, než se za křiku svých obětí zjeví. Na rozdíl od knižní předlohy, která se utápí ve zbytečných konfliktech mezi lidmi a nenabízí jediného sympatického protagonistu, navíc filmové Čelisti vypráví strhující příběh o překonání strachu a o rostoucím přátelství mezi třemi muži, kteří mají ke strachu pádné důvody. Quintův legendární opilecký monolog o zážitku z USS Indianapolis údajně napsal scenárista John Milius až v průběhu produkce a snímku dodal rozhodující sílu, která ani po takřka půlstoletí nepolevuje.

Už sedmý film s monstrem, kterému abstraktně říkáme Predátor (i když se jmenuje jinak), se poprvé odehrává v hluboké minulosti a poprvé je hlavní hrdinkou žena, členka kmene Komančů.